Smluvená svatba

5

Týden do svatby. Čas se krátí až příliš rychle. Dívka se převalila v posteli. Znovu zavřela oči, před chvílí ji ze spánku vyrušila hádka rodičů. Zabořila obličej do polštáře. Znovu usnula.

Lord Joseph seděl v posteli a přemýšlel jak se má vetřít do Elizabethiny přízně. Možná by měl koupit dárek. Kdyby jen nebyla tak odtažitá. Věděl, že na ni nesmí spěchat. Vstal z postele a zatáhl za šňůrku. U sloužících se rozezněl jeden ze zvonků.
"Lord je vzhůru." poznamenala Erica.
John se zvedl od stolu "Jdu tam.".
Vyběhl schody a prošel dlouhou chodbou, vyběhl další schody. Zaklepal na dveře. Lord ho pozval dál.
"Pane, dobré ráno, s čím vám mohu pomoci?"

Služebná roztáhla těžké závěsy. Do pokoje proniklo světlo. Dívka se probrala. Podívala se na Susan.
"Dobré ráno slečno, vaše matka vám vzkazuje, že máte přijít včas na snídani. ".
"Dobré. " opětovala pozdrav služebné.
Vstala z postele a služka ustlala.
"Chtěla bych ty červené šaty. ".
"Ty s výšivkou? " zeptala se Susan a naklepala polštář.
"Ano, přesně ty.".
Služka otevřela dveře šatny a začala hledat šaty, kterých se dívka dožadovala. Za chvíli je přinesla. Pomohla se Elizabeth obléknout. Susan jí učesala vlasy. Obpletla jí hlavu copem.

Dívka vešla do salónku, vzápětí přiběhly i její sestry. Pozdravila se s rodiči a usedla ke stolu. K snídani dostala kousek ovocného koláče a jako obvykle i černý čaj s mlékem. Bylo ticho. Dojedla. Vstala od stolu a rozloučila se s rodinou.

Hlavním vchodem vyšla ven a vydala se po cestě od domu. Cesta vede podél lesa. Skočila z cesty do trávy a vydala se mezi stromy hlouběji. Slyšela hluk. Nějaké velké zvíře zrovna běželo kolem. Zastavila se a rozhlížela se kolem sebe, aby v případě nebezpečí začala včas utíkat. Připadalo jí, že je to kůň.
"Haló! Je tu někdo?!" zavolala do lesa, protože předpokládala, že na koni bude sedět i jezdec.
Zvuk dopadajících kopyt se přibližoval. Za chvíli si za ní zvíře odfrklo. Otočila se a kousek poodešla, aby viděla na majitele koně.
"Lorde Josephe, vylekal jste mě.".
Usmál se "Za to se omlouvám.".
Rozhlédla se kolem sebe "Co tady děláte?".
Sesedl z koně. "Chtěl jsem se projet.".
Přikývla "Aha.".
Pohladila zvíře na hlavě "Je krásný.".
Lord si koně prohlédl "Ano to je. Chcete se projet?".
Zavrtěla hlavou "Ne, dnes ne.".
"A zítra? ".
Usmála se a znovu jen zavrtěla hlavou.
"Vy jste se na mě usmála, to vidím snad poprvé. " podotkl.
Znovu nasadila kamennou tvář "A asi i naposledy.".
Otočila se a vydala se pryč od muže.
"Tak počkejte přeci, doprovodím vás.".
Chytl otěže a následoval dívku.

Šli vedle sebe.
"Myslela jsem, že jste se chtěl projet.".
"Původně ano, ale když jsem potkal vás, tak jsem změnil plány. " odvětil.
"Tak je změňte zpět, já o váš doprovod nestojím. ".
Dívka si založila ruce na prsou. Lord ihned namítl "Nechci vás tu nechat samotnou.".
"Přišla jsem sama, tak taky sama odejdu. ".
Zrychlila krok, lord také. Stále udržoval její rychlost. Chytla sukni a nadzvedla ji. Rozběhla se pryč. Boty, které měla nebyly k běhu vhodné. Po chvíli škobrtání v klestí si je vyzula, dál už je nesla v ruce. Běžela dál, spadané jehličí ji bodalo do chodidel. Lord znovu nasedl do sedla a vyjel za dívkou. Vyběhla z lesa na louku. Její domov byl na dohled. Za chvíli před ní stál ten mohutný hnědý kůň. Lord jí podal ruku. Obula si boty a vzhlédla k němu.
"No tak pojďte.".
Znovu si založila ruce na hrudi.
"Já vás žádám.".
Chvíli se rozmýšlela, ale nakonec ruku přijala a nechala si pomoct na koně.

Seděla před lordem. Jednou rukou držel otěže, druhou měl obtočenou kolem dívčina pasu. Nohy měla spuštěné po levé straně koně. Dojeli k domu. Pomohl dívce na zem.
"Možná by jste měl zajít na oběd, když už jste tady.".
Usmál se "No odporovat vám nebudu.".

"A co vás sem dnes přivedlo? " zeptala se dívčina matka muže, který dojídal polévku.
Prázdný talíř odnesl sluha.
"Byl jsem se projet tady kolem v lesích a narazil jsem tam na vaši dceru.".
Žena se na chvíli zarazila, ale nakonec se usmála. Elizabeth, ale poznala, co se bude dít až Joseph odjede, poprvé by jí nevadilo, aby zde zůstal. Matka by se s ní nehádala, když je v domě host, ale doprošovat se ho rozhodně nebude, na to je až příliš hrdá. Pouze se usmívala.

"Jak si to představuješ?! Myslíš si, že dívka jako ty může jentak pobíhat po lese?! " křičela na ni matka.
Dívka se na ni vyčítavě podívala.
"Myslím si, že se mi rozhodně nechce poslouchat tvé rozkazy. " odvětila.
Ozvalo se hlasité plesknutí, jak ruka dopadla na dívčinu tvář. Elizabeth se za bolavé místo chytila.
Něco zasyčela a vyprskla "Nenávidím tě!".
Rychle běžela do svého pokoje, kde se chtěla před matkou skrýt. Tvář jí ten večer ještě dlouho pálila.