You can't choose your family, only your friends

Viděl jsem ji s ...!!

*Niall P.O.V.*

                „Musíme si promluvit, vážně promluvit." Vběhl mi do bytu Zayn, aniž by se obtěžoval zvoněním. Jen jsem na něj pohlédl, co mi tak důležité musí říct, když mám za chvíli sraz s Lin.

                „Dnes odpoledne jsem byl s Perrie a .."

                „Ne prosím, ušetři mě podrobností." Zasmál jsem se, ale hned zvážněl, když se na mě Zayn zaškaredil. „Pokračuj." Pípl jsem na místo omluvy.

                „Byl jsem s Perrie a hádej, koho jsem viděl. Lin."

Usmál jsem se a dodělal si zrovna vlasy. Musím se jí přece líbit. „Kam se chystáš, že se tak připravuješ?" Pohlédl jsem na něj.

                „Kam by jsi řekl? Za Lin přece." Ztuhl. Nechápal jsem, co to s ním dnes je. „Co?"

                 „Ty jdeš s Lin ven?"

Znovu jsem se zasmál. „No do postele ji asi dnes nedostanu, takže ano." pohlédl jsem na hodinky a usmál se. „Vlastně by tu měla být každou chvíli."

                  „Ona přijde sem?!" vypískl ty slova Zayn, až mě to donutilo se zasmát znovu.

                  „Ty kámo, jsi v pořádku? Jsi divný. Bez urážky." Dodal jsem urychleně, když otvíral pusu.

                  „Nialla já ... viděl jsem ji s ..." nedořekl to, protože se ozval zvonek. Usmál jsem se a otevřel dveře, ve kterých už stála má princezna.

                   „Ahoj." Usmála se a pohledem zachytila i Zayna. Usmála se znovu. „Můžeme jít?"

                    „Jistě, jen ..." bylo mi to divný, ale co už. Prostě jsem si ji přitáhl blíž k sobě za bradu a dal jí polibek na rty. Na ty samé rty, o kterých se mi už pár dní zdá. Usmál jsem se. „Jen si skočím nahoru ještě pro něco a hned jsem tu. Zayn tě zabaví."

*Lin P.O.V.*

Usmála jsem se, když Niall odběhl do ložnice a pohlédla jsem na Zayna, který tu celou dobu jen stál a tupě na mě hleděl. Popošla jsem blíž k němu.

                   „Ahoj. Jak se máš?" kouknula jsem na něj a přátelsky se usmála. V jeho očích bylo něco divného. Najednou mu prudce vyletěla ruka a chytla mě za loket.

                   „Netuším, co plánuješ, ale nech toho. Dej ruce pryč od Nialla, protože jestli mu ublížíš, jen proto, že se Loui nemusí s tvým praštěným bráškou, tak si mě nepřej. Niall je jako naše miminko. Neublížíš mu." Zamrkala jsem a jen tupě zírala na něj s otevřenou pusou. On to ví. Ach bože, proč to ví už tolik lidí? Vykroutila jsem se mu a uvolnila si tím ruku.

                  „Nevím, kdo ti co řekl, Zayne, ale já nechci Niallovi ublížit. Vlastně, nikomu nechci ublížit. To, co je mezi vámi je vaše věc, já jen chci ..." zamyslela jsem se. Co vlastně chci? Zřejmě to vycítil, protože mě probodával pohledem. Má odpověď však přišla hned, při pohledu na osobu, co právě scházela rychlým krokem schody, zpátky k nám. Až teď mi došlo, že jsem se okamžitě zamilovala ty jeho očka, jeho vlasy a dokonce i ty jeho křivé zoubky s rovnátky, mi přišli hrozně roztomilé.

                  „... jeho." pronesla jsem tiše, ale zřetelně, aby mě Zayn slyšel.

*Zayn P.O.V.*

Nedivím se, že se mi Niall pořád jen smál. Já bych se smál taky, ale s tím, co jsem viděl, jsem mu přece nemohl lhát. Muselo to ven. Ani jsem se neobtěžoval klepáním, prostě jsem mu vtrhl do bytu, ještě že byl dole.

                 „Musíme si promluvit, vážně promluvit." Kouknul jsem na zmateného Nialla. Samozřejmě, že vždy když jsem mu už chtěl říct o tom, že Lin je sestrou Toma, vyrušil mě jeho smích. Vztekal jsem se potají jako malé děcko.

                  „Vlastně by tu měla být každou chvíli." Zmohl jsem se jen na otevřítí pusy.

                  „Nialla já ... viděl jsem ji s ..." než jsem však dokončil svou větu, už se rozezněl bytem zvonek. Když jsem viděl s jakým šťastným pohledem jde ke dveřím a pak i s jakým ... počkat, zamilovaným? Vážně? Pohledem ji sleduje, ztuhl jsem. Vždyť vypadala jako anděl, skoro stejně jako Niall a přitom to byla taková mrcha. Když Niall odešel s tím, že si jen pro něco zajde, využil jsem situace. Hned potom, co na mě promluvila, jsem ji čapnul za loket a trochu stiskl.

                 „Netuším, co plánuješ, ale nech toho. Dej pracky pryč od Nialla, protože jestli mu ublížíš, jen proto, že se Loui nemusí s tvým praštěným bráškou, tak si nepřej mě. Niall je jako naše miminko. Neublížíš mu." Zamrkala a jen tupě zírala s otevřenou pusou. Že bych ji až tak vyděsil? Ajaj, to jsem zase nechtěl, nebo chtěl?

                 „Nevím, kdo ti co řekl, Zayne, ale já nechci Niallovi ublížit. Vlastně, nikomu nechci ublížit. To, co je mezi vámi je vaše věc, já jen chci ..." zamyslela se. Trochu jsem uvolnil své sevření a čekal, co z ní vypadne. Když jsem uslyšel Nialla sešlapovat schody, pohlédl jsem směrem kudy se ozvývali, když jsem zaslechl její odpověď „... jeho."

Teď jsem ležel na posteli a točil se z jedné strany na druhou, protože jsem nemohl usnout. Bože, jak já byl velký blbec. Hned jsem uvěřil tomu, co viděl můj mozek, samozřejmě to viděly oči, ale detail a udělal jsem závěr bez toho, abych se zeptal. Nakonec jsem to vzdal, podal si mobil a naťukal na displeji sms:

- Ahoj, tady Zayn, nemohli bychom se sejít a promluvit si, prosím? Co třeba zítra zajít na snídani do té pekárny u Starbuck? - a odeslal jsem to. Odpověď mi došla skoro okamžitě.

- Jistě, moc ráda. Nechci, aby sis o mě myslel to nejhorší. – Lin.

- A děkuju za druhou šanci, Zayne. – Lin.

Pousmál jsem se. Spíš bych měl děkovat já jí.