Smluvená svatba

8

Joseph včera neodjel. Lady Sandersová lorda ani jeho rodiče nenechala odjet, aby se nemuseli trmácet v noci. Elizabeth se při tom zkřivil úsměv, neměla zájem o to, aby u snídaně viděla tu zrzavou hlavu.

Vzbudila se časně. Závěsy v pokoji udržovaly dokonalé příšeří. Došla k nejbližšímu oknu. Roztáhlá jednu z páru těžké látky červené barvy. Venku panovalo stejné šero jako v místnosti. Roztažením i ostatních závěsů se přeci jen místnost trochu prosvětlila. Usedla ke stolku a sáhla po hřebenu. Vlasy si ze zad přehodila dopředu a začala je rozčesávat. Čas od času musela hřebenem škubnout, aby smotané vlasy povolily. Bez vyzvání se otevřely dveře. Dívka vykoukla zpoza opěradla křesla.
"Slečno, já se omlouvám, vaše matka mi nakázala, abych vás šla probudit, myslela jsem, že ještě spíte." promluvila Susan ze dveří.
Elizabeth přikývla "Chápu, pojď dál.".
Služka vstoupila a tiše za sebou zavřela.
Popošla k šatně "Slečno, jaké šaty si dnes vezmete na sebe?".
Elizabeth se vyklonila z druhé strany křesla před zrcadlem. "Jedny z těch béžových, ty jak je na nich ta krajka.".
Susan se zarazila "Na všech je krajka slečno.".
Slečna se na chvíli zamyslela "Ty jak mají i lemování na rukávech.".
"Dobře."

Susan zavázala pentli na dívčiných šatech na mašli. Dívka se zhluboka nadechla a ze všech stran se prohlédla v zrcadle. Účes jí skvěle držel, šaty dokonale padly.
"Snídaně bude jako vždy?" zeptala se dívka služky, ta jen zavrtěla hlavou "Ne slečno, mám vám vzkázat, že dnes bude snídaně v altánu.".
Elizabeth přikývla a pomalu odešla z pokoje.

Tiše scházela schody, v rukou si pohrávala s vějířem. Rukavičky v barvě šatů jí sahaly těsně nad lokty. Vstoupila do haly, když za sebou zaslechla ten známý hlas.
"Slečno, dobré ráno.".
Otočila se k lordovi "Dobré ráno.".
"Elizabeth, velice vám to dnes sluší. Mohu vás doprovodit na snídani? ".
Dívka se na chvíli zarazila, ale podařilo se jí ze sebe vyloudit lež "Budu ráda. ".
Joseph se usmál a došel přímo k ní. Zdálo se jí, že ji jeho horký dech zcela roztaví.
"P.. Půjdeme?" zakoktala se.
Lord přikývl, nabídl dívce ruku. Elizabeth odmítla jeho paži gestem a vydala se ke dveřím do zahrady. Joseph zavrtěl hlavou a rozešel se za ní.

Kráčeli vedle sebe po dlážděném chodníku k altánu. Služebnictvo právě prostíralo.
Lord se k dívce přikrčil a tiše k ní promluvil "Přišli jsme brzy.".
Dívka roztáhla vějíř "Ano, to ano. ".
"Nepůjdeme se ještě projít? ".
Elizabeth se k lordovi otočila "Vím, že to nerad slyšíte, ale musím vás odmítnout.".

Snídani provázely zvuky lžiček cinkajících do porcelánu, čaje tekoucího z konvičky, desertních příborů narážejících o plochu talířů a konverzace dvou za každé situace elegantních dam. Elizabeth k tomu byla vedena od dětství, ať nastala jakákoli situace musela zachovat veškerý klid a eleganci, kterou za život stihla nastřádat, ale praxe je vždy složitější nežli teorie. Kathrin s Bethany se za chvíli zvedly a nechaly společnost společností. Běhaly po zahradě, křičely a smáli se. Elizabeth je od stolu dlouho bez prohnutí mimických svalů sledovala, dokud Bethany neupadla. Dívka si musela zakrýt ústa, aby si nikdo nevšiml jejího ušklebku a rozhlédla se po ostatních kolem stolu. Joseph z ní nespustil oči. Když poznal, že si ho všimla, usmál se a napil se čaje.

