Válka Klanů |YAOI|

Část 1.

Seděl jsem u jezera a dělal z vody malé hady, které jsem ve vzduchu jen tak rozprsknul. Dneska by se měla vrátit moje matka. Jakožto léčitelka chodí do válek s celým klanem, a já jsem tu se svými vrstevníky...Vždy očekáváme, až se vrátí ranění vojáci.

Zrovna jsem šel po jedné lesní cestě. Nikde nikdo, všude jen komáři a nebo prcající veverky... Tohle opravdu zvedne náladu každému. A pak jsem našel borůvky!! Ihned jsem si k nim přisedl a začal se ládovat. Miluju je!

Uslyšel jsemm troubení rohu. Bleskurychle jsem se zvedl a doběhl do centra tábora. Očima jsem hledal matku když jsem ji uviděl, hned jsem k ní přiskočil.
,,Tak co? Jak?" začal jsem si ji hned prohlížet. Když jsem viděl, že je bez zranění, hlasitě jsem si oddechl.

Vsadím se, že mám zas fialovou celou hubu, protože mé ruce jsou celé fialové... A chtělo by to už konečně maso. Mám hlad. Skoro pořád. Není to tím, že bych byl nenažraný, ale toho jídla se mi moc nedostává, takže jsem opravdu rád, když můžu celý den prosedět a vyžrat i ty borůvky z celého lesa. Vlastně ani nevím, kam jdu. Je mi to putna. Ale příšerně se nudím a občasné 'venčení' mého ptáčka taky už není ono.

Potom mě pověřili, abych šel nasbírat nějaké plody,zatímco oni se postarají o vojáky. Sebral jsem nůši a šel do lesa. Znám jedno místo, kde jsou borůvky, jahůdky i maliny. Možná narazím i na třešně...ale ty už jsem zapomněl, kde mám vlastně hledat. No, prozatím budou stačit ty lesní plody.

"Kurva! Bože to mě nebaví... Abych se nažral, musím si každou blbou borůvku sebrat." Zabručel jsem, když jsem si vysypal plnou hrst borůvek na zem. "Ááh!! Seru na to!" Plácl jsem sebou na záda.

Našel jsem borůvkový keře, který se rozprostíraly přes obrovskou plochu lesa. Sundal jsem nůši a začal je sbírat. Připadám si jak bába kořenářka. Zoufale jsem vydechl. Sbírat borůvku po borůvce...ahh...

"Jo, válet se v borůvčí je taky skvělý nápad. Zas si na tebe budou ukazovat a šeptat si jaký jsi houmlesák." Brblal jsem si dál a vůbec nevnímal okolí. Proč bych měl? Už dobrý týden jsem na nikoho nenarazil.... nebo dva?

Po deseti minutách sbírání jsem někoho zahlédl, jak mezi borůvkami leží.

,,H-halo?" naklonil jsem hlavu a udělal pár kroků k neznámému.

Uslyšel jsem za sebou hlas. "Co je?!" Posadil jsem se prudce a na osobu se otočil s docela nehezkým výrazem. Počkat... Tady mi něco nesedí.

Cuknul jsem sebou, když na mě neznámý nahodil pohled vraha.,,K-kdo jsi, a co děláš poblíž tábora vodního klanu?" zvedl jsem obočí a o krok couvnul.

"Vodní klan?" Wau! Jak daleko jsem to kurva došel?! Počkat. On je vodňan aa... Průůůser. Jestli zjistí, že jsem jejich nepřítel, pošle na mě celý klan. "Jen tu žeru borůvky. Už jdu, už jdu." Postavil jsem se, otočil na patách a snažil se co nejpřirozeněji odejít...

,,Počkej," zamračil jsem se a udělal další krok k němu.
,,Kdo jsi..." nějak se mi nezdál. Cítil jsme zvláštní vibrace v zemi. Podle mě je z druhého klanu. Dal jsem jednu ruku za záda a čekal.

"Kdo jsem? Někdo koho už v živodě stejně neuvidíš a tak je zbytečné pokládat jakékoliv otázky." Zabručel jsem. Nelíbí se mi kam to vede a tak jsem se raději natočil k němu pro případ, že by něco zkusil.

,,Ty jsi... klanu země..." rozklepal se mi hlas. Všiml jsem si kamínku na krku, který musí mít každý vládce země. Zamračil jsem se a zatnul zuby. Mám utéct?

Rozhodil jsem rukama. "Jo! Sakra! Jdu a nech mě žít vodňane. Nestojím o problémy!" Zavrčel jsem. Blbé boje a posrané konflikty!

Nechce mě zabít? Hm. To je dobře. Aspoň zůstane síla namůj den D. Pokrčil jsem rameny a dál sbíral borůvky. Jako by tam nebyl..

On mě fakt nechá jít? Jupí!! Na nic jsem nečekal a vzal to urychleně tou samou cestou po které jsem přišel. Raději. A měl bych si začít dávat pozor když jsem teda zabloudil až k nim...

Yohohooo, tak co? Líbilo...aspoň maličko? :D Doufám že jo, protože mě to baví :D Dezzin samozřejmě taky doufá. Neví o tom, ale doufá :D U příští kapitoly páá ^o^