Patronka: V zajetí tyrana [DOKONČENO]

13. část - Poslední chvíle svobody

,,Do dvou dnů o tom vědělo celé sídlo, celý klan, nebylo nikoho, kdo by nevěděl o tom, že si Alexander bude brát další ženu. Bylo mi celkem líto, že za mnou ještě nikdo nepřišel, neklekl si, neotevřel malou krabičku v níž byl prsten a nepronesl ty tři hezká slůvka - 'vezmeš si mne?', ačkoliv jsem se měla vdávat podruhé, nikdy jsem ty tři slůvka neslyšela. A jak bych je taky slyšet mohla, když jsem si nedobrovolně vzala Darrena, a teď jsem si ještě měla nedobrovolně brát Alexandera... celkem jsem záviděla těm, kteří si mohli svého partnera vybrat a byli šťastní, kdežto já jsem byla tlačena do nedobrovolných svazků, kde nějaká láska, nebo snad už malá náklonnost, vůbec neexistovala. I když jsem mohla očekávat od druhého manželství cokoliv, pociťovala jsem mezi tím značný rozdíl, rozdíl mezi prvním a druhým manželstvím. Zatím co Darren o mne nikdy nejevil zájem a byla jsem mu dobrá jen pro děti, Alexander po mne toužil."

,,Jak to můžete vědět, zda po vás toužil?" zeptal se zvědavě stařec.

,,Viděla jsem to v jeho očích, to jak se na mne díval, jak sledoval každý můj krok, nádech, reakci... moc dobře jsem věděla, jak se chová k ostatním ženám - arogantně a povýšeně, za to všude kde jsme se potkali, mi lichotil a neustále se na mne usmíval i přes to, že jsem ho probodávala pohledem. I když jsem měla úžasnou příležitost využít toho, že ke mne nejspíš něco cítí, neudělala jsem to. A neptejte se proč, myslím si, že by vám to došlo" dívka se lehce pousmála.

,,Nedokázala jste mu odpustit to, že nechal popravit Victorii" odvětil klidným tónem hlasu stařec.

Dívka na souhlas přikývla. ,,Kdyby se mi teď přede dveřmi objevil Alexander, s radostí bych mu uštědřila pár nemalých ran do tváře a poslala ho... vy víte kam"

,,Proč jste to neudělala už tehdy v sídle?"

,,Kdybych mu jakkoliv ublížila v sídle, zase bych skončila v žaláři, kde jsem odmítala být. Když jste celý život zvyklý na luxus a pak se ocitnete v malé špinavé místnůstce bez jakéhokoliv světla, je to pro vás obrovský šok" dívka se nepřestávala mírně usmívat.

Stařec si potichu odkašlal, ,,vraťme se k blížící se svatbě... jak to probíhalo?"

,,Nezajímavě, tedy - pro mne, nezajímavě. Služky, dokonce i Lucy, mi neustále gratulovaly k tomu, že budu na nejvyšším postavení klanu, ačkoliv jsem po tom vůbec netoužila i přes to, že mi to nějaké výhody dávalo... v sídle byl dva týdny před svatbou šílený chaos, zmatek byl snad v každém pokoji, neustálý hluk, každý furt něco řešil, stále se o něčem diskutovalo a furt se něco měnilo. Začínalo mi to dost vadit, proto jsem využila Alexanderovo velké náklonnosti ke mne a slušně, i když jsem s tím měla problém jednat s ním hezky, ho požádala, zda bych na pár dní nemohla vypadnout ze sídla, že 'mi všechen ten hluk a chaos vadí', čekala jsem, že mi zakáže někam jít, ale k mému překvapení mi to dovolil s tím, že se mnou pojede Lucy a jeho bratr..." dívka se na chvíli odmlčela, koutky úst se jí stáhly do spokojeného úsměvu.

,,Nezmínila jste to, že měl Alexander bratra" zamumlal stařec.

,,Ani já jsem o něm nevěděla do té doby, dokud jsem ho nepoznala. Myslela jsem si, že to byl obyčejný člen rady, věrný svému vůdci, ale byl to opravdu jeho bratr, bylo to ale těžké podle vzhledu a charakteru posoudit. Nebyli si vůbec podobní a zatímco byl Alexander vůdčí typ, který se s ničím moc nemazlil, Finn byl spíš klidný a rozvážný" pověděla dívka trochu zasněným tónem hlasu.

Stařec si všiml dívčina jiného tónu hlasu a nedalo mu to se nezeptat: ,,že mezi vámi a Finnem něco bylo? Vidím, jak vám oči září"

Dívčiny tváře trochu zrudly, ,,když si počkáte, tak se odpovědi dočkáte"

,,Jak myslíte, pokračujte"

,,Odjela jsem hned druhý den s Lucy a Finnem dvě hodiny od sídla k moři, přesněji ke Středozemnímu moři, do jedné malé poklidné vesničky, kde žilo pouze pár obyvatel, Finn tam měl po jedné ze svých tet menší byt. Nebylo to sice nic moc, ale nějakou dobu se to dalo vydržet. Stejně jsem většinu času trávila venku, na pláži, do vody jsem vlezla jen málokdy, ale bylo hezky a teplo, tak proč se neslunit, že?" dívka se potichu zasmála. ,,Po dlouhé době jsem zažívala bezstarostné a i celkem zábavné dny. Lucy měla na chvilku klid od dětí, znovu to byla TA Lucy, jak jsem jí znala - usměvavá, ukecaná, pro každou zábavu, v některých chvílích jsem měla pocit, že si nepovídám s Lucy, ale s Victorií. Ty dvě byly skoro povahově stejné, jen Lucy věděla, kde jsou 'hranice' a to mi kazilo iluzi. I přes to, že nás měl všude Finn doprovázet, nám nechával volnost. Neřešil, kam jdeme, v kolik máme odcházet z pláže, kdy smíme odejít, sem tam s námi občas někam zašel, jinak si nás nevšímal a dělal si své. Po pár dnech jsem s ním navázala řeč, ukázalo se, že je úplně jiný než Alexander. Finn měl smysl pro humor a dokázal se se mnou bavit o čemkoliv, klidně i o tom, 'proč je tráva zelená a obloha modrá', hned jsem si ho oblíbila. Sama sebe jsem se poté další dny ptala, proč Alexander není taky takový. Kdyby byl stejný jako Finn, nejspíš bych ho i dokázala milovat, ačkoliv... to by ho milovala i Victorie a byla by naživu. U moře jsme byli týden, měli jsme v plánu pobýt tam kolem deseti dní, ale osmí den ráno zavolal Alexander Finnovi, abychom se vrátili, že jsme pryč už dlouho. Nechtělo se mi odjíždět, nechtěla jsem se tam vrátit, radši bych se utopila než se tam vrátit, ale Lucy mi zabalila věci, dala je do auta, a dá se říci, že mne do toho auta i nacpala, protože jsem vážně nechtěla pryč" dívka se znovu potichu zasmála. ,,Alespoň nad něčím se z té doby mohu zasmát."

,,Co se dělo po vašem příchodu?" zeptal se stařec.

,,Dozvěděla jsem se, že Alexander posunul svatbu, neměli jsme se tedy brát týden po našem příjezdu, ale rovnou dva dny po! Takže jsem na rychlo vybírala se služkami svatební šaty, ačkoliv mi bylo tak nějak jedno, co budu mít na sobě, klidně bych tam šla v pyžamu. Dva dny utekly hrozně rychle, musela jsem stávat brzo, aby mne služky mohly co nejlépe upravit. Na rozdíl od první svatby, která byla malá a rychlá, tahle byla velká, sjelo se celé Alexanderovo příbuzenstvo a nejvyšší členové Bahtery. Přála jsem si, aby hodiny už nikdy neukázaly čas '10:00', ale bohužel, když padlo deset hodin dopoledne, musela jsem z pokoje pryč. Svatba se konala na velké zahradě sídla, takže jsem díky bohu měla vše po ruce. K oltáři mne kupodivu vedl Finn. Šla jsem schválně co nejpomaleji a držela se ho pevně, chtěla jsem mu tak šíleně říci, ať mne odveze pryč, pryč od toho bastarda, v duchu jsem šílela a křičela, že chci pryč, ale navenek jsem se tvářila bezcitně, chladně, hosté na mne pohlíželi zvláštním pohledem, možná jsem je děsila. Chladná nevěsta, která se pokoušela vypadat jako mrtvola i přes to, že byla trochu opálená. Bohužel těch několik metrů bylo za mnou a stanula jsem po boku Alexandera. Chlápek, který nás oddával a jak jsem později zjistila, byl rodinný přítel Bjornserů, který oddával i Alexanderovo rodiče, chvíli mluvil nějaké nesmyslné věci, které ani nebyly potřeba, poté se tázal Alexandera, zda si mne chce vzít. Odpověděl, že 'ano', ale mne se nezeptal. Kdyby se mne zeptal, jasně bych řekla, že 'ne'. Docela mne urazilo, že se mne nezeptal. Alexander vzal zlatý prsten s malinkými diamantovými kamínky a nasadil mi ho na prsteníček..." dívka se na pár sekund odmlčela. ,,I dnes musím uznat, že Alexander uměl vybrat šperky, to jediné mi na něm nevadilo, jinak se mi protivil celý, ale zpět k tématu - poté, co mi nasadil prsten, se ke mne sklonil a zlehka políbil na rty. Věděla jsem, že mi chtěl vtisknout větší polibek, ale schválně jsem s hlavou uhnula, čímž jsem mu jeho 'plán' zkazila. Oddávající nás prohlásil za manžele a hosté začali tleskat, Alexander se tvářil vítězně, ale já všechny kolem sebe probodávala pohledem."

,,Proč ale? Stala jste se přeci Bahterskou vůdkyní" zamumlal stařec.

,,To sice ano, ale i tak - raději bych byla na nejnižší pozici, než se jmenovat Lilliana Bjornserová."