Be My... Valentine! (fan fiction w/Louis Tomlinson)

- kapitola 46.

„Pustíš mě dál nebo to chceš řešit mezi dveřmi?" Brýle si pomalu posunula na temeno hlavy, čímž mi odhalila své modrozelené oči orámované hustými řasami. Podívala se na mě v napjatém očekávání, co se bude dít, až jsem tedy svolil a slabým kývnutím hlavy a otevření dveří ji pozval dovnitř. Maxim se mohl zbláznit. Štěkal, slabě vrčel a snažil se mi vzpouzet na obojku, takže jsem se nakonec trochu pod tlakem rozhodl, že bude rozumnější zavřít ho aspoň na chvíli do koupelny, abychom to všichni tři v rámci možností mohli přežít. Velmi váhavě jsem se pomalu posadil na druhý konec pohovky a ještě předtím z ní sundal kytaru i své papíry, na které jsem psal. 

„Nabídneš mi čaj nebo tu na mě budeš koukat jenom jako na svatý obrázek?" prolomila ticho mezi námi najednou a přehodila si nohu přes nohu. Její vystupování mi přišlo velmi arogantní a já se jen marně snažil přijít zpětně na to, jestli se vždycky chovala takto a já to přehlížel pouze kvůli zaslepené lásce k ní. Nebo se stala takhle nepříjemnou až po našem rozchodu? Ještě pořád tu existuje možnost, že je takhle odměřená jenom ke mně. 

„Předpokládám, že na čaj jsi za mnou nepřišla - to bys alespoň zavolala dopředu - takže přistupme rovnou k věci. Co ode mě chceš, Briano?" snažil jsem se ve svém hlase prosadit dominantní, tvrdý podtón, který se mi ovšem zlomil, a já zněl jako nervózní puberťák. Seděl jsem na pohovce jako na trní a čekal, až bude po všem. Už dvakrát jsem se snažil dovolat Meryl, jak všechno dopadlo, neboť se mi zdálo, že už to všechno trvá strašně dlouho a že se měla už konečně vrátit domů.

„No... tak tedy rovnou k věci," ztuhlo ji nucené pousmání ve tváři a ona se slabě zamračila. „Měl bys něco vědět," odmlčela se krátce a znovu se mělce nadechla, „před pár týdny jsem zjistila, že jsem těhotná." Po jejích slovech jsem slabě pokrčil rameny, neboť její těhotenství mi bylo naprosto lhostejné a nepřestával zírat do desky konferenčního stolku, co stál před námi. Maxim se dobýval na dveře koupelny a nepřestával štěkat. Nikdy jsem si nevšiml, že by jejich nenávist byla vzájemná - na Meryl třeba neštěkal nikdy! 

„No, to gratuluji, ale co já s tím?" pronesl jsem automaticky a nevěnoval tomu žádnou pozornost. Ona byla mou minulostí a to doslova. Kapitolu s ní jsem dávno uzavřel a neměl chuť se k ní ještě nikdy vracet, neboť jsem skutečné štěstí, dívku, do které jsem se bláznivě zamiloval až po uši! Cítil jsem na sobě Brianin pohled, když se mi na stolku rozsvítil mobil s fotkou Meryl a začal vibrovat. Natáhl jsem se pro něj, že hovor přijmu, ale pak blonďatá dívka, co se sama pozvala do mého bytu, promluvila znovu.

„Je to tvoje," zaznělo znenadání, když jsem již chtěl ukazováčkem přijmout hovor, a já ve stejný okamžik ustrnul v jakémkoliv pohybu. Mobil mi s doprovázející ranou upadl na zem a, aniž bych se na něj podíval, věděl jsem, že ten display bude prasknutý. Což mi nyní bylo naprosto jedno, protože to, co mě skutečně dostalo, byla její slova. Šokovaně jsem na ni upřel svůj vykulený pohled a hlasitě polkl. „Je mi jasný, že jsme si oba už v únoru mysleli, že se už nikdy nepotkáme, že je všechno u konce a že svým způsobem bude lepší, když už se nebudeme ani kontaktoval. Ale věci se změnily a my dva je musíme vyřešit," promluvila nakonec a něco vytáhla z kabelky. 

„A jak tohle chceš řešit? Před třemi měsíci jsi ukončila náš vztah a od té doby se neozvala ani s tím, abys mi třeba řekla proč. Tak co chceš teď po mně?" nechápal jsem a do ruky dostal její těhotenskou průkazku a ultrazvuk, který zachycoval něco, co skutečně připomínalo dítě. Nedokázal jsem tomu uvěřit. Bylo to všechno až moc zvláštní. Svíral jsem ten malý kousek těžkého papíru a snažil se tomu celému uvěřit. Popřít, že jsem s matkou dítěte na fotce spal, jsem samozřejmě nemohl. A to dokonce ani to, že jsem s ní spal před zhruba třemi měsíci, což by sedělo i s datem, co je uvedený na fotografii. Může to být pravda?