You can't choose your family, only your friends

Děje se něco?!

Takhle to šlo den, co den. Jenny něco vymyslela – zákeřného a vtipného, a všichni ji následovali. Tedy já, Niall a Louis. Nevím proč, ale když se snažila promluvit s Harrym, vždy jí usekl, že zrovna teď nemá čas. Dál to ale nikdy rozebírat nechtěla.

                „Never made it as a wise man, I couldn't cut it as a poor man stealing. Tired of living like a blind man ... "

Instinktivně jsem sáhla po svém mobilu a zvedla to.

                „Ségra, tak jak se ti zatím líbí Londýn? Přemýšlel jsem a nezašla by jsi se mnou na oběd? Nebo na kávu, čaj?" usmála jsem se. Tomův hlas mi už popravdě začal chybět.

                „Jistě, to zní skvěle. Co třeba dnes a ... káva?" navrhla jsem a čekala, co on na to.

                „Bezvadně. Takže se uvidíme ve Starbuck?" zasmála jsem se, jak jinak než jeho oblíbené místo pro kávu.

               „V jednu odpoledne?"

                „Dohodnuto." Ozvalo se z druhé strany a usmála jsem se.

Vrátila jsem si mobil do kapsy od sukně. Nahnula jsem se přes opěrátko gauče, abych viděla na kuchtící Jenny. Přimhouřila jsem oči.

                 „Zopakuj mi prosím znovu, co že to bude, až to bude?" Něco zamumlala, jen jsem se usmála.

                 „To uvidíš, až to bude. A ..." pronesla s pohledem upřeným na mě a s prstem nahoře, mlčela jsem. „ ... nepodceňuj mé kuchyňské dovednosti."

Usmála jsem se. „To by mě ani ve snu nenapadlo." Řekla jsem, když jsem vstala a popošla až k ní, kde jsem si sedla na židli a koukala, co vyvádí.

Mlčky pořád něco míchala, slívala a bůhví co ještě. Musím však říct, že jsem ji takhle ještě neviděla. Jenny nepatří mezi ty, kdo se rád zašpiní v kuchyni, a vždyť víte, vaří.

                 „Tak, co ten včerejší výlet? Ty a Niall?" Pohlédla jsem na ni.

                 „A co ty? Ty a Louis?" na okamžik se zarazila v půli své akce, když míchala nějakou směs. Přimhouřila jsem oči. „Ty a Louis? Vážně?"

                 „Je milý a vtipný a má krásné blankytně modré oči a ..."

                „A Harry se ti neozývá." Dodala jsem za ní, jen na mě pohlédla a přikývla. „Takže chceš vyměnit jednoho za druhého?"

               „Lin, já přece nikoho nevyměňuju. S Harry jsem nic neměla, stejně tak jako s Louisem. Jen tom u nechávám volný průběh. Dnes jdeme na oběd spolu a uvidím, jak se to vyvine dál."

                 „Když už jsi zmínila oběd, volal mi Tom, taky jdeme na oběd – vlastně na kávu." Pohlédla na mě už vážně. Zamrkala jsem, protože, když nahodí ona vážný výraz – je něco zle.

                 „Už jsi to řekla klukům?"

                 „Co jsem měla říct a komu?"

Chvíli počkala, když mi to nedocházelo, pokračovala. „Niallovi o tom, že jsi sestrou Toma Parkera."

                 „Ou, tohle? Neřekla. Jsme na začátku a ... prostě se bojím, že když by se to dozvěděl, tak se mou už nebude chtít promluvit ani slovo." Přiznala jsem barvu.

                „A nemyslíš si, že by to měl vědět? Myslím tím, dřív než se do sebe zamilujete. Pak to bude bolet víc, kdyby náhodou tě pak ..vždyť víš, odmítl." Při slově zamilovat, jsem na ni pohlédla. To, co jsem pociťovala od včera, nebyla láska? Nebyla to zamilovanost, náhodou? Byla jsem zmatená.

               „Možná máš pravdu." připustila jsem nakonec neochotně. Usmála se.

               „Proboha, moje buchta!" vykřikla a už to, čemu říkala buchta, vytahovala ven z trouby.

Zasmála jsem se.

Bylo přesně jedna hodina, když mi před Starbuck, někdo zaklepal na rameno. Otočila jsem se, kdo to a usmála se.

                „Tome." Objal mě a vtáhl dovnitř.

                „Jak je krásko? Co ta party, na kterou jste šly s Jenny? Povedla se?" Zavzpomínala jsem na to, jak mě málem Niall políbil, na místo toho mě téměř poblil a nakonec jsme usnuli spolu v jeho posteli. Usmála jsem se a jen přikývla. Posadili jsme se ke stolu pro dva.

                „Takže předpokládám, že jako normálně latte?" zvedla jsem zrak od nabídky k němu.

                „Jistěže ano, oříškové latte." Usmál se a objednal to. Sepjala jsem si ruce a položila, je na stůl.

Pohlédla, jsem kolem dokola, když znovu promluvil.

               „Zdáš se mi nervózní, Lin, děje se něco?"

                „Asi ne, mělo by?" Chvíli mlčel, než promluvil.

                „Víš, už když jsi přijela, chtěl jsem s tebou mluvit." Začal, ale tak nějak váhavě. Přimhouřila jsem oči.

                „Tome, jestli mi chceš říkat, že se mám držet od kluků dál, tak prosím .."

                „Ne ne, o tohle vůbec nejde. Teda ne tak doslovně." Ok, teď jsem zmatená. Pohlédla jsem na něj a čekala, kdy svou řeč dokončí. Poděkoval ještě, když nám přinesla mladá dívka, kávu a nadechl se. „Vím, že to bude znít divně, ale .." znovu se odmlčel. Protočila jsem už očima a vyštěkla, aby pokračoval. „ drž se prosím dál, ano? Není to hodný kluk a i když na to nevypadá, není takový jaký se zdá. Jen mi prostě slib, že se budeš držet od něj dál."

Zamrkala jsem zmateně a naprosto vykolejeně. Proboha, on ví o Niallovi. Polkla jsem.

               „Ty myslíš kluky ...kluka ...ty ... Niall, ale je hodný." Dokončila jsem svou koktavou řeč.

Zastavila se mi krev v těle, když jsem pohlédla na jeho nechápavý obličej.

               „Jakého Nialla, já mluvím o Nathanielovi."