Smluvená svatba

15

Pokoj se naplňoval světlem. Muž roztahoval těžké tmavé závěsy. Elizabeth se se zakňučením převalila na posteli.
"Vstávej, chci abys udělala na mého přítele dojem."
Dívka otevřela oči.
Dělat dojem... Můj celoživotní úkol.
"Samozřejmě." špitla a začala se zvedat z postele.
Její muž již byl oblečen.
,,Doufám, že máš v šatníku něco honosného. Chci, aby viděl, že mám drahou ženu. "
Vstala a oblékla si saténový župan. Nohy zapluly do pantoflíček na mírném podpatku. Pohlédla na Josepha.
,,Jistě."
Muž jí věnoval letmý úsměv a odešel. Místo něj do místnosti vplula komorná. Uklonila se.
,,Dobré ráno, madam. "
Dívka pozdrav opětovala.
,,Nejprve se obléknu, upravíte mě až poté." řekla dívka a vydala se ke dveřím. Služebná ji následovala. Po chodbě šla důstojně, avšak byla nervózní, že zabloudí. Počítala si dveře než se dostala k číslu devět. Byla tak ráda, že vstoupila správně. Minulý večer se přepočítala a vešla do ní neznámého salónku.
,,Najděte mi něco velkolepého. " poručila přičemž usedla do křesla.
Karin přikývla a vstoupila hlouběji do šatny. Elizabeth se zahleděla z okna do pochmurného počasí. Tam někde se teď trmácel muž v kočáru.
,,Madam, které?" ozvalo se za ní.
Dívka vykoukla zpoza křesla. Služka držela bledě modré a růžové šaty, oboje s širší sukní než jakou si oblékala obvykle.
,,Modré a někde k nim je klobouk a střevíce, tak je najděte a pak je doneste do ložnice. "
Vstala a vydala se pryč. Pomalu se šourala chodbou a prohlížela si obrazy kolem sebe. Byly krásné. Zarazila se až u obrazu mladého páru. Už tuto malbu viděla. Tehdy, kdy přijela žádat Josepha o zrušení svatby. Marně. Až dnes poznala muže na obraze. Byl to zrzek, její manžel. Ve věku jen o trochu vyššímu než je nyní ona. Stál za dívkou sedící v křesle, s láskou v očích k němu vzhlížející. Dívce hlavou proběhlo mnoho otázek. Zeptala by se Karin, ale nemyslela si, že by to byla důvěryhodná osoba. Slyšela za sebou bouchnutí dveřmi. Rozběhla se k pokoji. Rychle se v něm posadila do křesla před zrcadlem, natáhla se po hřebenu na stolku a začala se česat.
Ozvalo se klepání.
,,Vstupte," řekla sebevědomě a vyčkala až žena vejde do dveří.
Dívka vstala a svlékla se.
,,Prosím, oblečte mě."
,, Madam," odvětila služebná a položila klobouk na postel, boty vedle ní.
Vrátila se k dívce se šaty. Rozvázala šněrování a nechala dívku vklouznout do šatů.

Znovu dnes někdo zaklepal na dveře. Elizabeth už byla oblečená, seděla na taburetu a žena jí právě zaplétala mohutný cop.
,,Dále, " vyřkla a v zrcadle sledovala, kdo vchází.
David. Uklonil se a uctivě svou paní pozdravil.
Poté promluvil ,,Pan Vukovic je již zde. Váš manžel vás očekává v červeném salónku."
,,Jistě, " pronesla Elizabeth.
Muž se chystal k odchodu. Pozvedla ruku.
,,Ale počkejte za dveřmi."
,,Ano, madam," odvětil a zavřel za sebou.
Karin ženě zavázala konec copu blankytnou stuhou a ustoupila. Dívka se zvedla a prohlédla. Ze stolku zvedla krajkové bílé rukavičky a navlékla si je na ruce. Usmála se. Přešla po místnosti k posteli. Obula se do střevíčků a na hlavu posadila klobouk. Cestou ke dveřím se ještě jednou pozastavila před zrcadlem. Poté až odešla.

,,Tak a teď mě odveďtě za manželem. "
David přikývl a v doprovodu ženy se vydal ke schodům.

