Smile, please! [CZ]

13.kapitola

,,Co tady děláš Lily? A kdo tě vůbec pustil?"vyhrkl zděšeně Will, když si mě všiml.

Seděl nebo spíše skoro ležel na své posteli a četl Pýchu a předsudek. Zajímavá to knížka.

,,Zapomněl sis u nás telefon. A nevím, kdo to je. Nějaká nepříjemná holka, co si lakuje nehty,"pokrčila jsem rameny, vytáhla jsem z kapsy mé mikiny jeho telefon a natáhla ruku s ním k němu.

,,D-díky,"zaklapl knihu a posadil se do tureckého sedu.

Nesměle jsem si sedla vedle něj a chvíli zkoumala jeho pokoj. Pokoj byl naprosto prázdný. Byl skoro jako vězeňská cela. Postel, stůl, skříň, koberec a noční stolek byly v této malé místnosti jediné věci, které rušily ten nepříjemný pocit prázdnoty v tomto pokoji.

,,Proč jsi utekl?"vyrušila jsem mezi námi to depresivní ticho, které oplývalalo tímto pokojem.

,,Bál jsem se,"zaryl svůj pohled do dřevěné podlahy, kde se rozprostíral tmavě modrý koberec.

,,Čeho?"rozmáchla jsem rukama a postavila se v rychlosti na nohy.

,,Že něco pokazím,"nespouštěl svůj zrak z podlahy, jako by to byla ta nejzajímavější věc na svěťě, kterou kdy viděl.

,,Proč bys měl něco pokazit? Všechno bylo přeci v pořádku,"usmála jsem se na něj, i když to nemohl vidět.

,,Nikdy jsem s člověkem nemluvil, tak dlouho jako s tebou. Co kdybych řekl něco špatně? Nemohl jsem to dopustit,"konečně se na mě podíval. V jeho očích jsem nemohla najít jiskru, kterou tam obvykle ukrýval.

,,Kdybys řekl něco špatně...tak by se nic nestalo. Co by se mělo stát? Naštvala bych se? Nevím, možná ano? Nepřemýšlela jsem nad tím. Nemyslím si, že bys někdy dokázal říct něco tak hrozného, abych se přestala snažit o to, aby ses usmál. A myslím tím upřímně usmál, od srdce. Jako každý člověk na tomto světě,"začala jsem pochodovat po jeho pokoji jako bych byla na vojně.

,,Usmívám se, ale v duchu. Věř mi, tolikrát jsem se nad tebou zasmál, ale pořád jen uvnitř,"upřeně mě sledoval, zatímco si pohrával se svými prsty na rukou.

Zastavila jsem se a klekla si k němu. Svůj smaragdový pohled právě zaryl do mých šedo-modrých očí. ,,A právě to chci změnit,"zašeptala jsem.

Koukali jsme na sebe poměrně dlouho. Ani já a ani on jsme nechtěli naše pohledy odtrhnout.

,,Hej Wille! Přines mi další lahvičku toho laku, co mi stojí na stole! Jo a zkus nevyděsit tu holku! Už tak musí být vyděšená, když musela jít za tebou!"křičela ta nepříjemná holka z obývacího pokoje. Byla tak zlá.

,,Sestra. Nevlastní,"vyčetl mi mé otázky z očí.

Neváhala jsem a šla za ním. Vstoupili jsme do nechutně růžového pokoje. Vypadal, jako by se tu vyzvracel jednorožec. Všude zářily barvy. A nejhorší tu byla ta nechutná růžová. Zvedal se mi z toho žaludek.

Will evidentně věděl, co dělat. Zamířil ke stejně růžovému stolu, jako byl zbytek místnosti a vzal do ruky lahvičku sytě modrého laku.

Opatrně ho podal své nevlastní sestře. Ta mu bez jakéhokoli vděku vytrhla lahvičku z ruky.

,,Doufám, že ti tenhle pitomec nic neudělal. Narozdíl od něj vypadáš jako normální člověk,"sjela mě i Willa pohledem, ,,Williame proboha, ani obléknout normálně se neumíš, když máš za celou tu dobu návštěvu. Vsadím se, že zase četl, že? Nic jiného totiž ani neumí,"odfrkla si a začala si lakovat zbytek svých nehtů.

Stála jsem tam a nevěřícně na ni koukala s otevřenou pusou. Jak může někdo takhle urazit a pomluvit bratra? Byť nevlastního.

Vchodové dveře se rozletěly. Všichni tři jsme otočili hlavu. Stál tam kluk, velice podobný Williamově sestře. Jestli se jí tak dá vůbec říkat.

,,Ahh, Hannah. Zase sis přivedla kamarádku? Hlavně že já svoje kamarády sem vodit nesmím, že?"promluvil hlubším mužským hlasem na který mu určitě skočila každá holka na kterou promluvil.

Měl krátce střižené tmavě hnědé vlasy. Stejně zbarvené jako Hannah, Willova nevlastní sestra. I oči měl naprosto stejné - pomněnkové. Musím uznat, že vzhledově byl přitažlivý, možná až moc. Nedivila bych se, kdyby se na něj holky lepily od rána do večera. Na sobě měl tmavě modré tričko, přes které měl koženou bundu. Jeho svalnaté nohy mu obepínaly černé džíny. Naprosto dokonalý kluk. Ale v jeho očích se zračila stejná chladnost jako u jeho sestry. S největší pravděpodobností byl i s Hannah o pár let starší.

Má euforie, kterou mi svými votemi a přečteními způsobujete je nepopsatelná! 😀 A to jen díky vám, milí čtenáři! 😊

Myslíte, že budou naše nové, které se tu objevily prvně, takové jaké se na první pohled zdají? Nebudou to náhodou milí a velice příjemní lidé? 😁 Tak to se s největší pravděpodobností dočtete zde, v řádcích tohoto příběhu, který vám budu postupně přidávat! 😍

~~~~~~~~

Taková menší otázka. Máte zájem, abych vydala SHORT STORY? 😊 Bude mít sad end, takže bych být vámi nečekala to, co většinou píšu. 😀😀

Vaše odpovědi a názory pište do soukromých zpráv či komentářů!

Děkuji mockrát a pa pa! 😘