Den svatého Valentýna - ten nejzamilovanější a zároveň nejsentimentálnější den v celém roce. Dvacet čtyři hodin, které na člověka působí v příšerné přecitlivělosti. Každé srdce je měkčí a podstatně náchylnější k různým vzplanutím. Tisíc čtyři sta čt...
„Napadá tě něco, co bychom mohli dělat, když tohle je na další dobu naše poslední společná noc?" zeptal jsem se vrzušeně a se slabě skousnutým rtem ji přejel po nahých pažích, zatímco ona si před zrcadlem dokončovala make-up a své rty ještě několikrát obtáhla sytě červenou rtěnkou, čímž snadněji zvýraznila své plné rty. Dlaně jsem nechal položené na jejích nahých ramenou a užíval si pohled na její tělo obtažené černými šaty se spadlými rameny, které končily daleko před koleny. Vzrušoval mě jenom pohled na ni, neboť vzhledem k naší malé roztržce, co se táhla od včerejšího dopoledne až po dnešní odpoledne, nedotkl jsem se její pokožky ani jednou za více, jak třicet hodin a až teď si uvědomoval, jak strašně bláhové to ode mě bylo. Jak jsem to mohl jenom vydržet? „Mně se líbíš i tak normálně, nemusíš se kvůli mně ještě krášlit," políbil jsem do vlasů na spánek a s požitkem si přivoněl jejím nedlouho umytým vlasům.
„Mám naprostou přesnou představu o tom, co budeme dělat dneska. Tedy aspoň já. Tobě nechám možnost volby," usmála se slabě a velkým štětcem si na zvýraznila kontury obličeje tmavším stínem. Zdálo se, že je se svou visáží spokojená, neboť se na sebe usmála v odrazu zrcadla a štětečky a otevřené paletky položila na stůl k těm ostatním. „Já jsem pozvaná na oslavu narozenin své kamarádky. Ty můžeš jít buď to se mnou nebo se nejspíš budeš muset zabavit na chvíli sám," otočila se ke mně a nevinně našpulila své pravidelné rty obtažené výraznou rtěnkou. Po tváři mi přešel stín. Tohle všechno dělá kvůli kamarádce? Bylo ode mě až příliš egoistické myslet si, že se takhle strojila jenom kvůli mně? „Každopádně bys o hodně přišel. Claire je v pořádání oslav bezkonkurenční - vždycky vymyslí hromadu her a ty nemáš šanci se ani na chvíli začít nudit. Bude se ti to líbit, uvidíš. Navíc spoustu lidí už znáš - byli s námi několikrát v baru. Doprovodíš mě?"
„No, já si představoval,... že bychom... mohli... náš poslední večer strávit trochu jinak," vysoukal jsem ze sebe přiškrcený zklamáním a šokovaně se díval do těch nejkrásnějších očí, které se tvářily, že mi nechtějí rozumět. Věděl jsem, že se na ni nekoukám se zrovna velkým pochopením, ale dnešní večer jsem neměl sebemenší chuť někde kalit, ale naopak si užívat přítomnost své milované polovičky. Čelo se mi trochu krabatilo, ačkoliv já se snažil ze všech sil nemračit se - což mi moc nevycházelo.
„Můžeme stihnout všechno," nadhodila a natáhla se k mému spodnímu rtu, který slabě skousla a smyslně za něj zatahala, až mi z hrdla vypadl toužebný sten. Každá má buňka se okamžitě začala přizpůsobovat jejím slovům, mozek mě přestal ovládat a místo něho nade mnou vzala kontrolu brunetka, co si mě za bílé tričko přitáhla blíž k sobě, čímž si podstatně ulehčila práci. „Dojdi se, prosím, převléct a půjdeme se chvilku bavit. No a pak určitě bude čas na to, abychom se nějak zabavili jenom spolu," usmála se, čemuž jsem už nedokázal odolat. Narovnal jsem se a se slabým přikývnutím se vydal ke svým věcem pro něco těžkého. Jakoby snad již od začátku nebylo zcela jasné, jak to celé dopadne...!
✩ ✩ ✩ ✩ ✩
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
