Válka Klanů |YAOI|

Část 6.

"Tak jo." Zívl jsem. V tuhle dobu už normálně spím. Hned na to jsem si z krku pomalu sundal svůj kámen. Bylo to divný...

,,Ložnice je tušííím...tady?" otevřel jsem dveře a viděl postel.,,Ah, tady."Otočil jem se na něj a taky jsem zazíval.,,Tak tu zkus přes noc neumřít, já táhnu domů...ráno tě tu vyzvednu," mávnul je a šel ke dveřím.

Lehce jsem se uchechtl. "Jo a... neměl bys zítra zapomenout na ty hadry. Jinak bude má smrt tvojí vinou." Řekl jsem jako andílek. "Dobrou noc."

,,Nezapomenuu! Dobrou Goro," řekl jsem, zhasnul a odešel z domu. Vydal jsem se po cestičce až k nám, kde jsem potichu odemknul a vešel dovnitř. Tiše jako myška.

Podrbal jsem se na hlavě a zašel do místnosti, o které trvrdil, že je ložnice. Páni... Postel! Už jsem si chtěl lehnout, ale mé oblečení je dost špinavé, takže jsem se vysvlékl do boxerek a až pak zalehl. "No ty kráso." Vytřeštil jsem oči překvapením z toho, jak to bylo měkký a pohodlný. Tady chci strávit zbytek života!! Chvilku na to jsem ale už spal.

Došel jsem ke své posteli, překvlékl jsem a hupsnul na ni. Konečně...Zavřel jsem oči a po chvilce už tvrdě spal. Vlastně jsem si ani neuvědomil, jak dlouho jsem byl s Gorem pryč.

Spal jsem pěkně tvrdě. Byl to můj nejlepší spánek za dlouhou dobu, takže ráno mě neprobudilo ani světlo tak, jak tomu bylo normálně.

Ráno mě probudil Takeru. Sakra, jsem zvyklý vstávat sám, ale jak jsem včera přišel pozdě...tak mě musel prostě vzbudit brácha. Vstal jsem, oblékl se a šel rovnou na snídani.

"Mmm... kde to..?" Zanžoural jsem zmateně na strop. "A jo. Aoi mě sem vzal. Heh." Rozpomněl jsem se a protáhl. Co mám teď dělat? Asi by bylo dobrý na něj počkat...

,,Jdu se projít, jsem na oběd zpátky," houknul jsem na mamku s Takeruem a běžel do pokoje. Musím vzít Gorovi ty věci...Něco jsem našel a rychle vyběhl z domu. Takhle po ránu naštěstí venku nikdo mc nechodí, a tak jsem měl průchod volný.

Stále jsem byl v posteli. Byla tak pohodlná a vyhřátá. Ale trpělivě jsem vyčkával na příchod mého nového kamaráda! Já mám fakt kámoše. Uuuuu.

Vešel jsem do domu.,,Spí se tady ještě?" zavolal jsem s úsměvem na tváři a vešel do ložnice.,,Nespííí," řekl jsem jako největší pedofil.

Pozvedl jsem pobaveně obočí, ale pak jsem si dal ruku za hlavu a druhou na hruď. "To víš.. Čekal jsem na tebe." Zavrněl jsem tak svůdně, jak jsem jen uměl. A že v jeho případě mi to opravdu šlo.

,,Hmmm, i ty jeden, nedráždi mě," zasmál jsem se a po chvilce po něm hodil věci.,,Na, obleč si to, ať můžeš mezi lidi."

"Jsi si jistý že mi to bude?" Posadil jsem se na okraj postele, vzal si tu hromádku do rukou a prohlédl si to. Bude ze mě vodňan. Hi hi.

,,No, mělo by ti to být," poškrábal jsem se za krkem a svraštil obočí.

,,Tak šup šutráku," uchechtl jsem se.

"Já nejsem šutrák." Oblékl jsem se do toho. Mmmmmmm jo. Jo docela mi to sedlo. "Teď jsem vodňan jako ty." Usmál jsem se. 

,,A že ti to sekne," zvedl jsem obočí.,,To není fér, vypadáš víc jak já, než já," zasmál jsem se.,,Ale hlavně se ovládej...stačí jen pohnout kamínkem a jsi mrtvej."

"Mám totiž dokonalý předpoklad pro maskování." Zazubil jsem se. "Zas tolik své ovládání nepoužívám. Neboj."

,,Jo a prosím ť-" začal jsem větu, když jsem se otáčel. Zakopl jsem o vlastní nohu a slítl na něj, přičemž jsem nás oba srazil na zem. Ležel jsem na něm.,,Au..."

"He?!" Najednou jsme leželi na zemi. Au. Teda... já na zemi a on na mě. To se mi líbí. "Tak moc mě chceš?" Provokoval jsem a chytil ho za pas. 

,,T-t-to byla nehoda," zrudl jsem. To by mě zajímalo, proč rudnu. A hlavně...proč jsem se nezvedal.

Samolibě jsem se usmál, když zrudl. Tohle je tak úžasná příležitost ale...
"Nehoda? Ale ta noha je v tom případě na místě, kde by být neměla." Usmál jsem se.

,,T-tohle jaj!" Dal jsem nohu kousek jinam a pak se podíval jinam.,,Takhle je to pro mě blbý...když jsem na kluky," zamumlal jsem skoro nesrozumitelně. Proč mě ze sebe ještě neshodil?!

Uchechtl jsem se a to, co říkal jsem mu nerozuměl. Trošku změníme téma, ale sundavat ho ze sebe nehodlám. Proč vlastně ještě nevyskočil na nohy? "Co jsi mi to původně chtěl?"

,,J-já to zapomněl," zase jsem zamumlal. Cítil jsem, že rudnu ještě víc. Zvedl jsem se, ale jen tak, že jsem na něm obkročmo seděl. Bože!

"Tak jo." Pokrčil jsem rameny a zadíval se na to, jak na mě seděl. "Neperou se o tebe náhodou holky?" Vyzvídal jsem. Byl prostě úžasný.

,,Jako...pár by se jich našlo...ale bylo by jim to k ničemu," zae jsem se podíval do strany. Pořád mě na sobě nechává? Tohle by normální heterák neudělal ne?

Zabte mě...Malá Mai musí umřít ne? Začíná to být aspoň trochu zajímavé? :D Tak si počkejte, bude to jistě zajímavější. U další kapitoly Yahou c: