Smluvená svatba

1

Žena v drahých šatech vešla do pokoje své dcery. Roztáhlá těžké červené závěsy u všech oken. Do pokoje pronikl sluneční svit. Dívka se probrala a na loktech se podepřela, aby na osobu, která ji probudila ze sna lépe viděla.
"Matko... Dobré ráno, " hlesla a sledovala jak k ní osoba přichází.
"Obleč si dnes sváteční šaty. Susan ti pomůže se učesat."
"Ale vždyť dnes není žádný svátek," namítla dívka.
"Budeme mít hosta," odvětila matka a odešla.
Dívka pomalu vylezla z postele. Přešla pokojem k oknu a rukou se opřela o rám okenice. Zadívala se do zahrady. Mladý zahradník okopával květiny. Teď k němu přicházel jeho starší kolega. A teď na něj dokonce křičel. Dívku vyrušilo zaklepání a zvuk otevírajících se dveří. Otočila se a usmála se na svou služebnou.
"Dobré ráno, slečno," pozdravila ji drobná dívka od dveří.
"Dobré, Susan, " opětovala pozdrav dívka od okna a vrátila se k posteli, kde se posadila.
"Co víš o tom hostovi, který má přijet?" zeptala se jí.
"Myslíte lorda Josepha..." vyhrkla dívka a ihned si dlaní zakryla rty. Věděla, že vyřkla něco, co neměla.
"Lord Joseph... Kdo je lord Joseph?" přemítala nahlas slečna. To jméno jí bylo povědomé.
"Měla bych vám pomoci do šatů," změnila téma služebná a otevřela dveře šatny.
"Ty světle žluté! " zavolala za ní dívka z postele.

Seděla v šatech před zrcadlem. Zatímco jí Susan česala vlasy, přemýšlela, proč má přijet nějaký lord a proč jí o jeho návštěvě nikdo neřekl. Služebná jí vlasy svázala do úhledného drdolu. Dívka se na ni usmála a zvedla se z koženého křesla.
"Snídaně je?"
"V salónku, v pravém křídle." doplnila ji poslušně služebná.
Dívka se usmála a odešla z pokoje. Procházela domem. K salónku to je daleko. Sešla schody. Přešla halou a vešla do chodby v pravém křídle. Došla k pootevřeným dveřím, zlehka zaklepala a vešla do salónku, kde už její rodiče usedali ke stolu. Posadila se na své místo a nechala si nalít čaj. Za chvíli přiběhly i její dvě mladší sestry, dvojčata.
"Kathrin, Bethany! Posaďte se." okřikla je matka.
Dívka se napila čaje.
"Mamá, " získala si její pozornost. "Kdo je lord... Lord... Joseph?"
Matka chvíli přemýšlela, co má své nejstarší dceři odpovědět.
Nakonec se rozhodla říci pravdu "Tvůj nastávající."
"Cože?" vyhrkla dívka.
Otec se vyčítavě podíval na matku, ta pouze pokrčila rameny.
Dívka se prudce zvedla od stolu.
„Matko, vy si myslíte, že si vezmu někoho, koho neznám?!" vykřikla.
Teď se zvedl i její otec a v rozčílení na svou dceru zakřičel: "Elizabeth, takto se svou matkou mluvit nebudeš!"
Podívala se na své rodiče a rázně odešla z místnosti. Ihned jak se za ní dveře zavřely, rozběhla se po chodbě do haly, kde klesla k zemi a začala plakat.
"Slečno? Co se stalo?" zeptala se jí Susan a pomohla jí na nohy.
"Ten lord... Chtějí mě za něj provdat, " odpověděla a hřbetem ruky si otřela oči.
"Slyšela jsem, že lord Joseph je velice milý, pozorný a ošklivý prý také není. Myslím, že je to skvělá partie. Slečno nebojte se, budete šťastná," řekla svůj názor na lorda služebná.
"Nemyslím si, že bych mohla být šťastná s někým koho neznám, já ho vlastně ani nechci poznat. A kolik mu vlastně je?" zeptala se.
"To mi nenáleží soudit, slečno" řekla tiše.
„Určitě bude o tolik starší. Já si nebudu brát někoho tak starého."
"O tom ty nerozhoduješ,“ promluvila za nimi rázně její matka.
„Susan, odveď Elizabeth do pokoje. A ty  Elizabeth, někoho pro tebe pošlu až lord Joseph dorazí.“
Susan se uklonila a v Elizabethině doprovodu odcházely k ní do pokoje.

Elizabeth znovu stála u okna svého pokoje a hleděla na zahradu. Pohlédla výše a v dálce na obzoru spatřila kočár s koňmi. Už jede, pomyslela si. Nedokázala se smířit s faktem, že muž jí byl předem vybrán. Kočár se stále přibližoval až zmizel za stromy zahrady. Znovu zaslechla klepání a stejně jako ráno stála ve dveřích Susan.
"Už je tady, " pověděla.
"Já vím."

