Patronka: V zajetí tyrana [DOKONČENO]

8. část - Victoria

,,Bylo vám tedy dovoleno zůstat v sídle. Ale nemohlo to být jen tak, musela jste přeci něco vykonávat, nějakou funkci, ne?" tázal se stařec.

,,Samozřejmě" přitakala dívka. ,,Den poté, co rada odsouhlasila, že mohu zůstat, jsem poznala Victorii Bjornserovou, vůdkyni Bahtery, manželku Alexandera Bjornsera. Byla to hodná a laskavá mladá žena, nezjistila jsem její věk, ale typovala bych tak kolem dvaceti pěti let, nebyla nesmrtelná, byla to 'přírodní' čarodějka, dokázala ovládat skoro všechny živly, kromě ohně. Tím, že nebyla nesmrtelná si života více užívala, nechovala se tak, jak by se na svém postavení chovat měla; nebyla přísná, chladná a bez smyslu pro humor, naopak - hlavu měla plnou šílených nápadů, nebyla s ní ani minuta nudy a všem dokázala zlepšit náladu. Prostá veselá blondýnka, která odmítala nést těžké břemeno vůdkyně klanu. Žádné formality ani slavnosti jí nezajímaly, dělala si své a nejspíš proto byla vzorem skoro celého klanu, že i když nejste nesmrtelný, života se i tak dá užívat naplno. Měla jsem být její služebná, ale ona mne takovou nebrala, chovala se ke mne jako k nejlepší kamarádce, měla jsem ji ráda, všude jsme byly spolu, všechno jsme dělaly spolu, pokud se mělo někam jet, okamžitě mne táhla sebou i přes to, že jsem nikam nechtěla. Pokud jí mohu k něčemu přirovnat, tak k andělovi - laskavá, usměvavá, každému pomohla pokud bylo potřeba, jakékoliv zlo nebo negativita šlo mimo ni, odmítala násilí a válku. Svého manžela nesnášela kvůli jeho ne moc přátelské povaze. Dá se říci, že mezi nimi nebyla žádná láska, byl to pouze politický vztah mezi dvěma šlechtickými rody, které se chtěli spojit a tohle byla nejlepší možnost. Co jsem se tak dozvěděla, jejich manželství trvalo přes tři roky a za tu dobu mezi nimi nevzniklo nic, neměli nic společného, všechny společné aktivity šli mimo ně, neměli děti... na jednu stranu jsem jí litovala, že sídlo nemůže opustit kvůli manželství, na druhou stranu jsem jí záviděla její neustálý optimismus a pozitivní pohled na svět" na dívčině tváři se objevil mírný úsměv.

,,Byly jste si nejspíš hodně blízké, že?" zeptal se stařec.

,,Byly. Stačilo pár dní a hned jsme si padly do oka, čas jsme trávily skoro furt spolu. Brala jsem jí jako svou starší sestru. Nejen, že mne dokázala pobavit a i když mi bylo nejhůře, tak rozesmát, ale také mne toho hodně naučila, hlavně ohledně klanu, seznámila mne s jeho chodem, s nejdůležitějšími členy a dalšími důležitými věcmi" odpověděla dívka.

Stařec chvíli mlčel a projížděl si své zapsané poznámky, poté se znovu podíval na dívku s tázavým výrazem. ,,A co Lucy? S tou jste se nepotkávala?"

Dívka se potichu zasmála, ,,samozřejmě, že jsem se s ní potkávala, ale méně než v Konkahanu, ona většinu svého času byla někde zalezlá se svými dětmi, měla svůj svět ve kterém jí bylo dobře a tak jsem jí moc pozornosti nevěnovala, nechtěla jsem ji rušit"

,,Co se vlastně stalo s Konkahanem, jeho vůdcem a zbylými vysoce postavenými členy?"

,,Pokud nezemřeli té noci při útoku, tak byli zajati, většina poté zemřela v zajetí. Sám vůdce padl při útoku, ale jak zemřel, to nevím, bylo mi jen řečeno, že je mrtvý. To samé Viviann - byla zastřelena, nejspíš si nedokázala představit život bez svého milovaného a svého vysokého postavení. Zemřela společně se všemi svými dětmi, kromě Amellie, kterou si vzala do péče Lucy" odvětila dívka s menším úsměvem. ,,Ačkoliv se to zdá, že v Bahteře se nám žilo lépe, nebylo tomu tak, teda alespoň ne pro mne. Byla jsem cizí, původem z neznámé krajiny, byla jsem žena Darrena Caldwella, mohlo se stát cokoliv i přes to, že jsem byla pod ochranou Victorie. Byl to život ve strachu, pokud vás někdo celý den neodreagovával, i přes to jsem v noci trpěla strachem, že se mi něco stane"

,,Ale přežila jste tam své ubytování" pověděl v klidu stařec a potichu se zasmál.

,,Kdybych to nepřežila, tak bych tu neseděla a vy byste mne osobně neznal" odpověděla dívka pobaveným tónem hlasu.

Na starcově tváři byl dalších pár sekund stálý úsměv, dokud nezvážněl a trochu se nezamračil. ,,Věděla jste něco víc o životě Victorie?" zeptal se.

Dívka na souhlas kývla. ,,Jistě že, ráda mi vyprávěla o svém 'předchozím životě'. Narodila se do větší rodiny čarodějů, všichni smrtelníci, ale i přes to byl její rod mezi ostatními dosti respektován díky své šlechtické krve. Původem byla z Anglie, ale její rodina se odstěhovala do Francie, když jí bylo šest nebo sedm, nepamatuju si to přesně. Tam se její rodina seznámila s rodem Bjornserů, kteří pocházeli ze Skandinávie. Rody mezi sebou měli různé obchody, spolupráce a vzájemnou ochranu. Hlavy obou dvou rodů chtěli své spojenectví více spečetit, proto padl návrh na manželství mezi Alexanderem a Victorií. Ačkoliv bylo už v jejích osmnácti letech manželství domluvené, vdala se až v jednadvaceti letech. Původně si Alexandera měla vzít její starší sestra Rose, ale kvůli její ne moc dobré pověsti Alexander odmítal pojmout za ženu někoho jako byla ona. Údajně Rose nerespektovala některé zákony a pravidla rodu, dělala si co chtěla, ale v jiné podobě než Victoria - toulala se po barech, klubech a večírcích, spala s každým kdo se jí nabídl či jí oslovil. Rod ji poté vydědil, byla volná a šla svou cestou, možná to dělala schválně, ale to už teď nikdo vědět nebude. Alexanderovi se proto naskytla možnost vzít si Victorii, načež souhlasil. Dopadlo to tak, jak to dopadlo. Šťastná s ním ale rozhodně nebyla, často se spolu hádali až spolu začali mluvit jen minimálně. Podle mého to pro ně bylo to nejlepší řešení"

,,A co Alexander? Co on?"

,,I přes to, že jsem s ním i já strávila několik let, jsem ho blíže nepoznala. Sám asi nedovolí jen tak někomu poznat jeho povahu, zájmy a další. Do dnes je pro mne Alexander Bjornser velkou záhadou" odvětila dívka klidným tónem hlasu.

Stařec nechápavě pozvedl obočí. ,,Jak přesně jste s ním trávila ty léta?"

Dívka se pobaveně usmála. ,,Nespěchejte, všechno se dozvíte"