You can't choose your family, only your friends

Vyrostla jsi!

                    „Lin, máš vše?" Přikývla jsem už posté mámě na otázku, máš všechno, máš kartáček na zuby, máš spodní prádlo a mnoho dalších zbytečných otázek, kterými mě zasypávala. Ano mami, mám všechno, byla vždy má odpověď. „Bude se mi stýskat." pousmála se a dala mi pusu na čelo, jen jsem se usmála a pohlédla jí do očí.

                   „Mami, budu s Tomem a navíc, si budeme každý večer volat, slibuju." máma přikývla a pohlédla o pomoc na tátu. Jen jsem se usmála a nechala se jím obejmout. Táta byl snad jediný normální člověk z naší rodiny. Bral vše tak jak je a nestaral se o to, co bude zítra.

                   „Prostě na sebe dávej pozor, zlatíčko." přikývla jsem a ušklíbla se.

                   „Jako byste mě neznali." Táta se zasmál, to byl možná ten problém. Oni mě znali až moc dobře. Ale bude mě pořád znát i Tom, když jsem jej neviděla už pár let?

                   „No právě."zaslechla jsem ještě tátu a naposledy jsem jim zamávala, než se za mnou zavřely dveře. Letuška mě i hned po nastoupení navedla kudy k mému sedadlu. Bez vyzvání jsem si zapnula pás a vyčkávala na odlet. Byla jsem nervózní, i když tohle nebyl můj první let, ale zároveň jsem pociťovala hřejivý pocit. Po dlouhé době uvidím brášku.

  „Lin, až tě najdu, nepřej si mě." Křičel chlapec okolo 9ti let na svou mladší sestřičku, kterou momentálně nemohl najít. Prošel kolem malé skříňky na boty, aniž by zaslechl uchechnutí vycházející přímo z pod, jeho nohou. Prohledal snad každý koutek domu, ale bezvýsledně. Jeho sestra nikde nebyla k nalezení. Až se zalekl. Co když se nějak dostala ven a vyběhla na rušnou ulici, kde projížděly auta a stalo se jí něco?. V obličeji zbělel a okamžitě se vydal ke vstupním dveřím. Rodiče jej nepochválí za to, že ztratil z dohledu svou mladší sestru, když mu ji dali na starost. Jeho máma je doma pořád, stará se o domácnost, to byl taky důvod, proč se v sobotu večer rozhodl jeho táta, vyvést mámu ven a užít si večer společně. U dveří se zarazil, rychle vyklouzl ze svých papučí ve tvaru medvídka, sklonil se ke skříňce s boty a div se nezalkl, když ji otevřel. Jeho sestra tam ležela. Byla schoulena do klubíčka, objímala plyšovou pandu, kterou zároveň měla i jako polštářek a klidně oddychovala. Spala. Chlapec si oddychl a velice opatrně, aby dívku nevzbudil, si ji vzal do náruče a donesl do její postele, kde ji uložil ke spánku a přikryl. S přáním dobré noci a pusou na čelo ji opustil a nechal snít svůj krásný sen."           

Lin vzbudilo až hlášení, že je letadlo připraveno k přistání. Usmála se a pohlédla z malého okýnka ven, kde už zahlédla z výšky celý Londýn. Byl nádherný jako vždy. Přesně tak, jako si pamatovala.

Po přistání a po odbavení sem se vydala k hale, kde už měl čekat bratr s Nathanem. Asi po deseti minutách jsem to vzdala, posadila se na lavičku a zkontrolovala mobil, zda mi nenapsal, že se zpozdí. Nic. Už jsem vytáčelo bratrovo číslo, když se za mnou ozval tak známý a přitom dlouho neslyšený hlas.

                    „Liliano?" otočila jsem se za hlasem a střetla se s jeho oříškovýma očima.

                    „Tome!" vykřikla jsem nadšením a letěla jej obejmout. Jeho silné ruce se mi ovinuly kolem pasu, usmála jsem se a pustila se jej po chvíli.

                    „Vyrostla jsi. Už nejsi ta malá holčička, co mi kradla zmrzlinu." pozvedla jsem obočí, když se mi rozlil na rtech úsměv.

                    „Pokud si dobře pamatuju, bráško, tak jsi to byl ty, kdo mi kradl panenky." Za námi se ozval smích, až teď mi došlo, že je tam vlastně i Nath. Pohlédla jsem na hnědovláska. „Ahoj i tobě."

                    „Rád tě zase vidím, Lin." roztáhl své paže, do kterých jsem hned na to vplula a objala ho.

                    „Tak, abychom se vydali na cestu, ne?" pustila jsem jej. Přikývla jsem a společně jsme se vydali směrem, kde zaparkovali auto.

Ještě 1 části a jsou tu 1D !