You can't choose your family, only your friends

Neruším tak náhodou!

                   „Nemůžu uvěřit, že jsi mě to donutila udělat." Jenny protočila oči, tohle je už stá stížnost na dnešní večer. Pohlédla na svůj doprovod a usmála se.

                  „Copak se tu cítíš špatně? Ubližuje ti tu někdo?" Lin se poohlédla kolem a dokola. Pak jen zakroutila hlavou, čehož zalitovala v dalším okamžiku, kdy ji Jenny táhla ke stolu obsazenými pěti kluky. Vedli nějakou důležitou konverzaci, protože si nás nevšimli dokud Jenny nezakašlala. Všech pět párů očí se na nás otočilo. Harryho se rozzářily, stejně tak jako Niallovi a Louisovi. Usmála jsem se.

                 „Už jsem nedoufal, že přijdete. Loui tvrdil, že se stejně nedostavíte." pronesl Harry a už se sunul stranou, aby udělal místo vedle sebe pro Jenny. Ta samozřejmě, se i hned posadila. Začala jsem v hlavě počítat nejmenší riziko, když si sednu vedle Nialla a Louise nebo vedle Zayna a Liama. Nakonec jsem usoudila, že bezpečnější bude vedle Liama a Zayna. Ještě jsem zaregistrovala nechápavý pohled od Jenny, ale pak se hned zase začala bavit s jejím oblíbencem.

                „Takže ty jsi Lin, že?" pohlédla jsem zmateně na Liama po mé pravici. „Niall o tobě mluvil, o vás teda." Při těhlech slovech, jsem pohlédla na Nialla. Věnoval se něčemu na svém mobilu a nevěnoval nám pozornost.

               „Mě zase o vás říkal Louis." Teď jsem stočila pohled nalevo ode mne. Zayn.

„No, tak hádám, že jsme slavné." Usmála jsem se. Chvíli jsme si všichni povídali, když najednou vše ustalo. Kluci se bavili po dvojicích, Jenny se bavila s Harrym a já jen všechny pozorovala. Když to trvalo dobrou chvíli, omluvila jsem se, proplétla se přes kluky a šla směr bar. Bylo tam jediné volné místo, tak jsem i hned zaujala pozici na barové židli a usmála se. Třeba to bude živější alespoň zde.

               „Co si dáš, brunetko?" pousmála jsem se na barmana, který i hned byl u mě, když mě zaregistroval. Tomu říkám rychlost. Zamyslela jsem se a letmo projela očima nabídku.

                 „Co mi navrhuješ?" vrátila jsem se pohledem k němu. Usmál se a ukázal tak krásný zoubky.

                  „No navrhuju ti Sex on the beach a možná bych ti tam mohl přidat i deštníček?" Zasmála jsem se.

                  „Beru," nahnula jsem se přes pult, když to šel namíchat. „.. a ten deštníček bych chtěla modrý, děkuju." Zasmál se a jen přikývl. Přinesl mi to a čekal, dokud jsem mu to nepochválila. Pochválila. Měl to vážně chutné a já měla i svůj modrý deštníček.

                  „Jsem Nick Devone." natáhl se přes pult a podal mi ruku, usmála jsem se a podala svou.

                  „Lin Pa .." zarazila jsem se, mám mu říct celé jméno nebo raději ne? Nakonec jsem uznala, že ne. Trocha tajemnosti přece neuškodí. „ ..prostě Lin." Usmál se a stáhl ruku, hned po potřesení.

                  „Okey, prostě Lin. Moc mě těší. Ty nejsi odtud, že?" Co s tím všichni mají?

                  „Ne, ale to mám snad napsané na čele, nebo jen vy z Londýna máte na to dobrý čich?"

                  „Možná obojí?" natáhl se k mému obličeji až nebezpečně blízko. Zamrkala jsem, měla jsem pocit, že kdybych jen nepatrně zvedla obličej, otřela bych se o ten jeho.

                  „Už ti někdo řekl, že máš krásné oči?" usmála jsem se.

                  „Ovšem, můj bratr. A taky máma, protože tvrdí, že tuhle barvu snad nemá nikdo jiný." Usmál se a přikývl.

                 „Je to možný. Jsou zvláštní. Máš tam snad všechny barvy očí od hnědých až po zelenkavé."

                 „Ale málo modré." Přikývl. Zvedl ruku, až jsem se jí lekla, jak rychle ji zvedl, ale to jsem ještě nevěděla, že mi chce dát pramen vlasů, co se mi uvolnil z drdolu, za ucho. Jen se usmál a v očích mu hrály malý čertíčci.

                  „Neruším tak náhodou?" ozval se za námi naštvaný a smutný hlas, který přerušil tuhle chvíli.