Smluvená svatba

3

Devět dní do svatby. Ten čas tak rychle běží.
"Máš babu!" plácla Kathrin svou starší sestru.
Elizabeth se po ní natáhla, aby jí 'babu' vrátila, ale děvčátko už utíkalo pryč. Vyběhla za ní, po cestě změnila směr k Bethany. Běhaly po zahradě, ječely a smály se.

Lord vzal do ruky kovové klepadlo na masivních dubových dveřích domu a zaklepal. Otevřel mu šedivý muž, který ho minule vedl na zahradu. Carlos... vzpomněl si na jeho jméno.
"Lord Joseph... Vítejte pane. Pojďte dál." otevřel dveře do plné šíře sluha.
Zrzek vešel do domu.
"Ihned přivedu paní." řekl sloužící a chystal se k odchodu.
"Přišel jsem za slečnou Elizabeth.".
"Tak mě tedy následujte. " otočil se šedivý muž a kráčel přes halu.
Joseph poslechl. Muž otevřel dveře na zahradu.
Chtěl lorda vést i dál, ale ten k němu napřímil ruku "Najdu ji sám.".
Carlos poodešel od dveří. Lord vyšel ven. Dveře se zavřely. Rozhlédl se po zahradě. Jeho nadcházející běhala se sestrami po trávníku.
Lord se usmál "Jako dítě.".
Elizabeth prudce zatočila za Kathrin. Noha jí podklouzla a ona upadla na zem. Až teď si všimla, kdo ji sleduje. Vyšel k ní. Začala se zvedat ze země.
"V pořádku?" zeptal se jí a chtěl ji pohladit po tváři.
Uhla hlavou a lord spustil ruku zpět podél těla. Elizabeth udělala krok k domovu. Ucítila bolest v koleni. Dalších pár kroků kulhala než ji vzal Joseph do náruče.
"Díky." řekla suše.
"Neděkujte, nechci abyste na svatbě kulhala." usmál se na ni.
Odvrátila pohled.

Posadil ji na postel. Do umyvadla nalil ze džbánu zbytek vody, která již od rána vychladla. Z kapsy vytáhl svůj kapesník a namočil ho. Elizabeth ho se zaujetím sledovala. Přišlo jí milé a romantické jak ji donesl až sem, ale nechtěla dát nic najevo, nechtěla se s ním vázat city. Přišel k ní s mokrým kapesníkem a vyhrnul ji sukni do poloviny stehen. Studený obklad položil na koleno. Byla překvapena tím, co udělal, to už ji rovnou mohl svléknout. Radši nemyslet. Stále jí držel kapesník na noze.
"Pořád to bolí?" zeptal se a vzhlédl k ní.
"Už tolik ne." znovu si uvědomila, jak tu před ním sedí "A nechte toho." shrnula sukni zpátky.
Posadil se vedle ní.
"Proč jste tak odtažitá?".
Dívka nad odpovědí dlouho přemýšlela "Znám vás dva dny, mám vám snad skákat do náruče?".
"Za týden máme svatbu, pak budeme manželé, co budete dělat? ".
"Devět dní." opravila ho.
"Tak devět, ale to budete i po svatbě taková?" zeptal se.
"Jaká? Zlá? Odtažitá? Nepříjemná?..... Asi ano... Já.. Já nevím..." klesla hlavou a upřela zrak na špičky svých bot.
Dlouho mlčeli.
Joseph si vzpomněl na dívku na koni ze včerejšího dne "Co jste včera dělala?".
"P.. Proč? " zarazila se dívka.
Přeci mě viděl.
"Byla jste se projet, nemýlím se?".
Teď musela, jak se říká, ukázat karty.
"Ne, nemýlíte se." přiznala a začala si hrát s prsty.
"Všiml jsem si, že jezdíte obkročmo, není to v šatech nepohodlné?" zeptal se, aby slečnu neuváděl více do rozpaků.
"Nechala jsem si ušít speciální šaty, ale neříkejte to rodičům, matka by mi ty šaty spálila.".
Dítě... uvědomil si znovu. Ozvalo se klepání, oba vzhlédli ke dveřím.
"Můžete dál." pozvala hosta dívka.
Vešla její matka. Pozdravila se s lordem a pozvala ho na oběd.

Znovu probíhal tichý oběd, Elizabeth to ticho, které přerušovaly pouze zvuky způsobené nádobím, nesnášela. Dnes proti ní seděl Joseph. Bála se na něj podívat. Nechtěla se střetnout s jeho pohledem. Pomalu jedla horkou polévku, kterou její sestry hlasitě usrkávaly.
"Děvčata." napomenul je otec.
Bylo to jediné slovo, za dobu, co jedli polévku. Jako druhý chod, přinesli na stůl pečenou husu z místního statku, který Elizabethin otec spravuje. Joseph jídlo pochválil, prý zde vaří lépe než jeho kuchař.

"Proč jste dnes přijel? " zeptala se lorda dívka, když se spolu po obědě procházeli mezi záhony.
"Proč jste vy přijela včera k mému domu?".
"Domu? To je zámek." vyjádřila svůj obdiv k jeho domovu.
"Ale proč jste tam jela?" zeptal se znovu.
"Chtěla jsem vědět, co mě čeká.".
Dívka odbočila z cestičky na trávník "Pojďme tudy.".
Lord ji následoval. Procházeli mezi keři a stromy hlouběji do zahrady. Došli na místo obehnané keři.
"Víte, co se mi tady tak líbí?" vzhlédla k obloze "Můžu si zde dělat, co chci.".
Lord přikývl a nadále sledoval dívku.
Posadila se do trávy a navrátila svou pozornost Josephovi "A vy se chcete ženit? ".
Usmál se "Popravdě, zprvu se mi do toho příliš nechtělo, ale když jsem vás spatřil, uchvátila jste mě, jste jednoduše stvoření dokonalosti. Jste krásná, milá a mladá, co víc si přát, že?".
Elizabeth komplimenty potěšily avšak zanechala kamennou tvář.
Vstala ze země "Nechte lichocení, lorde.".
Jak to dořekla prolezla mezi keři a rozběhla se k domu, kde se chtěla schovat v pokoji, bála se, že pokud bude trávit s tímto mužem čas, obměkčí jí to srdce. Když vylezl z křoví i Joseph a oklepal že sebe větvičky, drobné lístečky a jiné nečistoty, viděl už jen jak utíká kolem záhonu rudých růží.