Po snídani se dívka rozhodla, že nalezne své sestry. Procházela zahradou a snažila se zachytit jakýkoli, byť jen nenápadný zvuk.
"Beth, nech toho!" zaslechla vysoký hlas své mladší sestry.
Rozešla se za hlukem. Bethany klečela na Kathrin a tahala ji za vlasy. Dívka si navlékla šňůrku od vějíře na ruku, teď se jí volně pohupoval pod loktem, chytila Bethany za ramena a zvedla ji ze sestry.
"Co si myslíš, že děláš?" ptala se jí.
Kathrin se pomalu zvedala ze země. Bethany mlčela, jen sklopila zrak.
"A kde máte chůvu?" zeptala se druhé, ta také sklopila zrak.
Elizabeth zatřásla Bethany "Tak řekni něco, proč týráš sestru?".
Dívka na ni pohlédla "Chováš se jako matka!" vytrhla se z jejího sevření a rozběhla se pryč.
"Bethany, co si to".
Přerušil ji hlas druhé ze sester. "Beth má pravdu.".
Elizabeth k ní shlédla "Kathy, co to říkáš?".
Dívka zavrtěla hlavou, rozcuchané vlasy jí lítala ze strany na stranu "Je to tak, poslední dobou se chováš jako mamá.".
Dívka neměla slov.
"Nech to být." mávla rukou Kathrin a rozběhla se za sestrou, ušpiněné šaty držela rukama, aby o ně případně nezakopla. Dívka se narovnala a z ruky stáhla vějíř, nervózně si s ním pohrávala v rukou.
"Elizabeth, neberte si to tak, jsou to ještě děti.".
"Ale na rozdíl od nich, lorde, vy nemáte pravdu. Omlouvám se jestli se vás to nějak dotklo. " odvětila dívka aniž by se k příchozímu otočila čelem.
Slyšela smích "Ne slečno, nijak se mě vaše poznámka nedotkla, ale opravdu do vaší matky máte ještě dosti daleko.".
"Myslíte? ".
Cítila jak Josephova ruka obepnula její paži, sálalo z ní teplo. Přistoupil blíže k ní a odhrnul z jejího ucha pramínek vlasů.
"Vím to.".
Naskočila jí husí kůže, rychle od lorda ustoupila a chytla se za místo, kterého se ještě před momentem dotýkaly jeho horké prsty. Obrátila se k němu. Na obličeji mu hrál šibalský úsměv.
"Ne... Nechte mě být." vyhrkla a ještě o krok ustoupila dozadu.
"Ale Elizabeth." chtěl se k ní příblížit, ale dívka před sebe vymrštila dlaň "Ne!".
"Dobře slečno, odcházím. " otočil se na patě a vydal se zpět k chodníčku.
Dívka se zhroutila do trávy. Přitáhla si nohy k tělu a čelem se opřela o kolena. Chovám se jako matka.

"Omlouvám se, víte, zapomněl jsem, že mám dnes navečer schůzku, budeme muset odjet." zalhal lord paní domu.
"Nezůstanete ani na oběd?".
"Lituji. " řekl a pohlédl přes halu k otevírajícím se dveřím ze zahrady.
Vešla Elizabeth. Joseph zvedl k lady Sandersové ruku a rozešel se za dívkou.
"Elizabeth, nechci vás zde nadále obtěžovat, neříkejte své matce, že jsem odjíždím kvůli vám." mluvil dostatečně tiše, aby ho opravdu nikdo neslyšel.
Dívka se tvářila zaraženě "Odjíždíte?".
Lord uchopil její ruku do svých "Setkáme se až v kostele.".
Dívka se vzpamatovala "Nechcete si svatbu přeci jen rozmyslet?".
Usmál se "Ne, slečno, vás se nevzdám.".
Dívka se též zašklebila "Škoda.".
"Jsem rád, že neztrácíte pozitivní náladu, tak tedy v kostele. ".
"V kostele." zopakovala po něm závěr věty.
Lord se usmál a chtěl dívce políbit hřbet ruky, ta však jeho dlaň stiskla a potřásla s ní.