You can't choose your family, only your friends

Zlobíš se?

O Nathanielovi? Počkat, vždyť ten je v jeho skupině a navíc, co má společného se mnou? Ucítila jsem tlak v hlavě, bezva, teď ještě dostanu migrénu.

                „Proč jsi řekla Niall? Doufám, že jsi nemyslela Horana!" polkla jsem a pohlédla na něj. Mlčela jsem. „Liliano?!"

                „My jsme se tak nějak ... seznámili." no rozhodně mu nebudu vysvětlovat, co se všechno dělo.

                „Seznámili?" zopakoval po mě a pokračoval, „Jak, seznámili? Počkej, snad to nebyla ta party, jak byli ti tupci?!" trochu jsem se přikrčela na židli, když zvýšil hlas.

                „Vlastně ano, ale za to tehdy mohla Jenny a prosím, nekřič."

Usmál se. On se usmál – ironicky, ale přece jen a nadechl se předtím než pokračoval.

               „Od něj se drž taky co nejdál."

               „Ne." Zvedl na mě své oči, kterými mi jasně dal najevo: co prosím? „Tome, já netuším, co jste si udělali a vědět to už ani nechci. Ne, nepřerušuj mě a nech mě domluvit." Dodala jsem, když už se nadechl, aby něco řekl. „Znám jej teprve chvíli a kluky ještě menší chvíli, ale jsou fajn. Niall je skvělý a nehodlám se ho vzdát, jen proto, že ty jsi na nože jak s celou skupinou, tak s Louisem. Byl jsi to ty, pokud si vzpomínám dobře, kdo řekl, abyste mě do tohohle netahali, tak mě do toho netahej, prosím."

Skončila jsem svůj proslov a honem upila latte, než na mě začne zase ječet. Nestalo se tak.

               „Tak řekneš už něco?" prolomila jsem ticho po pár minutách.

               „Jsem jen zaskočený. Já nečekal, že to dopadne takhle."

Pohlédla jsem na něj, to je vše? Nechápejte mě špatně, nechtěla jsem, aby po mě křičel nebo podobné věci, ale na to jak se nesnášejí, to vzal v klidu, celkem.

              „Zlobíš se?"

Chvíli mu vzalo, než se usmál. „Vlastně ne. Jsem spíš ... no rád, že to není Tomlinson aspoň."

Zasmála jsem se. „To fakt ne a navíc, ten podle mého jde po Jenny."

*Zayn P.O.V.*

S Perrie jsme se dohodli, že dnešek strávíme spolu. Stejně byli všichni pryč z vily, tak co tam otravovat sám. Čekal jsem ji v parku na lavičce, na domluveném místě, když jsem zaslechl známý sladký hlásek. Zamžikal jsem v paměti, komu patřil – Lin. Usmál jsem se, Niall o ní už pár dní stále dokola mluvil jako o té nejlepší. Otočil jsem se, abych ji pozdravil, když jsem se v půli pohybu zasekl. Nebyla tam sama. A kdyby to byl obyčejný kluk, ale on?!

Oni se objali dokonce! Pootevřel jsem pusu, nad tím. V duchu jsem se musel zasmát, chudák Niall byl chycen do pasti, zákeřnou holkou, co to hrála na obě strany. Mazaná holka.

             „Ahoj, lásko." Došla ke mně Perrie a políbila mě na líčko. Pousmál jsem se.

              „Ahoj, Perrie."

              „Na co to tak koukáš?" pohlédla směrem, kde byli ti dva, a usmála se. Nechápal jsem to.

              „Co se usmíváš? Ta holka popletla hlavu Niallovi a teď je tu vidím spolu, tyhle dva."

Perrie na mě pohlédla jako na blázna. Nechápal jsem to. „No a co je na tom špatného, že jsou spolu? Vždyť je to naprosto normální." Vytřeštil jsem oči na ni.

             „Takže by bylo naprosto normální, kdybych chodil s tebou, ale tajně se někde scházel s další holkou?"

Perrie se zasmála. Miloval jsem její smích, ale ne zrovna v tomhle momentě.

             „No kdyby to byla tvá sestra, tak proč by ne?" pronesla tak klidným hlasem, že mi chvíli trvalo, než mi došlo, co právě řekla. Sestra?!!