Patronka: V zajetí tyrana [DOKONČENO]

2. část - Konkahan

Dívka se musela znovu napít, aby neměla sucho v krku, hrnek znovu odložila na stolek a pohlédla na starce, mírně se pousmála nad svými vzpomínkami, které se jí přemítaly v mysli. ,,Taky rád vzpomínáte na své mládí?" zeptala se dívka starce.

,,Sám nevím, jestli jsou ty vzpomínky skutečné nebo ne, je to už hodně let co mi bylo dvacet" odpověděl stařec klidným hlasem. Pohledem tikl na tužku mezi jeho prsty a zpět na dívku. ,,Pokračujte, prosím" vybídl stařec dívku, aby mu dál vyprávěla svůj příběh.

Dívka krátkou chvíli přemýšlela, u jakých slov skončila a jakou poslední otázku jí stařec položil. Jakmile si vzpomněla, znovu začala vyprávět: ,,Za několik týdnů mi mělo být patnáct, pamatuji si to díky svým narozeninám do detailu. Jak už jsem zmiňovala - moje rodina měla s některými klany dohodu o neútočení na sebe, obě strany si moc dobře uvědomovaly sílu té druhé, mír byl řešením jak zamezit zbytečnému prolévání krve. Jenže jeden z mých strýců z matčiny strany nejspíš neznal pojem 'mír' a sám od sebe zaútočil na jedno menší sídlo, které patřilo jednomu z klanů. Sídlo patřilo silnému klanu jménem Konkahan, vlkodlačí klan založený na čisté rase a síle, nebrali mezi sebe nikoho, kdo nebyl vlkodlak, a pokud už jste měl tu čest být tou chlupatou bestií, musel jste oplývat silou tří upírů naráz," dívka se musela odmlčet a napít se znovu čaje.

,,Znáte ten klan hodně dobře?" zeptal se zvědavě stařec.

Dívka souhlasně přikývla. ,,Samozřejmě, že znám, když jsem tam několik let žila" odpověděla skoro až znechuceným tónem hlasu.

,,Popište mi ho víc podrobněji"

,,Víte, ne každý vůdce klanu nebo smečky tehdy uznával demokracii, našli se i tací, kteří ve svých tlupách zavedli pevnou a tvrdou ruku. To platilo i pro Konkahan. Každý člen musel dodržovat přísně stanovená postavení, pokud jste měl nízké postavení, bylo s vámi zacházeno jako s otrokem, naopak členi z vyšších postavení si žili jako králové. Nikdo se ale neměl lépe než sám vůdce osobně. Jeho slovo bylo tím posledním, nikdo mu nesměl odmlouvat, jeho rozkaz se musel hned udělat, co chtěl to dostal. Dejme tomu, že v klanu nebyl oblíbený, ale nikdo neměl tu odvahu se mu postavit a vyzvat ho na souboj o vůdčí postavení, každý věděl, že to byl už předem prohraný souboj, neboť vůdce měl v těch nejvyšších řadách své věrné spojence, kteří neváhali do zápasu zasáhnout, pokud by on prohrával. Takže kdyby jste vy byl silnější než on, nevyhrál byste, jelikož by vás zabili jeho nejvěrnější" dívka se ironicky ale zároveň pobaveně usmála a prohrábla si tmavé vlasy, přičemž svůj pohled zase upřela ke stále hořícímu krbu.

,,Hodně o tom klanu víte. To jste ten klan navštívila abyste poznala jejich zvyky, nebo jak jste tyhle informace zjistila?" stařec byl zvědavý čím dál tím víc a mysl měl plnou otázek na různé věci a události.

Dívka se jeho otázce potichu zasmála. ,,Ne, navštívit Konkahan dobrovolně by znamenalo smrt" odpověděla pobaveným hlasem. ,,K tomu, jak jsem ,,navštívila"" dívka naznačila prsty uvozovky, ,,klan, se dostaneme" dodala, na její tváři byl stále značně vidět náznak úsměvu.

Stařec chápavě kývl hlavou a gestem naznačil, ať pokračuje ve vyprávění.

