You can't choose your family, only your friends

Nialle, prosím

               „Co-že?!" vykřikla jsem, už ani netuším po kolikáté. „Co-že!?"

               „Lin, prosím. Jde jen o ..."

               „Neopovažuj se mi říct, že jde o mé dobro, Parkere! Tu jde převážně o vaše dobro." Pohlédla jsem na bratra, který ke mně natahoval ruce. Vždy jsem šikovně couvla.

               „Lin, nemůžeš tohle dělat. Jsi sestrou Toma, tím pádem máš určitou povinnost." Polkla jsem a pohlédla na Siva. „Nekoukej tak na mě."

                „Neudělám to. Já prostě si nestoupnu před tu vaši reportérku a nebudu jí tvrdit, že to byla jen hra. Nebyla. Proč se nemůžete usmířit a být kamarádi jako kdysi?" rozhodila jsem bezradně rukama a sledovala všechny čtyři tváře. Koukali jako bych spadla z Venuše. „Tome prosím, znáš mě, jsi můj bratr, já to jednoduše ..." přerušil mě ohlušující hluk zvonku. Odevzdaně jsem zapadla do křesla a položila si hlavu do dlaní. Tohle musí být jen zlý sen. Z přemýšlení mě probral až moc známý hlas. Zvedla jsem hlavu, abych se ujistila, že to není to, co si myslím, že je. Pohledem jsem zavadila o pět blížících se kluků. To snad.

                „Nialle." Vydechla jsem tiše, ale když otočil hlavou mým směrem, došlo mi, že to nebylo tak tiché. Hned ale pohledem uhnul.

                 „Musíme si vážně promluvit, rozumě." Dodal Liam, když se všichni usadili. Se divím, že po sobě nekřičí, a nebo něco horšího. Všech devět kluků, teď kouklo mým směrem. Tohle byl moment, kdy jsem záviděla Harry Potterovi neviditelný plášť. Zayn na mě koukal soucitně, za co jsem mu byla vděčná a pousmála se, kdežto ostatní byli jako z kamene. Niallův pohled mě ničil nejvíc – plný smutku, hněvu ..jeho oči byly rudé.

                „O čem, chcete mluvit?" poohlédla jsem se po hlase. Tom, který si už sedal na opěradlo vedle mě. Slova se ujal Liam - jak jinak. Daddy Direction.

                „O situaci, co se naskytla." Očima vyhledal mě a pak očkem kouknul po Niallovi sedící u Louise.

              „Posloucháme." Pronesl bratr klidně.

Liam se nadechl a vzal si svůj čas, než promluvil. „Paul si myslí, že by bylo nejvhodnější, aby se už Lin nestřetávala s Niallem. Zároveň, aby se při rozhovorech na otázky ohledně nich ani jedna strana nevyjadřovala a pokud možno, aby Lin odjela zpátky domů." Poslední větu skoro šeptal. Pootevřela jsem pusu, ale Tomova ruka na mém rameni mě zastavila.

              „Tohle zní fér, ale Lin je svobodná, a pokud sama nebude chtít odjet, nebudu ji nutit, ani kluci ne." Pohledem vyhledal zbylé kluky skupiny. Viděla jsem, jak to v nich vřelo a nejradši by jim řekli vše z plných plic, včetně Louise na Toma, ale mlčeli. Všichni kromě Liama a Toma.

              „Nahráli jste to šikovně." Louisův hlas mě vytrhl z přemýšlení. Teď všichni pohlédli na něj. „Nasadit vlastní sestru, to musíš mít silný žaludek." Zaskřípala jsem zuby.

              „Tom nikoho nikam nenasazoval." A pohledy byly na mě. Bezvadný pokrok, Lin. „U té kavárny to byla náhoda, sami víte nejlíp, že jste se tam s Harrym dostali náhodou, já přece nevěděla, že tam budete." Nadechla jsem se. „A byl to váš nápad i s tou party, ne můj." Dodala jsem ještě.

              „Určitě jste si to nějak zjistili, kde a kdy budeme. Máte na to lidi – navíc by to nebylo poprvé." Pohlédla jsem na Harryho.

              „Kluci." Špitl Zayn, aby je uklidnil, nepomohlo to. Loui se postavil a pak všichni jej následovali.

              „Přece se nebudete .."

               „Lin!" pohlédla jsem do očí svého bratra. „Odejdi do svého pokoje a zůstaň tam."

               „Ale já ..."

               „Lin, jdi, prosím." Dodal už o něco klidněji. Nakonec jsem svěsila ramena a poslušně kráčela k sobě. Ještě jsem se na schodech otočila, ale Tomovi sledující oči mě donutili ho poslechnout a zaplout k sobě. Položila jsem se na postel a schovala obličej pod polštář. Tohle nemůže dopadnout dobře.

              „Proč?" zaslechla jsem hlas z dálky. Hlas, který mi byl ze všech nejmilejší, hlas mého anděla. Otevřela jsem oči a pohlédla i do očí anděla – trpícího anděla. Polkla jsem, takhle ho vidět bylo utrpení. „Proč?" zopakoval svou otázku, která ho trápila.

              „Já se do tebe zami ..."

               „Nelži mi pořád, Lin!" zamrkala jsem. Pod tíhou jeho hlasu, který se změnil, jsem se cítila jako naprostý trpaslíček. Něco méně cenného.

              „Vždyť já ti nelžu, nikdy jsem nelhala." Protestovala jsem.

              „Akorát jsi zapomněla na detail, že tvůj bratr je Parker." Procedil skrz zaťaté zuby. „Proč proboha, Lin?!"

              „Kvůli tomuhle, jak se na mě díváš." Posadila jsem se a pohlédla na něj. „Koukáš na mě jako na nepřítele, i kluci. Já přitom nic neudělala, nikomu z vás, jen jsem se narodila do rodiny Parkerů. Copak je to zločin, Nialle? Ne není! Rodinu si nevybereš, dostaneš ji bez toho, aby sis ji vybrala!" sebrala jsem zbytky své odvahy, ani nevím, kde jsem sebrala všechnu tu sílu a přistoupila k němu. „Ale mohla jsem si vybrat, do koho se zamiluju." Ztišila jsem hlas. Zvedla jsem dlaň, abych se jej dotkla tváře, ale ucukl. Oči se mi zamlžily.

              „Je mi to líto, Lin, ale já už ti nevěřím ani slovo." Jedna věta a vrátila jsem se zpět do reality. „Sbohem, Lin."

              „Nialle, prosím," pokusila jsem se jej chytit za ruku, ale byl rychlejší. Zmizel za dveřmi, které zapadly do pantů. „Nialle ..." špitla jsem jako v transu. Po tvářích mi začaly stékat slané kapičky vody, které dopadaly na podlahu. Nezastavitelný proud vody, který se mi dral z očí a fakt, že jsem přišla o něj, mi podlomily kolena a já dopadla na podlahy přímo na ně. Všechno, co jsem si chránila, se naráz rozpadlo na malé kousíčky a já pocítila nepředvídatelnou bolest na mých prsou.

             „Lin, jsi v pořádku?" neměla jsem ani sílu odpovědět, natož se podívat do tváře. Když mě objaly Natheovi silné paže, nebránila jsem se a jen mu v náručí brečela, zatím co mi jezdila jeho ruka po vlasech a snažil se mě utěšit. Vysílením se mi zavřely víčka.