Salónek byl ve druhém patře levého křídla domu. David se zastavil u dveří a zaklepal. Ihned se ozvalo slovo zvoucí je dovnitř.
,,Půjdu sama." řekla dívka ještě než se David stihl dotknout kliky.
Vzala za kliku a otevřela. Elegantně vešla a s úsměvem k Davidovi stojícímu za dveřmi za sebou zavřela. Otočila se zpět do pokoje. Oba muži byli na nohou a její manžel k ní rychle přispěchal. Vtiskl jí polibek, poté ji chytl kolem ramen a mírně popostrčil dopředu.
,,Ratko, " oslovil statného muže, jehož vlasy již prorůstaly šediny, ale věkem se jen o pár let vyrovnal věku Josepha.
,,Tohle je moje nádherná ženuška, Elizabeth. "
Dívka se pousmála.
Ratko k ní přistoupil, lehce políbil hřbet její ruky a významným přízvukem promluvil ,,Kdybych věděl, jak nadcherná jste, nikdy bych vás nenechal vzít si tohochle chraběte "
,,Lorda," opravil ho muž, ale dívka se jen nekontrolovatelně culila.
,,Lorda, samozřejmě. Slečno, řekněte mi, proč nejste moje žena? "
Usmála se a stáhla ruce k sobě.
,,Já bych si vás i vzala, pane... pane Vukovic"
,,Pro vás pouze Ratko, " přerušil ji.
,,Já bych si vás i vzala, Ratko, ale to bych nesměla poznat Josepha. Povězte mi upřímně, vám nepřijde jako neodolatelný gentleman."
Muž z ciziny se zasmál.
,,Upřímně? To bych Josephovi neudělal. "
Vypadalo to, že si dívčin manžel oddechl.
,,Tak se posaďme, za chvíli přinesou snídani, " pobídl je Joseph.

Usedli do křesel kolem dubového stolu.

Joseph se napil čaje. Jeho přítel ještě dojídal puding a jeho manželka si právě nalévala mléko do čaje.
,,A odkud vlastně jste?" otázala se Elizabeth Ratka.
Ten jí vzápětí odpověděl ,,Já jsem, milé, tedy milá, slečno z Kosova. "
,,To je někde na Balkáně, nemýlím se?"
,,Přesně tak, slečno. " usmál se muž.
Nadále bylo ticho, dokud Joseph nerozvedl se svým přítelem konverzaci na obchodní téma. Dívka se do tohoto rozhovoru nezapojovala. Pouze naslouchala.

Byl to dlouhý den. U večeře se rozloučili a dívka odešla v doprovodu svého muže do ložnice. Zavřela za nimi. Po otočení zpět za mužem. Byla natlačena na dveře. Muž ji chtivě políbil, přičemž otočil klíčem v zámku.
,,Liz, udělej to pro mě, na rozloučenou. " pronesl a ještě jednou dívku políbil na rty a poté se přesunul ke krku.
Dívka již nedávno pochopila, že pokud bude svému muži odporovat, nepomůže si. Pouze bude jeho uspokojení bolestivější. Poddajně zaklonila hlavu. Když ji znovu mírně narovnala, klobouk se jí svezl na zem. Muž ji zvedl a přehodil si ji přes rameno. Položil ji na postel a převrátil na břicho. Pomalu rozšněroval pevně utaženou šňůrku na dívčiných šatech. Svlékl jí ramínka, pak chytl lem sukně a stáhl ji z Elizabeth. Dívka se překulila zpátky na záda a vykopla střevíce. Joseph vlezl na postel. Postupně jí stáhnul rukavičky a zlíbal celé ruce. A když už se nad ní naklonil a ona věděla, že to přijde. Pouze skousla ret a pevně se chytila přikrývky, jelikož věděla, že její manžel není příliš něžný a jen v hlouby duše doufala, že si jednou zvykne.

Konečně jsem to sepsala. Měla jsem poslední dobou tzv. spisovatelský blok orientovaný pouze na tento příběh. Nějak jsem se odreagovala na mém vedlejším příběhu a znovu se mi podařilo sepsat kapitolu sem.
Jsem ráda, jak skvělé ohlasy u vás příběh vyvolává a doufám, že se to do budoucna bude pouze zlepšovat.

Vaše věrná amatérská spisovatelka