Smile, please! [CZ]

16.kapitola

Mandy se na mě po zbytek dne dívala jako na vraha. Jak já tu holku nemám ráda. Myslí si, že kluci jsou věc a tím pádem jí patří.

,,Heej. Posloucháš mě vůbec?" zamával mi před obličejem rukou Luk.

Hodnou chvíli mi trvalo, abych vůbec zaostřila. Možná bych měla přestat zabývat se těmi blbkami.

,,Jo jasně. Ehm, co jsi říkal?" zpozorněla jsem a tázavě se na něj podívala.

,,Dneska pustí moji mámu. Už se o mě s Axelem nemusíte starat," na tváři se mu objevil široký úsměv.

Tkeskla jsem rukama. ,,To je super! Ale víš přeci, že jsi u nás vždy vítaný. Rádi jsme tě tam u nás měli," úsměv jsem mu opětovala a pohledem sjížděla celou jídelnu.

Pohled se mi zastavil na blonďákovi, který seděl v rohu jídelny sám s knihou v ruce.

,,Zajímá tě Will, že?" podíval se stejným směrem jako já. ,,Tak běž. Já si přisednu k Bredovi," mile se na mě usmál a rukou pobízel, ať jdu.

,,Díky. A promiň, zítra s tebou budu sedět až dokonce," zamávala jsem mu a s tácem plným nedotknutého jídla kráčela k Willianovi.

,,Kampak?" postavila se mi do cesty Mandy.

,,To není tvoje věc,"odsekla jsem a snažila se jí obejít, ale její parta mi zastoupila cestu.

,,Je to moje věc a ty to moc dobře víš," sykla po mně jedovatým tónem.

,,Ne, není. Běžte si spolu všichni zase probírat, kdo se s kým vyspal a mě nechte být," provokativně jsem se na ně usmála.

,,Teď mě poslouchej, ty mrcho. K Willovi se už nikdy nepřiblížíš nebo...," spolkla zbytek věty.

Otočila jsem se, abych zjistila důvod, proč najednou zmlkla. ,,Nebo co, Mandy? Pomluvíš mě?" nabyla jsem sebevědomí, jakmile jsem zjistila, že za mnou stojí William.

,,Ach, copak si to o mně myslíš?" zeptala se dotčeně. ,,Ahoj Wille," přeslazeně se na něj usmála a odešla.

,,Co chtěla?" otočil si mě k sobě čelem. Musela jsem mít hlavu pořádně zakloněnou, protože byl o dost vyšší než já.

,,Chtěla, abych se k tobě nepřibližovala. Pak se mi snažila něčím vyhrožovat, ale nestihla to, protože jsi přišel."

,,Promiň. To jen kvůli mně," provinile se zadíval na špičky svých bot.

Rukou jsem mu lehce pozvedla hlavu. ,,Netrap se tím. Já to přežiju, to nic není," povzbudivě jsem se na něj usmála.

-------------------------

,,Axele! Jsem doma!" zabouchla jsem dveře a odhodila svou tašku do kouta.

,,Proboha neřvi tolik!"vyběhl z kuchyně v kuchařské zástěře.

,,Ty mi vaříš oběd? Už jsem ti říkala, jak tě mám ráda?" zasmála jsem se.

,,Říkáš mi to jen, když ti dám jídlo nebo peníze. Ale tentokrát to není pro tebe. Mám návštěvu. Takže tady máš peníze a nechci tě tu až do večera vidět," vrazil mi do ruky jeho peněženku.

,,Mám tě ještě radši. A kdopak je ta návštěva? Že by nějaká holka? Znám ji?" povytáhla jsem zvídavě obočí. Nebylo vůbec zvykem, aby si Axel bral domů holky. A vůbec nebyl ten typ, který o holku stál. Většinou byl, jak se říká, na volné noze.

,,Rachel od naproti. Dneska jsem ji potkal v obchodě a zeptal se, jestli nepřijde na oběd. A víš co? Ona souhlasila!" radostně si poskočil, jako kdyby byl malá holka, co dostala lízátko.

,,Nevím, jestli je to ta nejlepší holka pro tebe, ale proč ne. Užij si to," vyběhla jsem z domu na čerstvý vzduch, který mě ihned ovanul.

Moje první cesta byla jasná. Oběd! Ve školní jídelně se to nedalo jíst a oběd doma nebyl pro mě. To byla má jediná možnost, jak si zasytit žaludek.

Se sluchátky v uších a obvyklým úsměvem na tváři jsem kráčela směrem k pizzerii. Zrovna jsem se dívala na oblohu, když jsem vrazila do sloupu.

,,Sakra," promnula jsem si nos, který právě pumpoval.

,,Není ti nic?" přiběhla ke mně osoba s podivně známým hlasem.

,,Ty mě sleduješ?" uchechtla jsem se, jakmile jsem rozpoznala osobu, která se nademnou tyčila.

Omlouvám se, omlouvám se a ještě jednou se omlouvám za - na mě poměrně velkou - odmlku v přidávání. Mám moc práce; ano, i já pracuju. 😁 A poslední dobou ani nemám chuť něco dělat, než jen číst a maximálně psát ,Readable As A Book'. Ta knížka mě totiž začala fakt bavit. 😀 Takže se vám ještě jednou omlouvám a budu se snažit trochu víc přidávat. 😊

Tušíte, kdo je ta osoba? 😁 Předpokládám, že ano, ale pokud ne, dozvíte se to v další kapitole! 😊

Takové menší info... Překročili jsme hodnotu 200 votů! 😘 Děkuji! 🤗

Tak se mějte hezky a těšte se na další kapitoly, poněvadž nám přibydou nové postavy! 😀

Bye! 😍