Smluvená svatba

6

Šest dní. Čas začal rychle utíkat.
"Slečno, vstávejte, Krejčí vám dnes přinese šaty." mluvila hlasitě Susan.
Dívka se probrala. Posadila se v posteli a promnula si oči. Už jen šest dní. vzpomněla si a se zaskuhráním si znovu lehla.
"Slečno Elizabeth, teď nemůžete spát, přišla byste pozdě na snídani a vaše matka by se zlobila.".
Elizabeth se znovu posadila. Vystrčila spodní ret a foukla. Vlasy se nadzvedly, ale hned dopadly zpět na oči. Ach jo... Prsty zastrčila vlasy za ucho a vstala z postele. Byla nevyspalá, včera večer seděla dlouho u okna a sledovala oblohu. Pohled na zářící hvězdy přímo milovala. Pohled na ně ji zbavil trápení, ale teď už se vracely ty pochmurné myšlenky na vdavky. Susan už otevírala ústa, aby vyřkla otázku. Dívka věděla na co se bude služka ptát, byla to jedna část stereotypu jejího života.
"Žluté." řekla.
Služebné chvíli trvalo než pochopila, že jí dívka odpověděla. Zmizela v šatně. Elizabeth přešla k oknu a zahleděla se na zahradu. Starý zahradník zase křičel na Jeremyho. Za chvíli za ní stála Susan, také si všimla, že na jejího snoubence křičí ten šedivý muž.
"Moc často se spolu neschodnou, že?" zeptala dívka své služebné.
"Ne, to ne.".

Míchala čaj, lžička řinčela o hrneček.
"Šaty už jsou hotové, dnes ti je přivezou." řekla matka.
Dívka se o tento fakt příliš nezajímala, pouze přikývla.
"Ano Matko, již jsem slyšela.".
"Ach, ta služka je hrozná mluvka." povzdechla si žena a napila se čaje.
K tomuto komentáři se dívka radši nevyjadřovala, pouze by vyvolala hádku a do toho se jí dnes nechtělo.
"Kdy přijede ten krejčí?" zeptala se po chvíli ticha.
Žena se podívala na hodiny, které visely nad dveřmi do salónku.
"Pan Walker přijede do hodiny.".
"Dobře, tak já se ještě půjdu projít do zahrady. " Elizabeth se zvedla že židle a pomalu odešla z místnosti.

