Den svatého Valentýna - ten nejzamilovanější a zároveň nejsentimentálnější den v celém roce. Dvacet čtyři hodin, které na člověka působí v příšerné přecitlivělosti. Každé srdce je měkčí a podstatně náchylnější k různým vzplanutím. Tisíc čtyři sta čt...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Kruci, Louisi, jo," zamumlala přiškrceně a hlasitě mi vzdychla přímo do ucha, až každé mé jednotlivé zakončení na pokožce vyhodnotilo, že si mé polibky po její kůži více, než užívá. Kolena pod jejím tělem přestala sloužit k funkci, k níž byly stvořené, a místo toho se ji začala omámeně podlamovat, což pro mě byl jednoduchý signál k tomu, abych ji zvedl ze země a silněji své ruce omotal kolem jejího pasu. Svými stehny pevně sevřela můj pas a v gestu do kříže se o ně zapřela, aby ze mě nesklouzla, a její prsty se vmotaly do mých vlasů, ve snaze si mé rty přitisknout na ty své.
S jejím lehkým tělem připevněným na tom svém jsem se rozešel směrem ke schodům, kde měla svůj pokoj - zřejmě tu největší a nejosobnější místnost celého jejího bytu - a během cesty ji přetáhl svou mikinu přes hlavu. Naše rty tlačily synchronizovaně proti sobě, což jenom samo o sobě ve mně zanechávalo velmi silné pocity, ale když se byť jen o pár neexistujících milimetrů otřela svým zadečkem - snad i neúmyslně - o mou pánev, začínal jsem mít pocit, že na místě exploduji.
Otevřel jsem dveře od jejího pokoje a aniž bych za sebou zavřel, neboť v celém tomto malém bytě jsme byli pouze mi dva, kocour a pes, položil jsem její záda něžně na velké dvojlůžko, které vévodilo celé této místnosti, kam mě před hodinou na prohlídku nechtěla pustit. Rukama jsem se zapřel za její hlavou ve snaze na ni nelehnout celou svou váhou a naše rty nechal do sebe zaklíněné, neboť mě po všech těch polibcích překrásně hřály a dodávaly mi potřebnou jistotu, že to všechno je jednoduše skutečné. Neměl jsem před skoro dvěma měsíci neskutečné štěstí, že mi napsala právě ona? A co víc - že poté, co mě jen trochu poznala s tím okamžitě nepřestala?
„Udělám ti to tak, jako ještě nikdo přede mnou," slíbil jsem ji výhružně, zatímco se pod mými doteky všemožně kroutila a hlasitě vzdychala, aby mě přiměla věnovat ji ještě další, snad ještě choulostivější doteky. Při mých slovech a dechu, co se slabě odrážel od kůže kolem jejího plochého bříška, což ji při nejmenším studilo a ona mi to dokázala křečovitým prohnutím v zádech, až ona opora těla vypadala jako napnutý luk. A to se ji stačilo jenom dotknout a párkrát políbit!
„Dokaž mi to," vydechla vyzývavě a své oči plné vášně a nespoutaného ohně přesunula na mě, čímž celou dramatickou chvíli udělala ještě zajímavější. Z těla jsem ji stáhl i poslední kousky jejího spodního prádla, abych si ji mohl lépe prohlédnout od hlavy až po paty, a následně si majetnicky přitáhl její rty na ty své, neboť už nyní jsem to bez nich nedokázal vydržet. Zatímco jednou dlaní jsem se stále opíral o matraci nad její hlavou, tou druhou jsem přejel po jejích křivkách, ve snaze ji dokázat, že po ni už dlouho neskutečně toužím.
„Ještě za týden budeš mít problém normálně chodit, až s tebou skončím," zavrčel jsem ji do ucha a slabě ji ho skousl, než jsem ji na krku vytvořil dobře známé znaménko lásky. Za boky jsem si ji přitáhl k sobě a její spodní ret nasál mezi oba své polštářky, abych znovu okusil jeho chuť. „A jelikož s tebou neskončím nikdy - tvá rekonvalescence bude zřejmě nekonečná," zabloudil jsem svou dlaní k jejímu podbřišku, ačkoliv ona se i bez toho propínala v zádech a hlasitě a krásně vzdychala mé jméno, jako jsem to ještě od nikoho jiného neslyšel.
