Smluvená svatba

12

Vzbudila se. Tiše otočila hlavu a podívala se vedle sebe. Místo jejího nynějšího manžela bylo prázdné. Přikrývka byla odhrnuta ke prostředku postele. Pomalu se posadila. Přikrývka sklouzla a na dívčino nahé tělo přišel chlad. Rychle se znovu zakryla. Bylo jí zle. Bylo jí zle ze sebe a ještě víc jí bylo zle z Josepha. Na křesle vedle dveří bylo položeno její oblečení. Pomalu slezla z postele a zabalena v přikrývce se k němu vydala. Stála už uprostřed pokoje, když se ozvalo klepání. Nevěděla, co dělat.
"Madam jste tam? " ozval se za dveřmi hlas.
Poznala ho, byl to hlas mladíka, který ji před dvěma dny dovedl za lordem na úkor problémů, které mohl mít.
" A.. Ano.. "
Dříve než stihla říct cokoli jiného, dveře se otevřely. Sluha po sobě zavíral zády k ní. Ještě si nevšiml, jak před ním jeho paní stojí. Když se otočil, nejprve se zarazil. Zíral na ni s lehce pootevřenými ústy.
" Slečno, m.. madam, omlouvám se, já.... netušil jsem... "
Znovu se zarazil. Prohlížel si ji.
" Proč jste přišel? " zeptala se ho Elizabeth.
" Přinesl jsem vám čisté prádlo a šaty. "
Dívka přikývla.
" Položte je tam. "
" Kam, madam? "
" Na křeslo. "
" Ach, ano, madam. "
To oslovení ji značně znervózňovalo. Sledovala, jak mladík zvedá včerejší oblečení a pokládá na místo čisté.
" Odnesu to do prádelny. "
" Ale pak se vraťte, pomůžete mi do šatů. " dívka se při vlastních slovech začervenala. I sluhu uvedla do rozpaků.
" Já?... Jak si přejete. " vychrlil a rychle odešel.
Dívka pustila látku, která ji zakrývala. Přistoupila ke křeslu a začala se oblékat. David vybavila si jméno jméno toho rozpačitého mladíka a usmála se. David...

Když se sluha vrátil, seděla v tureckém sedu na posteli. Byla pouze ve spodním prádle. Usmívala se.
"Teď mi pomůžete do těch šatů. "
David polkl. Zvednul šaty z křesla a donesl je k dívce, zvedajíc se z postele. Nechala se obléknout a otočila se k němu zády.
" Sešněrujte mě. "
" Co prosím? "
" Stáhněte ty šňůry a závažte je. "
David si šaty ze zadu prohlédl. Všiml si, že si dívka pohrává s vlasy přehozenými dopředu. Opatrně za šňůrky zatáhl.
" Musíte utahovat od shora dolů. To jste nikdy své dívce šaty neuvazoval?"
"Ne madam, nemám dívku. "

Cítila, jak byl při stahování opatrný. Teď ji česal, v zrcadle Elizabeth sledovala jeho soustředěný výraz. Byl opravdu velice opatrný, hlavně ji za vlasy nezatahat.
" Musíte mě zavést na snídani, nevyznám se tu. "
" Samozřejmě madam. Myslím, že už jste učesaná. "
Položil hřeben na stolek a ustoupil ke dveřím. Dívka se prohlédla v zrcadle a zvedla se z koženého taburetu. Prohrábla vlasy prsty.
"Jste šikovný."
"Děkuji, madam. "
Usmála se a následovala ho z pokoje.

Sešli o patro níž. Po chvíli spatřila ten obraz, který již znala. Obraz mladého páru. Kdo je to? napadlo dívku, ale David už byl pár metrů dál. Musela popoběhnout, aby ho dohnala. Dovedl ji do salónku. Narozdíl od jejího bývalého domova, zde vládl muž a v interiérech se to výrazně projevovalo. Zemité barvy, tmavé hrubě opracované dřevo, masivní nábytek potažený kůží a na zdech trofeje z lovů. Ve středu salónku stál dubový stolek, kolem něj čtyři velká křesla. David k jednomu z nich přistoupil a odsunul ho od stolu.
"Prosím, madam. "
Usmála se a s poděkováním se usadila.
Do místnosti z druhých dveří rázně vešel pán domu.
David se napřímil.
" Dobré ráno, pane. "
Joseph mu pokynul hlavou a očekávaje, že se jeho manželka zvedne a přivítá ho u snídaně, se před stolkem zastavil. Nestalo se tak. Dívka ho z křesla propalovala pohledem.
"Davide, nechejte nás osamotě."
Chtěla odcházejícího mladíka zastavit, ale včas si uvědomila, že by to bylo zbytečné. Dveře se zavřely. Lord k ní přistoupil nebezpečně blízko. Jednou rukou se opřel opěradla za ní. Sehnul se tak, aby dívce viděl do očí. Sklonila hlavu. Vymrštil ruku, kterou měl doteď za zády, a znovu dívce zvedl bradu.
"Měla bys pochopit, že když jsme manželé, budeš se ke mně chovat s úctou. Předpokládal jsem, že tě to matka naučila. "
"Měl byste pochopit, že já k vám úctu nikdy chovat nebudu."
Vzdychl. Rty se mu sevřely do linky. Zvedl se a zahleděl se ke dveřím, kterými odešel jeden z jeho věrných sloužících. Dívka ho sledovala. Promnul si ruce. Viděla jak se mu třesou.
"Nechci ti ubližovat, El. "

David poslouchal s přitisknutým uchem na dveřích. Když uslyšel jak zničehonic dívka hlasitě vykřikla, trhl sebou.

Silně ji uhodil. Vykřikla, zbytečně nahlas. Její muž si narovnal oblek a znovu si promnul ruce.
"Tak teď tě to naučím já! Jsi moje žena a budeš se podle toho chovat! Je ti to jasné?!"
Dívka neodpověděla. Narovnala se na křesle, ze kterého při ráně trochu sklouzla, a se slzami v očích na něj pohlédla.
"Tak odpověz! "
Vzlykla.
"Odpověz!" vykřikl ještě jednou a chystal se ženu znovu udeřit.
"A... "
" Ano? " řekl vtíravým tónem.
" A.. Ano, samozřejmě... " vyhrkla.
Muž se na moment usmál.
" Dnes snídat nebudu. " s touto větou se otočil, než ale odešel, vztekle shodil stolek s čajovým servisem. Hrníčky se s rámusem rozpadly na střepy. Plechová konvička se převrhla a čaj se rozlil po dřevěných parketách.
Elizabeth se chytla za hrdlo a několikrát znovu vzlykla.
" Madam? " ozval se za ní známý hlas.
Rychle si otřela slzy a vykoukla zpoza křesla k příchozímu.
"Joseph snídat nebude." špitla.
David se díval za ni, otočila se a pohlédla na rozbitý porcelán.
"M.. Měli jsme nehodu. "
David s úsměvem zavrtěl hlavou.
" To nic madam, uklidím to a přinesu vám snídani. "