You can't choose your family, only your friends

Bez plavek?

No to mě mohlo napadnout, že si Jenny sedne k Louisovi, abych mohla být blíž k Niallovi. Ta holka je ďábel. Pousmála jsem se na Nialla, který mi odtáhnul židli. Usmála jsem se, poděkovala a posadila se. Samozřejmě, že nakonec zvítězilo jídlo. Kupodivu jsme si všichni objednali jedno a to samé – těstoviny. Mňam. Sem tam někdo něco řekl, ale jinak vládlo ticho, alespoň během jídla.

                „Já myslela, že vezmete všechny kluky." Loui pohlédl ublíženě na Jenny.

                „Copak my ti nestačíme?" zasmála se a pohladila ho letmo po hřbetu ruky, kterou měl na stole.

                „Ale to víš, že stačíte, jen mě to překvapilo." Nadechla jsem se a pohlédla na Nialla, který se zrovna chystal taky něco říci. Jen jsem se zasmála spolu s ním.

                „Tak kam vyrazíme teď?" pohlédla jsem na všechny.

                „Můžeme k vodě." Teď se všechny pohledy stočily směrem k Jenny. Co to zase vymýšlí?

                „K vodě? Teď? Bez plavek?" Louis se začal usmívat a Niallovi to taky zřejmě nepřekáželo. Copak jsem byla jediná, kdo tu myslí?

                „A proč by ne? Za prvé, je tma takže se neboj, že tě někdo uvidí a za druhé .. máš spodní prádlo." Ale to už mi špitla, za což bych jí mohla poděkovat. Jen jsem se nepatrně zakousla do rtu, abych nic neřekla nevhodného.

               „Super, takže jdeme." Zasmála se a už vstávala. Kluci si to nechali připsat na účet, za což jsem nebyla vděčná. Nerada nechávám kohokoliv za sebe platit, ale protesty by mi nepomohly.

Louisovým tempem jsme byli u pláže cobydup. Vystoupila jsem a nedůvěřivě pohlédla znovu na ty tři.

              „Vážně se chcete jít koupat, teď? Tady?"

Louis se usmál s Jenny a přikývli.

              „A proč ne? Navíc máme tu flašku takže klidně se napij na kuráž." Zbystřila jsem.

              „Vy máte alkohol?" Niall se zasmál.

              „Ano. Vodku máme." Přikývla jsem a zula si boty, ještě že jsem měla jen žabky a žádné botasky, to bych z nich nevytřepala.

Společně jsme přišli až těsně k moři. Pohlédla jsem na Jenny, která držela flašku, jako by to byl její majetek a ona už neměla nikdy ji pustit. Usmála jsem se.

              „Dáš si?"

              „Ale jo, na kuráž, jak řekl Louis." usmála jsem se a přijala flašku od Jenny, hned jsem se napila a pohlédla na Louise. „To je silné, fuj." Zasmál se.

              „Jak jsem řekl, na kuráž."

              „Tak můžeme nebo budeme tlachat?" Pohlédla jsem na Nialla, který už byl svlečený do půlky těla.

               „Kdy ses stihl svlíknout?" povytáhla jsem obočí. Usmál se.

               „Vlastně Lin, jsi jediná, co je ještě oblečená ..myslím, úplně oblečená." Zmateně jsem na něj pohlédla, pak na Jenny a Louise. No fakt. Ti dva už byli taky na půl svlečeni a u Jenny to netrvalo dlouho a už tu bude se promenádovat jen ve spodním. Povzdychla jsem si a začala se svlíkat též. Nejsem přece žádná padavka. A navíc - sranda je sranda.

Když už jsem byla stejně oděna jako Jenny, pohlédla jsem na kluky.

              „Na tři?"

              „Na tři." Odpověď mi došla jednohlasně. Usmála jsem se.

              „Jedna .."

              „Dvě .."dodala Jenny.

              „A tři." No a kdo jiný než kluci a v tom to začalo. Jako malé dětičky jsme se rozeběhli do vody, s povykem, se smíchem a hlavně šťastní. Voda nebyla tak příjemná jako odpoledne, tím jsem si byla jistá, ale nebyla ani chladná. Ba naopak. Byla dokonalá, i proto, že tu byl Niall. Jak krásně vypadal s mokrýma Vlasta, které se mu lepily na jeho dokonalý obličej. Ach bože, Lin, na co zase myslíš. Rychle jsem uhnula pohledem, aby si toho nevšiml a začala jsem plavat. Miluju vodu a miluju moře, takže jsem si to užívala, když jsem najednou ucítila tlak na své noze a pak mě něco stáhlo pod vodu. Zavýskla jsem, což byla chyba, protože zbytek mého vzduchu vyletěl ven i s tím a já se potopila bez vzduchu. Když jsem se dostala zpátky na hladinu, byl tam Niall a smál se.

              „Ty?!" vypískla jsem a odhrnula si vlasy z obličeje. Doplavala jsem k němu a vylezla si na jeho záda. Chytla jsem mu hlavu ve snaze jej potopit, ale znovu jsem skončila pod hladinou já. A řekla bych, že mu to nedalo ani moc velké úsilí. Znovu se smál.

              „Jsi neskutečný, víš o tom?"

              „Vím." usmál se. Přimhouřila jsem oči a připlavala znovu blíž k němu, tentokrát jsem mu dala ruce kolem krku a zůstala před ním, žádné dozadu. Jen mlčky pozoroval, co chci udělat. Ale já věděla přesně, jak jej dostat pod hladinu též. „Copak? Že by ti byla zima a přestala ses snaživě mě potopit?"

Usmála jsem se jen, beze slova jsem se mu podívala na ty jeho božské rty. Když zřejmě rozpoznal, co mám v plánu, už bylo pozdě. Mé rty se jemně přisály na ty jeho, Jen jsem se modlila, aby spolupracoval – stalo se. Pousmála jsem se a dál zkoumala každičký píď jeho rtíků, dokud jsem nepocítila jak se uvolnil. Má pomsta nastala, Horane. Zasmála jsem se v duchu a honem jej za ramena ponořila, dokud nedával pozor.

Po chvíli vyplaval a vyplivl vodu. Usmívala jsem se jako sluníčko na hnoji, ale mu z očí čišely blesky. Zarazila jsem se.

              „Co? Ty můžeš a já ne?" Neodpovídal. Asi jsem začínala mít obavy, zda jsem to nepřehnala. 

              „Jsi ok?"

              „Já tě .."napřáhl se ke mně. Než jsem stačila poplout dál, už mě držel blízko u sebe a začal lechtat. Ve vodě! On mě lechtá ve vodě! No kde jsme? Začala jsem se příšerně smát a svíjet se v křečích. Tohle ne, prosím, cokoliv jen ne lechtání a ještě k tomu ve vodě.

              „Ni ..Nialle ..přestaň, můžeme se ..utopit ..Nialle." snažila jsem se mu proniknout do hlavy, ale nic. Jeho akce nepřestávala a já se dál smála. Přestal až když se mi podařilo se otočit čelem k němu. Teď jsme si hleděli znovu tváří v tvář, jeden druhému. Na okamžik se zastavil svět.