,,Abych to dokončila, vůdce nemohl nikdo svrhnout, leda že by se proti němu postavili jeho rádci a další vysoce postavení členi, ale to nehrozilo, žili si dobře a rozhodně to měnit nechtěli. Díky různým postavením byl Konkahan silně sjednocený, každý v něm měl svou funkci, kterou musel plnit a pokud ji neplnil, systém klanu se začal pomalu rozpadat. Nedivím se tedy tomu, že se žádný klan nechtěl pustit do potyčky zrovna s Konkahanem, jenže moje rodina měla tu smůlu, že si Konkahan znepřátelila. Jak už jsem zmiňovala - jeden z mých strýců z matčiny strany zaútočil na jedno z mnoha sídel patřící klanu. Nevím, co ho k útoku vedlo, ale k jeho smůle se ani jeden obyvatel sídla nezranil, sám se přitom vrátil domů potrhaný s mnoha četnými zraněními. Nikomu o tom neřekl, skoro každý se ho ptal, kde byl a co se mu stalo, ale neřekl ani slovo. O několik dní později u našich dveří zazvonili dva muži, poslové Konkahanu, dožadovali se vysvětlení, proč jedno z jejich sídel bylo napadeno mou rodinou. Můj otec neměl nic na obhajobu, kdyby jim měl co říci, tak by to mohlo dopadnout úplně jinak.." dívka se odmlčela a potichu si ze zoufalství povzdechla.

Stařec na ni pár minut hleděl a přemýšlel, zda ji nechat chvíli v klidu, nebo se ptát dál, ale jeho lidská zvědavost neznala meze a tázal se dál: ,,co se stalo pak?"

Dívka se na starce zamračila, ,,předali nám dopis od jejich vůdce"

,,Co v něm stálo? V tom dopisu?"

,,Chtěl něco jako náhradu škody, nebo nám vyhlásí válku" odvětila dívka tišším tónem hlasu a znovu svůj pohled stočila ke krbu.

,,Co měla být ta náhrada?" zeptal se stařec.

,,Sám poté o pár dní později přijel na návštěvu, vše domluvit" dívka starci nechtěla odpovídat přesně, chtěla ho chvíli držet v napětí. ,,V jednací místnosti mohl být pouze můj otec, vůdce Konkahanu, otcovo nejmladší sestra jakožto hlava rodiny a můj strýc, který celou tu situaci zavinil. Jejich rozhovor trval několik hodin, přitom dodnes netuším, o čem si tam vlastně povídali, ačkoliv když vůdce Konkahanu odcházel a zvláštně se podíval mým směrem, mohlo mi to dojít.." dívka se znovu odmlčela a silně si skousla spodní ret tak silně, že stařec mohl spatřit malý pramínek krve vytékající z rány.

,,Dělo se něco dál?" ptal se stařec dál.

,,Pokud si správně pamatuji, tak týden na to můj strýc byl zavražděn Konkahanskými špehy a mne byl předán dopis od posla" odpověděla dívka a na tváři se jí objevil znechucený úšklebek.

,,Co stálo v tom dopisu?"

,,Nabídka k sňatku. Ale taková, že 'ne' nebral jako odpověď" zamumlala dívka, natáhla se znovu pro hrnek na stolku a napila se čaje, čímž ho také dopila.

,,Jaká byla vaše reakce?"

,,Nejdřív jsem se cítila zrazena vlastní rodinou, že mne bez mého svolení a vědomí provdala za někoho, koho jsem ani neznala. Pak mi ale došlo, že to může rodině pomoci a rozhodla jsem se přistoupit na svatbu. Souhlasila jsem ale jen pro to, abych ochránila zbytek svého příbuzenstva. Navíc mi také má matka řekla, že to není obyčejný vlkodlak, který je vůdcem jednoho klanu. Údajně pocházel z jedné z vlkodlačích královských rodin. Jeho jméno tomu také napovídalo" dívka tiše vydechla vzduch z plic a hrnek, který stále držela v ruce odložila zpátky na stolek.

,,Jak znělo jeho jméno?" zeptal se stařec.

,,Darren Caldwell IV., údajně syn jednoho vlčího krále Victora a královny Morgany" odvětila dívka klidným hlasem.

,,Věřila jste tomu? Že to může být král?" stařec tázavě pozvedl obočí.

,,Sama mám předky šlechtice. Má prababička byla královnou upírů" dívka se lehce usmála. ,,Vy lidi máte svou historii, my zase tu svou" dodala dívka se stálým úsměvem.

,,Dá se tedy říci, že jste královské krve?"

Dívka souhlasně přikývla, ,,ano, dá. Kdybychom oba dva žili tak tři sta let zpátky, nejspíš byste byl můj poddaný" dívka se svým slovům potichu zasmála, i přes to po pár sekundách zvážněla. ,,Zpět k tématu.. můžu si tedy dovolit říci, že jsem se stala královnou pro vlkodlačí svět, jelikož kromě svatby proběhla i korunovace, či něco na způsob toho" dodala dívka s menším ušklíbnutím.