Be My... Valentine! (fan fiction w/Louis Tomlinson)

- kapitola 44.

Hodiny ukazovaly něco málo po půl páté, když jsem se konečně dostal domů. Jen jsem se v předsíni vyzul z bot, na malý stolek v obývacím pokoji položil několik dokumentů týkajících se mého programu na nadcházejících několik týdnů, zatímco jsem plynule pokračoval ke gauči, k němuž jsem se sklonil. Snad každých deset sekund jsem kontroloval čas na hodinách, neboť jsem netrpělivě očekával video hovor s Meryl, na němž jsme se dříve tohoto dne domluvili. Byl jsem až tak zaujatý pozorováním času, že jsem si ani nevšiml lesklé černé látky ležící u dveří do koupelny. Už zdálky mi bylo jasné, že to není nic, co by patřilo mně. Nebo snad během spánku nosím jako náměsíčný na sobě saténové negliže? O tom silně pochybuji.

Dost váhavě jsem k tomu kusu látky přešel a přesvědčil se na vlastní oči, že mě mé smysly ani tak na dálku nezklamaly. Slabě jsem se poškrabal na zátylku a po hlubokém nadechnutí vešel do koupelny. Horká vodní pára mě, jakmile se otevřely dveře, omámila spolu s vůní šeříkového sprchového gelu, až se mi roztočila hlava. V tenké mlze před svýma očima jsem po chvíli rozeznával tmavé obrysy, zatímco se ozývalo slabé šplouchání vody a slabý úlek. 

„To se dělá - lézt lidem do koupelny, zatímco jsou ve vaně?" ozvalo se vyčítavě, což mě naprosto vyvedlo z rovnováhy. Zamžoural jsem do toho závoje vůní a vodní páry, až jsem nakonec ve vaně plné mýdlových bublin rozeznal dívčí postavu, která se dostala mému srdci nejblíže. Nevěřícně jsem se díval před sebe na obraz, jež se mi naskytl, a nedokázal uvěřit vlastním očím. Srdce mi radostí poposkočilo a v krku mi úplně vyschlo. Měla na tváři ten samý roztomilý a zároveň drzý úsměv, do něhož mě přinutila zamilovat se. 

„Miláčku, pokud vím, tak jsi u mě doma a o tvé návštěvě jsem absolutně neměl tušení," promluvil jsem váhavě a posadil se na okraj vany, co možná nejblíž k mé milované brunetce, co se ve své vaně plné bublin nenechávala rušit. Prohlížel jsem si její jemně opálenou pokožku, která do světle duhových polštářků s váhou motýlích křídel přímo zářila. „Jak ses ke mně vůbec dostala? Našla jsi mé náhradní klíče v květináči?" roztáhl se mi spokojený úsměv na tváři a své nadšení nad tím, že ji znovu vidím na vlastní oči, jsem si musel podložit i tím, že se má dlaň zlehka dotkla Meryliny tváře. 

„Máš tedy pěkně krátkou paměť, broučku, když i ani nepamatuješ, že ty sám jsi mi hned po svém příjezdu ke mně dal klíče od svého bytu se slovy, že jsou mi dveře k tobě vždycky otevřené," našpulila trochu dotčeně rty a trochu vyčítavě ke mně obrátila své velké, smaragdové oči, co se v odlesku jakéhokoliv světla rozzářily ještě krásněji. Dlaněmi si zakryla ňadra, ačkoliv pěna se ji na pokožce držela lépe, než vata přilepená latexovým lepidlem, ale celým svým tělem se přiblížila trochu blíž ke mně. „Navíc máme domluvenou pracovní schůzku na pátou a já se potřebovala aspoň pořádně umýt, protože jsem nevěděla v kolik přijdeš," objasnila mi s lehkým úsměvem a znovu se ponořila zpátky do vody.

„To samozřejmě platí. Mé dveře jsou ti zcela otevřené. Jen mě trochu překvapilo, že jsi přijela. Nečekal jsem tě tady takhle brzy," poznamenal jsem, ovšem její přítomnost mi mnohonásobně zvedla náladu. Vzal jsem její ruku, jíž mi malovala svými mokrými prsty po bavlněném tričku na mých zádech, a něžně ji hladil po jejím hřbetu. „Děkuji, že jsi přijela kvůli mně. Ještě ke všemu takhle rychle. Máš za to u mě plusové body, lásko," naklonil jsem se k jejím rtům a vyprosil si od nich aspoň jeden uvítací polibek.

„Je super, že jsem ti udělala radost. Ale jelikož má naše pracovní schůzka začít za necelých deset minut, požádala bych vás, pane Tomlinsone, abyste mě nechal usušit se a obléct se do čistého oblečení bez vaší přítomnosti, a já pak za vámi samozřejmě přijdu do obývacího pokoje. Můžete zatím postavit třeba vodu na čaj," usmála se zcela poklidně a víc sjela do vany, ačkoliv její velké oči věnovaly dlouhý, nepřerušovaný pohled během svého monologu. Zlehka si skousla spodní ret a na svůj odhalený hrudník nahrnula více mýdlové vody. Jejím slovům jsem nepřikládal velkou váhu, neboť jsem to bral pouze jako její další způsob provokování, a proto se ji rozhodl znovu políbit. „Mám pocit, že jsme si nerozuměli, pane," odtáhla se ode mě a nasadila svůj smrtelně vážný výraz, který mi okamžitě vykouzlil úsměv, „vaše chování by se dalo klasifikovat jako sexuální obtěžování na pracovišti."