Be My... Valentine! (fan fiction w/Louis Tomlinson)

- kapitola 20.

MerryKnight: To ses stihl za tak krátkou dobu opít?

LonelyTomcat: Co? Ne, jasně, že ne

LonelyTomcat: Jsou pouze kolem čtvrté odpolední a říkal jsem ti, že jdu domů

MerryKnight: Tak co to meleš?

LonelyTomcat: Je tak těžký tomu uvěřit?

MerryKnight: Já nevím... je to divný

LonelyTomcat: Možná to není reakce, kterou bych od tebe v této chvíli čekal

MerryKnight: A cos čekal, že ti na to tak řeknu?

LonelyTomcat: Cokoliv by bylo příjemnější, než tohle

MerryKnight: A co ti na to mám asi říct, když mi to přijde divný

LonelyTomcat: A můžeš mi zkusit aspoň vysvětlit, co je na tom divného?

MerryKnight: Jak ses do mě mohl zamilovat, když nikdy neviděl mou tvář?

LonelyTomcat: Já se nezamilovávám do obličeje, nebo těla, ale do duše

LonelyTomcat: Ačkoliv i tvé tělo na tom není vůbec špatně

MerryKnight: Tome... já ti asi nerozumím

LonelyTomcat: Co je taky na lásce pochopitelné

MerryKnight: Nic, ale já nerozumím tobě - mateš mě neuvěřitelným způsobem

LonelyTomcat: Ale já nechápu, co na mně tě mate

MerryKnight: Všechno

MerryKnight: Musím jít

LonelyTomcat: Ne, nemusíš

LonelyTomcat: Nevíš, co říct, proto utíkáš!

MerryKnight: Tome, nech toho, fakt potřebuju ještě něco udělat

LonelyTomcat: Vážně? A co tentokrát?

MerryKnight: Promluvíme si později

-----

MerryKnight: Zapni si rádio!

LonelyTomcat: Ahoj?

MerryKnight: Zapni si rádio hrají naprosto dokonalou písničku!

LonelyTomcat: Tak mi aspoň řekni, o co jde, abych věděl, zda má cenu si ho zapínat

MerryKnight: Nevím přesně, je to úplná novinka

MerryKnight: Ale jaká - perfektní, chytlavá, tak pravdivá!

LonelyTomcat: Dobře, dobře, už ho zapínám

LonelyTomcat: Kdo to vlastně zpívá?

MerryKnight: Já nevím - poslouchej slova!

MerryKnight: Honem, ať ji stihneš, nevím, jak dlouho bude ještě hrát!

LonelyTomcat: Dobře, dobře... 

Prosím, ať mluví o 'Perfect', ať ji můžu přestat lhát o svém jméně! Prosím!

A opravdu!

„♪.. Baby, you're perfect, baby, you're perfect. So let's start right now.. ♪"