"Sedí vám dobře slečno? " zeptal se krejčí dívky v bílých šatech, které před chvílí přivezl.
Dívka se prohlédla v zrcadle. Nádherné šaty, jen kdyby nebyly svatební.
"Jsou mi trochu volné na zádech." řekla.
"To spravím. Ještě někde jsou vám nějak volné nebo vás naopak stahují?".
Dívka se znova prohlédla "Ne... Ostatní je v pořádku, jen ta záda.".
"Jak už jsem říkal, spravím to. ".
Susan jí na zádech rozvázala bílou pentli a pomohla jí ze šatů. Dívka si začala oblékat své žluté šaty. Mezitím služebná vzala svatební šaty a předala je do rukou pana Walkera.
"Stáhnu ta záda a zítra je přivezu." řekl a otočil se ke dveřím, tam ho zarazila paní domu "Šlo by to ještě dnes? Nerada bych, abyste nás zítra během dne rušil.".
Krejčí vyndal z náprsní kapsy hodinky.
"Myslím, že to stihnu, přivezu je tedy večer.".
Matka poděkovala a doprovodila muže k východu.
Susan dívce zavázala šaty, které si oblékla.
"Nevíš, co se bude zítra dít?" zeptala se služky.
"Ne, netuším slečno, snad budete chystat svatbu." odpověděla hnědovlasá dívka s čepcem na hlavě a bílou zástěrou kolem pasu uvázanou.
Žena se vrátila do místnosti. Odehnala služku od dcery.
"To děvče tě hrozně šetří."
Povolila pentle a znovu je utáhla, ale mnohem silněji. Dívka zalapala po dechu. Žena pentle svázala a sevření látky povolilo.
"Tehdy jsem se neměla nechat přemluvit." poznamenala žena k dívčině postavě.
Dívku ale šaty pevně svíraly.
"Matko, proč nás zítra pan Walker nesmí rušit?".
Žena už chtěla odejít, ale ještě se zastavila, aby dceři odpověděla.
"Zítra přijede lord Joseph, musíme domluvit detaily svatby.".
Musíme... Musíme... To je samé musíme... Celý život pouze musím...
"Vždy musí být po tvém, že matko?" vyřkla myšlenku, snad ani nechtěla mluvit, slova jí jen tiše unikla z úst.
Ruku rychle přiložila k puse a doufala, že žena její poznámku nezaslechla. Matka se k ní pomalu otočila. Slunce jí okny svítilo na záda. Dívka na ni proti slunci mhouřila oči.
"Jak to myslíš?".
Ten nevrlý tón Elizabeth až moc dobře znala. Ještě měla poslední šanci zakrýt tu větu, která tak nešťastně unikla do vzduchu.
"Co? Co jak myslím?".
Ale lady Sandersová ukázala, že sluch jí ještě slouží, jak by nesloužil, vždyť není ani o deset let starší než dívčin snoubenec.
"Tvrdíš, že vždy musí být po mém, tak se tě ptám jak to myslíš?".
Hádka byla nevyhnutelná.
"Nech to být, matko.".
Žena zavrtěla hlavou. "Vysvětli mi to.".
Dívka se nadechla, nepříliš hluboko, na to ji šaty až příliš stáhovaly hrudník. "Každý den mi říkáš, že něco musím."
Teď začala napodobovat matčin hlas "Udělej tohle a tamto. Nezapomeň na tohle. Vem si tohle a tohle." na chvíli se odmlčela "Vdej se...".
Lady stále jen nesouhlasně vrtěla hlavou "Jsem tvoje matka, co asi jiného bych ti měla říkat? ".
Byla to sice jen řečnická otázka, ale dívka znala odpověď.
"Jen jedno slovo... můžeš. Můžeš udělat tohle. Můžeš si někoho vybrat a pak si ho můžeš vzít.".
"Stále budeš narážet na tu svatbu? ".
Teď dívka skoro vykřikla " Ano. Pořád a pořád, dokud si neuvědomíš, co jsi udělala. ".
Dívka k řevu neměla daleko, její matka přímo vřeštila.
" Co jsem udělala?! Jen mi to řekni! Já to unesu! ".
" Zničilas mi život. " procedila mezi zuby a utekla z místnosti.
Halou běžela ke schodům. Vyběhla je do půlky a špičkou boty si přišlápla látku šatů. Ozvali se reflexy, předpažila, tím změkčila pád. Znovu se zvedla na nohy. Zvedla šaty nad kotníky a běžela dál. Dlaněmi narazila do masivních dveří. Hřbetem ruky si otřela oči, druhou rukou nahmatala mosaznou kliku a stiskla ji. Dveře se otevřely a Elizabeth vklouzla do pokoje.

Oběd byl tichý. Otec chtěl rozpoutat debatu, ale jeho žena ho bleskurychle zastavila. Po obědě mu Elizabeth vše řekla, vše co se dnes stalo i jak si s matkou přestává rozumět, jak se s ní rozchází v názorech.
"Možná by si jí to měla říct, tak jako teď mně." navrhl muž jehož černé vlasy už nebyly tak černé jako před lety.
Dívka si založila ruce na prsou.
"Ne, to rozhodně nepřichází v úvahu. Nemám chuť s ní mluvit o čemkoli.".
"Možná bys měla vědět, že o tvém sňatku jsem se s Josephovým otcem domluvil já. " přiznal se muž.
Elizabeth se zastavila v chůzi a otočila se čelem k otci" Takže to ty. " na moment se chytla za hlavu "Och... Jak... Jak si to mohl udělat?".
Otočila se k otci zády a podívala se k nebi, slunce už zase zakrýval šedý mrak.
"Celý život se mě zastáváš, jsi na mě hodný a pak... pak mi domluvíš sňatek aniž by ses mě zeptal na názor.".
"Byly ti dva roky, to jsem se tě měl ptát na názor, co bys mi asi řekla? ".
Elizabeth ho teď neposlouchala, přemýšlela o tom, co jí řekl.
Obrátila se zpátky k otci "Takže ne matka, ale ty jsi mi zničil život. Matka mi ho ničila osmnáct let a ty jsi to jen dokončil."

Mezitím, co se ti dva procházeli zahradou, lady již převzala šaty od krejčího.

Po dlouhé době zase jedna kapitola