Smluvená svatba

9

"Tři dny. Pozítří se vdávám. Celý život se mi obrátí naruby. A co s tím můžu dělat? Nic, vůbec nic." dívka chodila po místnosti a vypouštěla do vzduchu své myšlenky.
Susan stála u dveří, před pár minutami jí slečna řekla poslouchej a poté začala vést ten nekonečný dialog mezi svým rozumem a citem.
"Ptáš se jak je to možné? Dobrá otázka, že? Moje rodina mě zbavila práva volby. Poslední týden,... ne, jsou to už roky, co musím jen poslouchat a nesmím dělat nic, co se mi líbí. Někdo by řekl, že mám tak jednoduchý život a já to nepopírám, tomuto faktu nikterak nerozporuji, můj život je snadný, matka mi zametá cestičku, ušlapává ji, zbavuje ji všech nerovností, můj život je jednoduchý, ale není šťastný. Víš, Susan a v tom je problém, jsem nešťastná, posledních pár let jsem převážně nešťastná a pozítří se mi zbortí i ta poslední naděje na štěstí a ".
" Nerada vám do toho vstupuji slečno, ale jak víte, že vám sňatek neotevře bránu k novým možnostem, vaše matka za vás už nebude rozhodovat, budete si moci dělat, co budete chtít a myslím, že lord Joseph vám zajisté ve všem rád vyhoví, pokud vás to udělá šťastnou. Ještě jednou se omlouvám, že jsem vám skočila do řeči. " řekla služka a tiše vyčkávala odezvy.
Elizabeth chvíli mlčela "Jak jsi to říkala? On pro mě udělá vše, když mě uvidí šťastnou. Máš pravdu. On mi vlastně otevírá bránu do světa. Poznám nové lidi, snad i nová místa. Susan, ty jsi úžasná. ".
Služebná se usmála.
"Ty zelinkavé šaty." řekla zprudka.
"Ano slečno." uposlechla služebná a vydala se k šatně.

"Už se to blíží, mamá. " prohodila při snídani Elizabeth.
"Ano. To ano.".
Matka se nad dívčiným úsměvem nepozastavovala. Třeba už se umoudřila. Kathrin hlasitě usrkla čaje.
"Kathrin." sasyčela matka a prohlédla si obě mladší dcery.
Jejich starší sestra na ně vyplázla jazyk, Bethany vyprskla smíchy a Kate ještě více zrudla. Otec nad Elizabeth zavrtěl hlavou a čekal na reakci jeho ženy, která se teď prudce zvedala ze židle.
"Bethany, můžeš mi vysvětlit, proč se směješ?".
Elizabeth vstala a naklonila se k otci "Tak já už půjdu.".
"A ty Kathrin... " doléhalo k ní po chodbě.
Rozběhla se k hale. Byla prázdná. Neslyšela nikoho, ani matčin hlas sem nedosáhl. Zatočila se kolem dokola a vyběhla zadním vchodem do zahrad. Běžela po cestičce, co nejdále od domu až k jezírku. Sklouzla se po příkrém břehu až k místu, kam sahala hladina vody. Ruku ponořila a ze dna vytáhla několik kamínků. Chvíli je jen tak přesypávala z ruky do ruky. Poté je nechala sklouznout do klína. Brala jeden po druhém a snažila se je dohodit, co nejdále, přičemž si neustále broukala. Ani si nevšimla, že už kus látky šatů máčí ve vodě.

Cítila chlad na noze. Odhrnula kamínky a prohlédla si sukni šatů. Byla mokrá, voda již dostoupala k jejím nohám, studilo to.

Z přemítání ho probral hlas jeho sluhy "Váš čaj, pane.".
Prudce zvedl hlavu opírající se doteď o dlaň, tvář měl z toho červenou. Zamžoural na sluhu a lehce pootevřel rty.
"Čaj, pane." zopakoval sluha a přistoupil blíže ke stolu.
"Ách ano čaj.".
Tác postavil na stůl, na volné místo mezi lordovými papíry. Nalil z konvice čaj do hrnku a ustoupil.
"Přejete si ještě něco, pane?".
Joseph si prsty promnul kořen nosu.
"Ne, ne už nic.".
Sluha se otočil a odešel. Joseph si vzal hrnek do rukou a vstal z křesla. Přešel svou pracovnu a vyhlédl z okna. Bylo zataženo. Věděl jak se v náporu větru ohýbají vrcholky stromů. Jistě bude pršet...

