Smluvená svatba

7

Pět dní... uvědomila si po chvíli převalování se mezi polštáři. Vymrštila se do sedu. Už jen pět dní...
"Ne... Ne to, to je málo." vzlykla tiše.
Postavila se na koberec a došla pomalu k oknu, přičemž se jí z očí kutálely slzy. Chvíli se přes slzy dívala ven a poté se zhroutila k zemi. Seděla v rohu místnosti, hlavu zabořenou v dlaních, kolena u těla.

Pět dní... To už není ani týden... pousmál se Joseph a otevřel knihu, kterou před chvílí vyndal z police knihovny. Seděl zde u stolu. Měl oknem výhled do zahrad za domem. Nebe bylo šedivé. Slunce touto dobou teprve vycházelo, ale okna měl na západ. Zapálil knot svíčky, aby na text lépe viděl. Měl své knížky rád,ale dnes na ně neměl dost času, také proto si dnes přivstal.

Elizabeth ucítila jak se někdo dotýká jejího ramene.
Z dálky k ní doléhal hlas "Slečno... Slečno Elizabeth vzbuďtě se. Copak se sluší, aby dáma spala na zemi?".
Dívka otevřela oči. Skláněla se nad ní usměvavá služebná.
"Já.. Nějak jsem tu usnula.".
Susan se narovnala a podívala se z okna.
"Kdyby vás tak viděla vaše matka."
Elizabeth se zvedla. "Co oči nevidí, srdce nebolí.".
"Tak které šaty? " nadhodila Susan a otočila se zpět k dívce.
Než jí stačila odpovědět, zaslechly zaklepání. Ve dveřích se objevila postava lady Sandersové.
" Elizabeth, " přistoupila ke své dceři a prsty jí na chvíli zajela do vlasů "dnes se obleč svátečně, budeme mít vzácnou návštěvu.".
"Koho? " zeptala se jí dívka.
Matka se chvíli procházela po pokoji než dívce odpověděla.
"Přijede lord Joseph a také jeho rodiče, měla by ses seznámit i s druhou půlkou svojí rodiny.".
Elizabeth něco tiše zamumlala. Služebná slyšela dost z její poznámky, aby se začala potichu smát.
"Je tu snad něco k smíchu?!" zeptala se hlasitě se zlostí v očích té, dle jejího názoru, drzé služky, se kterou se její dcera stále spolčuje, však moc pravdy na jejích domněnkách nebylo.
Susan o krok couvla "Nic madam, omlouvám se.".
"Elizabeth, poslouchej mě... Oblečeš si dnes ty tmavě modré šaty. ".
Dívka si odfoukla z obličeje vlasy a znovu nasadila svůj nepřítomný výraz.
"A nějaké pěkné šperky.".
"Ano mamá. Vše bude podle tvých představ. ".
Žena se na ni usmála a opustila místnost.
Susan si oddechla "Slečno ani nevíte jak jsem se lekla, když na mě zvýšila hlas."
Dívka se na ni usmála, ale radost ji za chvíli přešla. Sklonila hlavu a otočila se k dívce profilem.
"Slečno, co se děje?".
"Budeš mi chybět Susan. Asi nejvíc ze všech. ".
"To snad ne slečno... A co vaše sestry a rodiče?".
Dívka se na ni usmála "Věř mi, že ty mi budeš chybět nejvíc.".
"Vážně? ".
Elizabeth přikývla "Vážně.".
Stály proti sobě a mlčely. Ani jedna nevěděla, co má říct.
"Já vlastně ani nevím, jak to tady bez vás vydržím. Vaše matka mě umučí." zasmála se služebná.
Dívka se smála s ní, než si vzpomněly, proč tu vlastně stojí.

Oblečená v modrých šatech seděla a Susan jí česala vlasy.
Elizabeth po chvíli promluvila "Nechci žádné šperky.".
"Ale vaše matka říkala ".
Dívka služku přerušila" Ale já říkám ne. ".
" Dobře slečno, ať je po vašem. ".

Kočár drkotal po cestě. Joseph hleděl z okna.
"A jaká je ta dívka? " zeptala se ho matka.
"Myslíš Elizabeth? ".
"Ano, myslím dceru Henryho. ".
Henry Sanders je Josephův budoucí tchán.
" Je milá, ale... " asi i nešťastná.
"Ale?" naléhal otec.
"Ale nic." usmál se Joseph a znovu se věnoval polím, kolem kterých právě jeli.

Sešla schody a střetla se s nevrlým výrazem matky.
"Kde máš šperky?".
Dívka se pohladila po krku.
"Žádné jsem si nevzala.".
"Myslíš si, že se takto budeš Josephovi líbit? Vypadáš jako chudá nevěsta. " poznamenala k ní žena a otočila se.
"Pojď na snídani.".
Elizabeth jí tiše následovala.

