Den svatého Valentýna - ten nejzamilovanější a zároveň nejsentimentálnější den v celém roce. Dvacet čtyři hodin, které na člověka působí v příšerné přecitlivělosti. Každé srdce je měkčí a podstatně náchylnější k různým vzplanutím. Tisíc čtyři sta čt...
Prohraboval jsem se v poště, co se mi hromadila na konferenčním stolku, když jsem našel obálku označenou modrým proužkem upozorňující na důležitost jejího obsahu. Adresa odesílatele byla ryze francouzská, na poštovní známce místo královny Alžběty II. vyčníval François Hollande a v levém horním rohu byl vyražený znak tvořící tři písmena - NRJ. Věděl jsem přesně, o koho se jedná, neboť podobné obálky dostávám pravidelně už tři roky, proto jsem rychle roztrhl kousek slepeného papíru a vytáhl z něho úhledně složený dopisní papír.
„Vážený pane Tomlinsone, dovolujeme si oznámit, že jste byl nominovaný do dvou kategorií v rámci cen 'NRJ Music Award'. Ceremoniál proběhne dne 2. dubna tradičně v Cannes, v sídle MIDEM, která bude z nominací vybírat vítěze. Byli bychom nesmírně rádi, kdybyste si udělal alespoň na toto předávání chvíli času, neboť francouzští fanoušci by vás zajisté viděli velice rádi na francouzské půdě, když již minulý rok jste svou účast musel zrušit kvůli turné. Kromě sdělení nominací v kategoriích: International Male Artist of the Year (= mezinárodní mužský umělec roku) a International Album of the Year (= mezinárodní album roku), bychom Vás rádi jménem celé akce požádali o vystoupení s Vaší novinkou 'Perfect'. Předem Vám velmi děkujeme za brzkou odpověď a samozřejmě za trpělivost se čtením tohoto dopisu. Jménem celé akce - Val Kahl."
Poznámky pod čarou, co zdůrazňoval velmi neohleduplně - oblek nutný - jsem záměrně přeskočil a dopis schoval zpátky do obálky. Toto pozvání mě aspoň na chvíli dokázalo přinutit k tomu, myslet na něco jiného, než nepochopení, zlobu, samotu a stesk. Všechny tyto emoce mi totiž omývaly mysl a mně to lezlo docela slušně na nervy. Nejenom to, že se mi neskutečným způsobem stýskalo už nyní po Meryl a jenom pouhá myšlenka na to, jak ji teď život znepříjemňují novináři, které jsem k ní prakticky dovedl, mě neskutečně ubíjela. A do toho všeho ještě Simon!
Přešel jsem pomalu ke své ložnici a bez přemýšlení došel až k malému minibaru, který mi přímo nabídl menšího panáka kubánského rumu. Co si o sobě vůbec myslí, kretén? Že mi bude organizovat život? Že když se mu něco na mém chování nebude líbit, tak se to pokusí zničit? Tak to ne. To ani omylem. Beznadějně jsem se svalil na postel, abych mohl zamyšleně pozorovat nudně bílý strop, a znovu si nad sebou slabě povzdychl. Ani mobil teď odemknout nemůžu, neboť je mi jasný, že tam na mě už čeká zpráva od Meryl a já momentálně neměl úplně vymyšlený, co ji napsat víc, než to, jak moc mi chybí a že ji miluji. Jenomže to jsem ji psal tak často, že o tom snad musela už sama umět zpaměti.
Napil jsem se ještě jednou a zamyšleně si prohlížel velký obraz pověšený na protější zdi přímo proti mně, kde většinou bývá televize, či něco podobného. V mém případě se jednalo o obrovský přebal mého prvního alba, na nějž kromě mé tváře natiskly i velký, důrazný nápis Made In The UK - název celého alba. Proč i po těch letech, při nichž můžu být na spoustu věcí ještě hrdější, jak na mé debutové album, stále koukám na svou svěže teenagerovskou tvář? Přitom nyní na tuto zeď mám co dat - hromadu vyhraných sošek a jiných ocenění, co se mi už jako dekorace do obývacího pokoje jednoduše nehodí.
Má drahá Meryl, tolik mi chybíš...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
