Smluvená svatba

2

Dnes se Elizabeth na snídani nechtělo. Nechtěla vidět ten pár lidí, kteří ji provdají za někoho, koho si nevybrala a ona by si chtěla vybrat. Roztáhla závěsy. Venku teprve svítalo. Moc toho nenaspala. Příští sobotu, zbývá deset dní. Nechtěla se vdávat, ještě ne. Roztáhla závěsy i u ostatních oken. Z šatny vyndala zelené šaty a položila je na postel. Vrátila se k oknu a otevřela ho. Do pokoje začal proudit studený vzduch. Ten mladý zahradník si dnes přivstal, seděl na lavičce, v ruce držel květiny. Na koho asi čeká? napadlo ji. Za chvíli se jí dostalo odpovědi. K zahradníhovi přiběhla Susan. Zvedl se a podal jí tu barevnou kytici. Susan vypadala tak šťastně. Objala chlapce a políbila ho, byl to polibek z lásky. Elizabeth svého muže políbí až na svatbě, ne z lásky, ne z vášně, bude to polibek z povinnosti, a bude zřejmě první a poslední. Bože, jak jsou šťastní. Dívka, která je sleduje by také chtěla být tak šťastná, ale nikdy nebude, rodiče jí zařídili, že nikdy už šťastná nebude. Susan vzhlédla k domu a spatřila Elizabeth, která se ihned otočila a odešla od okna.
"Promiň, už musím jít." usmála se na Jeremyho a ještě jednou ho políbila.
Cestou k pokoji slečny Elizabeth se stavila v kuchyni, kde do vázy dala květiny.

Dívka seděla před zrcadlem, kde sledovala tu zoufalou osobu, které dochází čas. Ozvalo se klepání. Služebná vešla do pokoje.
"Dobré ráno slečno." uctivě pozdravila.
"Dobré Susan.".
Služebná pohlédla na postel.
"Chcete pomoci do šatů?" zeptala se.
Dívka od zrcadla neodtrhla zrak.
"Ano,...ale do jiných. Ty na koně a také mi přines ty vysoké kožené boty." poručila své služce, ta vzala zelené šaty z postele a odnesla je zpět do šatny, odkud vzala věci, které si Elizabeth přeje.
"Upleť mi cop.".
Susan položila šaty na křeslo a boty o něj opřela. Přistoupila k dívce a začala jí rozčesávat vlasy.
"Věř tomu nebo ne, ale závidím ti." přiznala Elizabeth a znovu si vzpomněla na ty ryšavé vlasy, kterých se přímo děsila.
"Co vy mi můžete závidět?".
Hřebenem jí zajela hlouběji do vlasů.
"Tvojí svobodu. Můžeš být s tím koho miluješ a nikdo ti neříká, co máš dělat." odpověděla jí nešťastnice.
Služebná jí začala splétat cop.
"To já slečno závidím vám. Nemusíte pracovat a za manžela si berete někoho tak krásného, který vás v budoucnu zajistí. Moji rodiče s naším sňatkem, víte mě a Jeremyho, nesouhlasí, vy jste se nemusela namáhat." namítla Susan.
"Susan, pověz, co je víc... Láska nebo peníze?".
Služebná jí svázala cop pentlí.
"Láska, slečno." vyřkla upřímně.
Dívka se zvedla z křesla "Tak vidíš. Pomoz mi do šatů." přikázala.

Služebná jí zavázala druhou botu a slečna se zvedla z postele.
"Ať mi osedlají koně.".
Služebná se uklonila a vyběhla z pokoje. Dívka se ještě upravila před zrcadlem a šla také. Chvíli čekala před domem než jí přistavili koně.
"Hyjé!"

Dojela do města. Už zde několik dní nebyla. Pomalu projela ulicí z města kde zatočila do lesa a na ušlapané cestě znovu zrychlila. Všechno trápení zahodila za hlavu a jela lesem dál, co nejdál od svého domova.

Byl čas oběda. Rodina jedla v tichosti. Bethany právě píchla svou sestru za nějaký ranní prohřešek vidličkou. Kathrin hlasitě vykřikla.
Matka se na dcery zlověstně podívala, poté svou pozornost obrátila ke služebnictvu "Elizabeth se ještě nevrátila?".
"Ne, madam." odpověděla na otázku žena středních let s pečlivě učesaným drdolem.
"To má z té tvé výchovy." vyčetla nepřítomnost nejstarší dcery manželovi.
"Z mé výchovy? Copak já mohu za to, že se Elizabeth ještě nevrátila?".
"Kdyby bylo po mém, na koni by nejezdila." namítla matka.
Muž raději hádku více nerozvíjel. Znovu nastalo ticho. Příbory řinčely o talíře.

"Prr... prr..." tiše zavelela ke svému koni, když konečně dojela do vedlejšího panství. Panství lorda Josepha. Projížděla kolem jeho domu. Tak tady mám bydlet? napadlo ji. Nebylo by to špatné bydlení, dům byl velký a opravdu krásný. Někdo se mihl za oknem.
"Hyjé!" zavelela zprudka.
Bála se, že ji lord zahlédl.

Když dívka na koni odjela, vrátil se Joseph do křesla ve své knihovně. Byla ta dívka, kterou viděl opravdu Elizabeth, nebo se mu to pouze zdálo? Narozdíl od nevěsty, ženich se na svatbu opravdu těší. Jeho nadcházející je nádherná a okouzlující mladá dáma a on si na takové ženy potrpí.

Než se vrátila zpět domů, uběhlo mnoho času. Dívce vyhládlo, ale dokázala si představit, co se stane až přijde domů. Koně vrátila do stájí. Do domu vešla vchodem pro služebnictvo.
"Slečno, co tu děláte?" zeptal se jí Carlos.
Přiložila si prst k našpuleným rtům "Pššt... Jsem tu inkognito.".
Sluhu tato slova dosti zmátla "Co, prosím?".
"Tajně." osvětlila mu svou mluvu dívka.
Z kuchyně byl slyšet smích, právě se zde na něčí účet služky včetně Susan dobře bavily, když vstoupila, zmlkly.
"Slečno, co tu děláte?" prolomila ticho Susan.
"Přišla jsem si pro něco k jídlu.".
"Vaše matka se na vás zlobí, zmizet na celý den a nic neříct." řekla Lucy.
"Ať se zlobí." usmála se Elizabeth.
Susan na stůl postavila talíř s polévkou "Najezte se.".
Dívka poslechla a usadila se na židli.
"Je to asi už naposledy, co tady jím." poznamenala.
"Určitě ne." povzbudila ji služebná.

Nějaké návrhy, připomínky?... rady? Budu vděčná za všechno ☺