You can't choose your family, only your friends

Zvládneš se vysvléknout?

Koho by napadlo, že se dostanu do bytu Horana dnes večer? Nikoho. I když musím říci, že jsem doufala, že to bude jednou za jiných okolností. Nyní jsem měla o své rameno opřenou celou jeho váhu, aby se neskymácel na podlahu.

                  „Dostanu jídlo?"

                  „Ano, samozřejmě, že dostaneš jídlo, ale mlč nebo vzbudíš celý barák."

                  „Pššštt." zasmála jsem se, když si dal prst na pusu. „Nialle, kde máš klíče od domu?" pohlédl na mě zmateně, chudák asi ani netušil, co chci. „Klíče, od domu, bytu." Najednou jakoby mu bliklo, se ke mně natočil zadkem. Ušklíbla jsem se, on je prostě nemohl mít v kapse od bundy. Zašmátrala jsem mu tedy pro ty klíče do kapes. Uculil se na mě.

                  „Co je?"

                  „Stejně se bavíš, tím jak jsme skončili." Vyštrachala jsem je a odemkla.

                  „Jak jsi ty skončil." A popostrčila jsem ho dovnitř, zavřela jsem dveře a už jsem byla u něj dřív než mohl spadnout na zem, při špatném pokusu udržet rovnováhu. Znovu se uculil. Ignorovala jsem to.

                 „Kde máš ložnici?"

                 „Tudy .." ukázal napravo. „Vlastně ne, to je lednička, tudy." Teď ukázal nalevo a vydali jsme se tedy podle jeho GPS v hlavě. Jsem zvědavá zda neskončíme třeba na toaletách. Světě div se, když jsem otevřela dveře, před kterými se zastavil – byla to ložnice. Pomohla jsem mu posadit se na postel.

                „Zvládneš se svlíknout?" až když jsem to vyslovila, jsem si uvědomila jak blbě to zní.

                „Chceš mi snad pomoct?" nečekal na odpověď, jen zvedl ruce a čekal. Povzdychla jsem si a přetáhla mu teda triko přes hlavu, odhodila jsem jej stranou. Když vstal, zmateně jsem ucouvla o krok dozadu. Jen se uchechtl a začal si rozepínat opasek u kalhot.

                „Co to děláš?"

                „Nebudu spát v tomhle." Řekl to jako obyčejnou věc. Jen jsem pozvedla obočí. V momentě, kdy si stáhnul kalhoty, jsem pohledem střelila po zdech a jejich vybaveností. „Snad by se naše Linda nestyděla."

               „Nejsem Linda a nestydím se jen .."pohlédla jsem na něj, tentokrát už stál zase těsně u mě. Zamrkala jsem.

              „Jen?" špitl mi u ucha, až mnou projela vlna chladu. Sebrala jsem vší sílu a dala mu ruku na hruď.

              „Měl by jsi se vyspat, zítra si můžeme popovídat, ale teď jdi spát."

              „Pojď se mnou."

              „Co prosím?" než jsem se nadála, už jsem ležela těsně u něj. Povalil nás oba na postel a dřív než jsem stihla protestovat.Uvěznil mě pod sebou rukou, kterou jsem ze sebe víc snažila sundat, nepodařilo se mi to. Po pár minutách jsem to vzdala a při zjištění, že oddychuje v klidu, zavřela jsem své oči též. Přemohla mě únava.

*Jenny P.O.V.*

                „Našel jsi je?" pohlédla jsem s nadějí v očích na Louise.

                „Ne, nejhorší je, že tohle se na Nialla nepodobá. Vždy dá vědět, když někam jde."

                 „Lin taky. Je hodně spolehlivá. Co když se jim něco stalo?" Loui ke mně přistoupil a pohlédl mi do očí. Musela jsem uznat, že chápu proč většina dívek se do něj zamilovává hned na první pohled. Už jen ty oči jsou k zulíbání. Ale to Harryho též.

                 „Určitě budou oba v pořádku. Harry se šel zeptat Nicka, zda je neviděl." přikývla jsem a odvrátila zrak od něj. Chvíli na to už se přiřítil Harry v závěti s Liamem a Zaynem.

                 „Takže Nick je viděl odcházet spolu."

Zayn se usmál. „Předpokládám, že všichni ví, co se asi tak teď děje." Loui ztuhl. Nechápala jsem proč. Pak mi došlo, co Zayn myslel. Negativně jsem zakroutila hned hlavou

                „Ne, to určitě ne. Lin taková není, ona je naprosto jiný liga než holky, co jste potkali."

Zřejmě mi nevěřili. Netvářili se tak, ale kéž by věděli, to co já. Nadechla jsem se, že jim to vysvětlím, ale přistála mi Harryho ruka kolem pasu.

               „Hlavní je, že jsou podle všeho v pořádku a nic se jim nestalo." pousmála jsem se na něj. Hned mi úsměv opětoval.

               „Už chcete domů? Vždyť je teprve něco málo po třetí." Pohlédla jsem na kluky.

               „Já jsem už unavená takže já už povalím."

                „Takže my už jdeme?" pronesl Harry trochu zklamaně, ale v očích mu hrálo. Usmála jsem se a cvrnkla mu do nosu.

                „Ne, já řekla, že já povalím. Ty si tady zůstaneš s kluky."

                „Proč musím tady trčet s nimi, když můžu mít tebe?" usmála jsem se.

                „Přátelé Harry. Bez výhod." dodala jsem rychle, když už otvíral pusu k dalšímu protestu. Jen protočil oči. Nakonec se smířil s tím, že mě alespoň doprovodí domů.