Viděla jak z domu vychází její matka. Mířila do altánu. Dívka se rozběhla ke vchodu odkud se vychází sem, sem do zahrad.

"Slečno, madam se po vás sháněla. " zaznělo za dívkou, rychle se obrátila.
" Carlosi, vyděsil jsi mě. ".
Zavřel dveře "Za to se omlouvám.".
Usmála se a mávla nad věcí rukou "Nevadí. Převléknu se a půjdu za ní.".
Přikývl. Udělala několik kroků dozadu, poté se otočila a vyběhla schody do patra.

Zatáhla za šňůru u postele a vešla do šatny. Za pár minut slyšela z chodby klepání.
"Pojď dál!" zavolala, když sahala po béžových šatech.
"Slečno?" ozval se dívčí hlas.
Vzala šaty a vrátila se do pokoje. Susan se před ní uklonila.

Energicky vykročila k altánu. Její matka tam nebyla sama. Seděla u stolu s místním cukrářem.
"Ah, Elizabeth.".
Muž vstal a mírně se uklonil.
"Pan Harrington přijel kvůli svatebnímu dortu.".
Dívka se usmála "Dobré odpoledne pane Harringtone. ".
"Posaď se prosím. ".
Poslechla.
"S panem Harringtonem jsme mluvili o tom, že bychom radši zvolili něco klasického.".
"Jsem ráda mamá, že mi chceš pomoct, ale je to má svatba a já bych chtěla něco extravagantního. Něco úplně jiného než pan Harrington dělá obvykle. " aniž by nechala matku něco namítnout, obrátila se k cukráři.
"Pane Harringtone, vy jistě zvládnete vytvořit něco velkého a svou podobou i chutí něco velkolepého.".
Pan Harrington byl trochu zaražený, nechtěl si to rozházet u paní domu, ale rád by splnil přání mladé slečny.
"Ano, myslím, že to zvládneme.".
Dívka se znovu usmála.
"Myslím, že bychom měli zůstat u klasické formy." promluvila žena, kterou dnes její dcera pouze překvapuje.
"Ale matko, já bych chtěla něco nového. A teď mě prosím omluvte, musím toho dnes stihnout ještě mnoho.".
Pan Harrington se nestihl ani postavit, dívka už běžela k domu.

Na schodišti do kuchyně se srazila s Rodneym. Vyrazila mu z rukou tác s hrnkem a plechovou konvičkou.
"Promiň, nechtěla jsem.".
Podřepla si a začala sbírat střepy.
"Nechte toho slečno, ještě si něco uděláte.".
Sehnul se a posbíral nádobí. Vzal od dívky střepy z hrníčku s podšálkem a položil je na tác.
"Kam tak spěcháte? " zeptal se, když si všiml, že zpátky do kuchyně nejde sám.
"Za Ruth a Lisou kvůli,.... kvůli svatební hostině." ta slova ji zabolela, svatba, vážně? Tak brzy?
"Už je to za dveřmi, že? Budete nám chybět.".
"Ano, pozítří. ".
Cítila jak se jí v krku vytvořil knedlík, neustálé polykání nepomáhalo. Sluha před ní otevřel dveře a ona pomalu vešla do kuchyně. Cítila mnoho vůní. Přistoupila k Ruth, která se pokoušela vysvětlit nové síle, jak má správně okořenit omáčku.
"Ruth, potřebuji s tebou mluvit. Můžeme jít vedle do jídelny?"

Jídelna služebnictva byla prostá, dlouhý stůl a židle kolem něj. Zrovna byla prázdná. Ženy se usadily vedle sebe a Elizabeth na kuchařku vychrlila všechny své myšlenky.