Z haly byly slyšet hlasy. Elizabeth v Susanině doprovodu scházela schody. Nasadila milý úsměv a odkašlala si. Všichni se na ni otočili a ona se poprvé střetla se zrakem lorda. Usmál se a prohlédl si ji. Byl potěšen jejím vzhledem.
Otec k ní přistoupil.
„Josephe, rád bych vám představil mou nejstarší dceru Elizabeth."
Lord políbil dívce ruku. Sice se jí zdál okouzlující, ale stále jí připadal starý. Sice měl ještě stále jasně rezavé vlasy a strniště, ale byl minimálně jednou tak starý jak ona.
"Rád vás poznávám, slečno.".
Vytrhla svou ruku a s druhou ji spojila za zády.
"Také vás ráda poznávám."
Roztáhl ústa, opravdu se krásně usmíval. Susan byla lordem zcela okouzlena, když ji paní domu poslala pro čaj, musela to ještě jednou zopakovat, aby si jí služka povšimla. Susan odběhla do kuchyně a společnost se přesunula do salónku, kde ráno rodina snídala.

Za chvíli už pili čaj a jedli sušenky. Elizabeth sledovala zahradu, o hosta se nezajímala, nesmála se jeho vtipům jako celá rodina. Její sestry odběhly ven. Viděla je utíkat zahradou.
Zaujala ji až věta, kterou vyřkla její matka "Svatbu bych uspořádala co nejdříve."
Dívka zpozorněla a obrátila svůj zrak zpátky ke společnosti. Joseph se se stále usmíval.
„Já nic nenamítám, jen jestli s tím souhlasí i vaše dcera."
"Elizabeth... " obrátil se k ní otec.
Ta se podívala z otce na matku a z matky na lorda.
"Matko, otče, lorde Josephe, omluvíte mě, prosím?" řekla a vyběhla na chodbu, po ní běžela do haly, odkud vyšla na zahradu.
Konečně se mohla nadechnout čerstvého vzduchu.

"Myslím, že je toho na ni moc," omlouval chování své dcery pán domu.
"Měl byste za ní jít," řekla vtíravě její matka.
"Dobře, " usmál se lord a zvedl se ze židle.
"Carlosi, zaveď pána do zahrady, " poručila sloužícímu, který poslechl.
Joseph následoval starého muže.

Elizabeth doběhla až k rybníčku. Posadila se ke břehu a ve větrem zčeřené vodě sledovala svůj odraz. Neslyšela kroky za ní. Lorda si všimla až v odraze vody, ale nedala nic najevo. Posadil se vedle ní.
"Vy si mě slečno nechcete vzít, " poznamenal.
"Ne, to opravdu nechci."
"A mohu se zeptat proč?"
"Jste starý," odvětila stroze.
"To je vše? Jsem starý. Nic víc? Také vás mohli vdát za nějakého padesatníka, " nemohl uvěřit, že tak krásná dívka, která vypadala tak mile a inteligentně, je schopna lidi soudit podle věku.
"A můžu se zeptat já vás?" otázala se.
"Ptejte se na co chcete," znovu se usmál.
"Kolik vám vlastně je, pokud to není tajemství?"
"Chcete to opravdu vědět, protože jestli vám opravdu záleží jen na věku, tak mohu odejít," řekl a začal se zvedat.
Až teď spustila zrak z vodní hladiny a chytla ho za ruku.
"Tak kolik vám je? "
"Třicetsedm a vám je, pokud se nemýlím, osmnáct," odpověděl.
„Možná proto jste tak malicherná.“
"Nemýlíte se," špitla a znovu sklopila zrak.
Na vodní hladině se začaly tvořit kruhy od padajících kapek deště.
"Slečno, pojďme zpátky, než tu promokneme."
Dívka se zvedla z trávy a pomalými kroky se vracela k domu. Joseph ji doprovázel. Držel si od ní odstup.

"Slečno, všichni už na vás čekají v jídelně," řekla jí Susan v domě a usmála se na lorda.
Při obědě byl dohodnut termín svatby. Už příští sobotu, hrálo Elizabeth v hlavě. Netěšila, vůbec se netěšila.

K večeru lord odjel. Tento den nemohla dívka usnout, stále myslela na to, že bude provdána za někoho, koho nemiluje a nejspíš ani nikdy milovat nebude.

Jména a místa jsou zcela náhodná. Sled události nemusí nijak navazovat na historii.

Je to můj první historický román, který začínám realizovat, tak buďte ohleduplní :) děkuju