You can't choose your family, only your friends

Vnímáš mě?

Ve škole jsem byla ta chytrá, ale zrovna teď jsem si přišla, jako naprostý opak. Zmateně jsem koukala na svou nejlepší kamarádku, neschopna slova.

              „Lin, vnímáš mě?" luskla mi před očima, což mě probralo.

               „Niall je minulost. Sám to zrušil a ukončil kontakt. On, ne já." Vstala jsem ze židle, abych šla obsloužit nově příchozí, ale zastavila mě, když mi chytla ruku.

               „Vím, že tohle, co děláš je jen taktika, jak nebýt ublížená, ale Lin, ty přece Natha nemáš ráda." Pohlédla jsem na ni nevěřícně, že zrovna ona tohle říká, ale předešel mě příchozí hlas.

               „Taky Tě rád vidím, Jennifer." Obě dvě jsme pohlédli ke dveřím, kde stál Nath a šklebil se.

Jenny jen nadzvedla svůj kelímek a ušklíbla se, když z něj upila. To snad ne, teď se ještě nebudou bavit mí nejbližší? Popošla jsem k němu a políbila jej na uvítanou, se slovy, že jen obsloužím a vrátím se k nim, jsem zmizela.

              „už jste se usmířili nebo pořád na sebe prskáte blesky?" vrátila jsem se k nim s úsměvem, ale pohled na ně mi odpověděl sám. „Ale no ták, oba vás mám ráda, ale tím, že si ubližujete navzájem, ubližujete i mě. Nemůžete se prosím, zkusit snášet?"

Jenny pohlédla na mě, pousmála se a objala mě. Udělala jsem totéž.

              „Ale jen kvůli tobě, zlato. Jen kvůli tobě." Usmála jsem se na ni. Nath nakonec souhlasil též, takže jsem byla naprosto spokojena. Jenny chvíli na to odešla, takže jsem měla dokonce šichty pouhých 20 minut.

               „Kluci jsou zpátky." Zvedla jsem oči od objednávky a pohlédla na Nathaniela. „Ty to nevíš?" zeptal se zmateně.

              „Já je nesleduju, pokud sis nevšiml, nejsem fanynka." Pousmál se a opřel se lokty o pult.

              „Jenny s nimi byla na půlročním turne, proto ti nepsala a neodpovídala na tweety."

              „No jo, už něco málo říkala a," zarazila jsem se, když jsem lila do hrnečků kávu. Jak ví, že jsem jí psala na tweetu, když mám tweet sotva pár týdnů a nikdo kromě Jenny o tom neví. „ Jak víš o tom, že mám tweeter? Vždyť já to řekla jen Jenny a to ještě do zpráv." Usmál se.

              „Jednou jsi usnula s laptopem na klíně, a když jsem jej dával stranou, omylem jsem si toho všiml. Omlouvám se ti." Usmála jsem se a jen mávla nad tím rukou.

              „Ne dobrý, děkuju. Jsem jen paranoidní." Nahnula jsem se přes pult a dala mu pusu. Poté jsem ještě dodělala své objednávky a šla si sundat firemní triko a vydala se zpátky za ním.

              „Takže kam půjdeme?" zeptala jsem se, když sem si propletla prsty s ním. Usmál se a pohlédl na mě.

              „Co bys řekla takhle piknik v parku pod širým nebem a noční procházka Londýnem?" Zasmála jsem se a zamyslela nad jeho návrhem. Ne, že by se mi nelíbil.

              „Dobrá, beru to všemi deseti." Usmál se a vlepil mi pusu do vlasů.

****

Zrovna jsem srovnávala věci pod pultem, když moje spolupracovnice málem omdlela a zajela dolů za mnou. Pohlédla jsem na ni.

             „Co se ti stalo? Vypadáš jako bys viděla ducha." Usmála jsem se, ale její pohled nezmizel. „Nicole?"

             „Oni ..on ..one ..tam." ukázala někam dozadu, zmateně jsem se snažila přeluštit, co se právě snažila říci, ale marně. Nepochytila jsem nic kromě „tam". Zasmála jsem se tomu jejímu stavu, dorovnala všechny věci a postavila se zase na dvě nohy. Už mě od klečení bolely kolena, takže jsem to brala jako dárek z hora. Nicole už stála taky. A stále ukazovala někam dozadu. Pohlédla tým směrem taky a zbledla jsem. Musela sem se zachytit pultu, abych neskončila rovnou na zemi. Když jsem si všimla proužkovaného trika, kudrnatých vlasů, a až moc nagelovaných černých vlasů, ztuhla jsem. Proč si proboha živého museli vybrat zrovna tuhle kavárnu?! Na druhou stranu se mi ulevilo, že jsou jen tři a ne všech 5.

            „Musíš tam jít, prosím, já nemůžu." Pohlédla jsem s prosbou v očích na Nicole.

            „Co? Já za nima? Ne,ne,ne, já bych byla rudá až na zadku. Ty máš na starost kávu." Pootevřela jsem pusu.

            „Nicky, prosím. Já tam vážně nemůžu, slíbím ti cokoliv. Vezmu za tebe noční, jen prosím, prosím." Sepjala jsem ruce a zaprosila i s nima, nejen očima.

             „Lin, to je sice velmi lákavé, ale ne tak, abych se ztrapnila před mými idoly. Jdi."

Nadechla jsem se, vzala konvici a šla na popravu. Dobrovolně dávám svou hlavu na špalek. O něčem se horlivě bavili a mě na malý okamžik napadlo, že mě nepoznají. Chyba. Jen, co jsem se přiblížila, všiml si mě Zayn a usmál se.

           „Proboha, Lin! To je Lin." Vypískl nadšeně a vstal, aby mě objal. Což taky později udělal a hned se odtáhl a koukal na mě. Pousmála jsem se a pohlédla na Harryho a Louise.

           „Em, kávu?" Zaynovi úsměv ze rtů zmizel. Že by ho napadlo, co se mi honí hlavou? Tak či tak, se vrátil na své místo a kývnul. Nalila jsem mu kávu a pohlédla na ty dva.

           „Já si dám čaj, dík." Přikývla jsem na Harryho požadavek a Louimu nalila též kávy. Otočila jsem se k odchodu, když mi přistála na paži něčí ruka. Podle ptáčka vytetovaného na ní jsem i bez otáčení uhádla čí je.

            „Jak se máš, Lin?" otočila jsem se zpět na ně a zkoumala, zda tu otázku myslí vážně, nebo jen chce být gentleman. Pousmála jsem se.

            „Vlastně už se mám dost dobře. Mnohem líp než předtím."

            „Bydlíš tady? Já jen, že tu pracuješ tak jestli tu bydlíš stále." Pohlédla jsem na Zayna.

            „Odešla jsem z vily i od rodičů a pronajala si byt. A ano, bydlím v Londýně nastálo." Už jsem se otáčela k odchodu, když mě vyrušila další otázka. Přimkla jsem víčka k sobě a zaprosila boha, aby to už ukončil a nenatahoval. Asi deset minut jsem jim odpovídala na otázky, musím říci, že byli milí, dokonce jsem měla pocit, že je vážně všechno zajímá, když v tom všechno tohle hezké překazila jedna jediná věta.

            „Vidím, že už se bavíte dobře i bez nás. Nechcete se o tuhle krásku taky podělit s náma?"