Smluvená svatba

4

Susan dívku probudila roztažením závěsů. Obloha byla šedivá. Elizabeth se na posteli posadila.
"Dobré ráno slečno, vaše matka vám vzkazuje, že dnes přijde krejčí, kvůli šatům.".
Dívka si zívla "Jaké šaty?".
Služka se zasmála "Přeci svatební.".

V tmavě zelených šatech seděla v salónku a míchala lžičkou čaj. Lžička cinkala o porcelán. Matka dojídala svoji snídani v podobě zákusku. Mlčeli, Elizabeth nechtěla mluvit a její matka nemohla přijít na téma k hovoru.
"Takže dnes přijde krejčí." nadhodila dívka a upila čaj.
Hrneček položila zpět na podšálek.
"Ano." přitakala matka přičemž si do úst vložila další sousto. Dívka se netvářila nadšeně.
Matka ji chvíli tiše sledovala "Svatba je za týden, myslím, že"
Dcera ji hlasitě přerušila "Ještě mi zbývá osm dní!".
"Nekřič na mě. Sedm nebo osm, na tom nezáleží, hlavní je, že svatba bude za chvíli a ty ještě nemáš šaty. ".
Dívka zavrtěla hlavou "Možná jste na to neměli tak spěchat.".
"To tak a ty bys ještě přemluvila otce, aby ses vdávat nemusela. Času je dost, přeci ještě osm dní. " usmála se žena.
Dívka vstala a rychle odešla, měla pocit, že v matčině přítomnosti vybuchne. Podpatky třískaly o parkety.
"Myslíš si, že když odejdeš, tak si pomůžeš?" popíchla ji matka.
Dívka se zarazila, otočila se na matku a zlostně ji sledovala "Matko, já odcházím z jediného důvodu.".
"Ano? ".
"Nemůžu být v jedné místnosti s někým jako jsi ty. Kdybys ke mně byla aspoň jednou... jedinkrát upřímná, tak bych mohla zůstat sedět!" řekla a znovu se vydala k odchodu.
Prošla dveřmi a rozběhla se po chodbě pryč. Sukni držela rukama, aby jí nepřekážela pod nohama.

Lehla si na postel. Vypustila slzy, které se jí po cestě nahromadily v očích. Já ho nechci... Já se nechci vdávat... Proč je tak starý?... Na věku prý nezáleží... To jsou jen plané řeči... Dál ještě dlouho plakala. Ozvalo se klepání. Prudce se posadila a hřbety rukou si otřela tváře.
"Dále." vzlykla a odkašlala si, aby se jí hlas vrátil zpět.
"Slečno, je tu krejčí... Vy jste plakala?" zeptala se po příchodu služebná.
Elizabeth se usmála "Ne, jen mi něco spadlo do oka."

"Slečno narovnejte se prosím. " říkal jí už poněkolikáté krejčí.
Elizabeth narovnala záda a podívala se na obraz proti ní. Byla na něm ona, když ještě byla malou holkou, neměla starosti. Chci být znovu svobodná... napadlo ji. Krejčí si ji pořád přeměřoval. Stála a přemýšlela o životě.
" Prosím slečno, narovnejte se. " ozvalo se.
Odfrkla si a znovu se srovnala. Kdybych se ještě nemusela chovat jako dáma. Kdybych si ho nemusela brát. Zhluboka se nadechla. Do místnosti vešla její matka.
"Pane Walkere, už budete hotovi? Máme dnes ještě jiné záležitosti. ".
Dívka se k matce otočila s nechapavým výrazem. Co zase?
"Ano madam, už končíme, jen ještě jednou přeměřím slečně pas."
Kolem pasu dívce obepnul krejčovský metr. Zapsal si cifru a ustoupil od dívky.
"Tak jsme hotovi." usmál se a šel si sbalit věci.
"Do tří dnů přivezu šaty a dokončíme je." řekl a odešel z místnosti.
Dívka se oblékla zpět do šatů, které jí ze zadu služebná utáhla šňůrkami.
"Matko, o jakých záležitostech jsi to mluvila?" zeptala se ženy, která doposud postávala u dveří.
"Na oběd přijede lord Joseph.".
"Kéž by nejezdil. " zamumlala neslyšně Elizabeth.

Vešel do toho známého domu. Věděl, že ho zde nemají příliš v lásce, tedy jen té dívce se nezamlouvá, ale on by chtěl, aby si ho oblíbila. Stálá na konci haly. Usmál se na ni, ona mu věnovala jen letmý úšklebek.
Přišla k němu "Lorde Josephe, ráda vás znovu vidím.".
Koutky mu poklesly "Nepřetvařujte se slečno, ale popravdě já rád vidím vás.".
Na chvíli zahlédl její úsměv, který se rychle vytratil.
"Tak pojďme na oběd." řekla a vydala se k jídelně.
Joseph ji tiše následoval. Vešli do jídelny. Vše bylo připravené. Dlouhý stůl zakrýval bílý ubrus, bylo prostřeno. Její rodiče se s lordem pozdravili a všichni se usadili. Mezi mraky na obloze se na moment objevilo slunce. Žlutá záře pronikla do místnosti. Květáková polévka všem zachutnala. Lord chvílemi pohledem zabloudil na svou nevěstu. Opravdu se mu moc líbila. Vlasy dnes měla znovu pevně svázané do drdolu. Očima těkala po místnosti. Když se setkali pohledem, prudce se zahleděla do talíře. Lord se pousmál, pobavilo ho to.

Po obědě seděla rodina v altánu na zahradě. Služka právě nalévala Elizabeth čaj, když její matka začala hovořit o svatbě. Joseph se tématu ihned chytil. Dívku teď nejvíce děsilo to číslo, číslo osm, počet dní do konce svobody.