Smile, please! [CZ]

22.kapitola

Vstoupila jsem do kuchyně, ale moje snahy o to, abych ho našla, byly vcelku marné.

,,Seamusi, já nemám chuť si hrát na schovku!" zvolala jsem a znuděně se opřela o kuchyňský stůl.

,,Tady! Na zemi!" zaskučel.

S úšklebkem jsem si stoupla vedle něj s rukami v bok. ,,Můžeš mi říct, co děláš na zemi? Pokud vím, tak jsem tě nechávala s ledem v kalhotách na kuchyňské lince."

,,Chtěl jsem slézt dolů, ale jak vidíš, tak mi to nevyšlo."

Protočila jsem očima a jako dobrá duše, mu pomohla na nohy. ,,A právě teď by sis měl uvědomit, kolik těch tvých přátel a holek, které tak rád sexuálně využíváš, by ti přispěchali na pomoc. A zvedli tě, když to vlastně neudělala ani tvá sestra. To je tak, když si neuvědomuješ, že tví rádoby kamarádi by tě nechali při první příležitosti ve štychu," pokrčila jsem rameny a pomohla mu, s jeho bolestným zaskučením, na nohy.

Sjel si mě pohledem a prohlásil: ,,Rád bych řekl něco, či by tvrdilo opak, ale nemůžu, protože, ač to nerad přiznávám, máš pravdu. Jenom čirou pravdu. Když už ani Hannah mi nepomohla, tak na ty ostatní ani myslet nemusím. Je to smutné."

,,Aspoň že sis to uvědomil. A teď. Chceš něco? Nebo můžu jít?" S nadějí v očích jsem se na něj dívala.

,,Mohla bys mě obejmout?" Právě mě naprosto zaskočil. On chce obejmout? Ten, který zbil asi před půl hodinou Willa a hrál si na machra, chce obejmout? Asi jsem omdlela...

,,Já-já nevím. Před chvílí jsi mi zbil kamaráda a teď chceš obejmout. Jako nic proti, ale nejdřív se Hannah chová mile a ty chceš teď obejmout? Že vy jste dneska něco společně hulili," výhružně jsem nastavila prst.

,,Nic jsme, pro tvou informaci, neměli. A náhodou, nejsme občas tak nepříjemní," založil si ruce na prsou a zkoumal můj obličej, který se na něj zlehka mračil.

Uchechtla jsem se. ,,Will vás zná dlouho a ještě o vás nepadla jediná dobrá zmínka. Náhoda? Nemyslím si."

,,Fajn. Jen jsem se zeptal. Nechceš? Nebudu tě nutit. Díky a měj s-."Nedokončil větu, poněvadž jsem si ho přitáhla k sobě.

Musím uznat. Sice to byl arogantní a namyšlený jedinec, ale voněl pěkně.

,,Někdy mám pocit, že jsem na všechno sám. A když jsi mi řekla, že bych se měl zamyslet nad tím, kdo by mi pomohl, tak jsem se v tom utvrdil," zašeptal mi do ucha a pohladil po vlasech.

Odtáhla jsem se a s úsměvem se na něj podívala. ,,Člověk není nikdy sám. Vždycky tu je někdo, kdo by ti rád pomohl, ale ty si ho nevšímáš," pokrčila jsem rameny a otevřela ledničku, ve které jsem se pokoušela najít džus.

,,Jsi jeden z nich?"

,,Myslíš jeden z těch, co ti chtějí pomoci? Nevím, možná? Vždyť jsi urážel stále Willa, choval ses jako pitomec a tak dále."

,,Když ti dokážu, že jsem normální v pohodě kluk, budeš se se mnou bavit? Prostě jako kamarád a kamarádka?" prosebně se na mě zadíval a složil ruce do prosebného gesta.

Vyndala jsem z lednice džus a zadumaně si ho prohlédla. ,,Proč bych to měla být zrovna já? Motá se kolem tebe tolik holek, že by sis mohl vybírat. Tak proč já, Seamusi?"

,,Proč ty? Není to jasné? Sama jsi mi to řekla. Možná se ti ostatní tváří jako kamarádi, ale nepomohli by mi. Ty jsi mohla pomoct jen Williamovi, ale pomohla jsi i mně. Myslím, že je to více než jasné, proč chci, aby ses se mnou kamarádila ty." Asi poprvé mi věnoval svůj upřímný úsměv, který se tou nejistotou trochu zkřivil. Kdybych si mobil nenechala v obývacím pokoji vedle Willa, asi bych si ho vyfotila. Vypadal vcelku roztomile.

Promnula jsem si obličej a s naprosto vážnou tváří mu pohlédla zpříma do jeho pomněnkových očí, které už se nezdály tak chladné. ,,Jeden jediný podraz a jedna jediná nadávka nebo ublížení Williamovi a končím. Můžeš být můj kamarád, ale jestli se budeš chovat jako doteď; být zlý, nepříjemný a ubližovat Willovi, tak s tebou končím. Jasné?"

,,Jasné."

Nový díl! Uuuu, zatleskejte mi! :D Dnes bych to povídání asi moc neprodlužovala, jen bych chtěla upozornit, že se na mém profilu vyskytl nový příběh! ( OBCHODNICE) Budu ráda za nějaký ohlas! :)

Díky a mějte se! :)