Smile, please! [CZ]

21.kapitola

,,Dobře, fajn. Díky, Lily, žes mě zachránila ze spárů bolesti," poraženě sklopil zrak k ledu a něco si zamumlal.

,,Výborně," poplácala jsem ho po rameni, ,,zlepšuješ se."

,,No, ehm, pomůžeš mi teď?" ukázal na kostky ledu, které se mu začínaly roztékat v ruce.

,,Fuj! Tohle nemusím vidět!" Will se na nás znechuceně podíval, seskočil z pultu a odešel pravděpodobně do obývacího pokoje, poněvadž se z něj začaly ozývat zvuky nějakého seriálu.

,,No snad si nemyslíš, že ti tam budu šahat! Snad si zvládneš sám rozepnout kalhoty a hodit si ho tam," panovačně jsem zakroutila hlavou a ruce si složila na prsou.

,,Vždyť se sotva hýbu. Prosím, jen to tam hodíš. Nemusíš na něj šahat... Teda pokud nechceš, pak bych s tím samozřejmě neměl problém," svůdně na mě zamrkal.

,,Všechno slyším, Seamusi!" zakřičel z vedlejší místnosti William. Hlasitě jsem se rozesmála, poněvadž Seamusův výraz byl k nezaplacení.

Seamusův pohled se opět zakotvil na mě. ,,Prosím, ani nevíš, jak moc to bolí," zaskuhral.

,,Podle výzkumů je porod ženy mnohem bolestivější a k tomu pochybuju, že by tě William mohl kopnout hodně takže-," nedokončila jsem své protestování, protože mě svým hlasitým ,Prosím' přerušil.

,,Fajn," protočila jsem očima. ,,Ty kalhoty si rozepni sám, vypadá to blbě už teď," odfrkla jsem si a prstem poukázala na tu bouličku v kalhotách.

,,Myslím, že tady je úplně jedno, jak to vypadá. Hlavně už tam ten led dej!"

Probodla jsem ho pohledem a snažila se dívat kamkoli jen ne na moje ruce, které právě rozepínaly jeho kalhoty. Bylo to nechutné. Kdyby sem právě přišli jeho rodiče... Bože, ani na to nechci myslet, jak by to vypadalo.

,,Teď jenom ty boxerky - které jsou mimochodem od Calvina Kleina - natáhni a hoď tam ten led," navigoval mě, jako bych byla totální dement, který neví, co dělat.

,,Nejsem blbá," sykla jsem a udělala, co požadoval. Ještě jsem mu mezi nohy přiložila mraženou zeleninu - kterou doufám, že pro dobro všech nikdo jíst nebude - a otočila se.

,,Tohle je lepší snad než orgasmus. Panebože," zasténal nad ledem, který mu chladil jeho pohmožděné nádobíčko. Protočila jsem oči a odešla za Willem.

Svalila jsem se na gauč vedle něj a dívala se na něj z profilu. Jeho nos byl, ehm, jak to říct, napuchlý a zmodralý? Asi ano.

,,Nechceš něco?" zeptal se mě hned po tom, co zachytil můj pohled.

Obdařila jsem ho mým úsměvem. ,,To bych se měla ptát spíš já tebe, ne?"

,,Dal bych si džus no...,"promnul si bradu. ,,Dělal jsem si srandu, snad sis nemyslela, že se nechám, jako můj nevlastní bratr, obskakovat. Nejsem nemohoucí," zastavil mě, když jsem se rozhodně zvedla a směřovala si to do kuchyně.

,,Lily! Můžeš na chvilku?"ozval se zoufalý křik jeho bratra.

Protočila jsem očima. ,,Vidíš, stejně tam za tvým povedeným bratrem musím," zasmála jsem se a pokrčila rameny.

Ahoj! 

Tak co? Jaký je tento díl? :D Musím se pochválit, vyšel za poměrně krátkou dobu, což je u mě poslední dobou velice nezvyklé. :D

Nevím, jestli někdo četl nové informace na mém příběhu Kluk ze sousedství, ale oznamovala jsem tam za prvé, že bude jeho vydávání omezeno, a za druhé, že se chystají nové příběhy! Takže se máte na co těšit! :)

No, abych to neprodlužovala, mějte se hezky!

Pa pa!