Tiše také probíhala snídaně. Ze začátku sice matka nadávala na počasí, ale i ta za chvíli zmlkla. Tmavé mraky dnes sluneční svit příliš nepropouštěly. Dívka si podepřela hlavu rukou, ale hned byla napomenuta otcem.
"Kdy přijede lord Joseph?" zeptala se po chvíli Elizabeth.
"Budou tu ještě před obědem.".

Měla pravdu. Přijíždět kočár, který vezl lorda i s rodiči, viděla Elizabeth v jedenáct hodin z okna svého pokoje. Pár minut na to slyšela klepání.
"Slečno už musíte jít." upozornila ji ze dveří Susan.
Dívka zavřela okno a kolem služky prošla na chodbu. Sešla schody a otevřenými dveřmi vyšla ven. Cítila jak se do ní opírá studený vítr. Dnes bylo opravdu větrno. Z kočáru vystupovaly postavy. Vítala je její matka. Když si lord Joseph všiml, že k nim pomalu přichází Elizabeth a snaží se si ve větru srovnat šaty, široce se usmál. Vystoupil z kočáru, rychle se pozdravil s lady Sanderson a jejím mužem a spěchal k dívce.
"Dobré dopoledne." pozdravila ho nevrle a o kousek od něj ustoupila.
"Dobré, sluší vám to." poznamenal k její osobě a znovu se tak hezky usmál.
"Děkuji.".
Joseph chtěl těchto pár vět rozvést v rozhovor, ale vyrušila ho budoucí tchýně, která nutně musela představit dívce jeho rodiče.

Po obědě seděli v salónku. Kathrin s Bethany hrály v rohu místnosti šachy, seděly proti sobě v křeslech, uprostřed malý dřevěný stůl. Elizabeth upila čaje. Její pohled směřoval na Josephovy ruce, které si prohrávaly s ubrouskem. Dívčina matka něco brebentila. Že jí nebolí pusa. napadlo Elizabeth a znovu se tiše napila. Z celého matčina proslovu se soustředila až na poslední větu.
"... Už jsem to domluvila s místním farářem.".
Lady Bancroftová se netvářila příliš spokojeně "Takže svatba bude tady.".
Až teď se do toho vložil Joseph "Ano mamá, ale o to jsem se zasadil hlavně já, myslím, že to bude pro Elizabeth nejlepší.".
Dívka se na moment pousmála.

Po svačině Josepha vytáhla ven, vítr už nebyl tak silný.
"Děkuju." prolomila ticho Elizabeth.
"Ale za co?" zeptal se Joseph a blíže k ní přikročil.
"Za ten váš zásah u čaje. Matka se hrozně ráda hádá a promiňte, ale ta vaše jí dala podnět.".
Lord se zasmál.
"Copak?" nechápala dívka, která právě prsty zavadila o květy růží.
"Já jen, že naše matky mají společný zájem.".
Dívka přikývla a zrychlila krok. Byla už od něj celkem daleko, když se jí zeptal, proč před ním vždy utíká. Zastavila se a chvíli hledala odpověď, nenalezla ji, snad je to pouhá tendence. Znovu se rozešla. Rozešla se bez toho, aby mu odpověděla.
"Elizabeth! To je tak těžké se na mě podívat? Jsem vám snad odporný? Řekněte to, já to unesu, o to se nemusíte bát.".
Znovu se zastavila a obrátila se k tomu muži, co tu na ni pokřikuje.
"Ne... Nejste mi odporný, nebo... Ne, nejste. Já... nevím, proč s vámi prostě nedokážu být, ale je to tak.".
Muž k ní pomalu došel, necouvla. Chytl ji za paži. Neucukla, pouze se podívala jak jí jeho prsty obepínají rukáv šatů a poté věnovala i jeden nenávistný pohled jeho tváři.
"No tak Elizabeth".
"Slečno Elizabeth. ".
Lord se usmál "Ráda skáčete lidem do řeči? Tak tedy slečno Elizabeth, za pět dní se bereme.".
"Já to vím, řekli mi to a ani to není tak dávno. Kolik? Deset dní? Ne, ani týden, určitě to není ani týden, co jsme se poprvé viděli, mám vás snad milovat? Neznáme se. " odmlčela se "A kéž bychom se ani nikdy nepoznali.".
Vytrhla se mu a vydala se zpět domů. Joseph si chvíli ujasňoval jak na tom teď je, moc dobře ne, její přízeň si asi jen tak nezíská.