Válka Klanů |YAOI|

Část 22

Je tu tady! :3

Zrovna moc se mi o tom mluvit nechtělo... "No... kéž by. Odešel jsem raději sám.." Snažil jsem se to vzít co nejvíc oklikou.

,,Aha.. " Už ho nebudu trápit dalšími dotazy. Vím, jak to pro něj níže byt nepříjemné. A až on sám bude chtít, řekne mi to.

Byl jsem rád že se už neptal a tak jsem se k němu přitiskl a vydechl. "Moc tě miluju."

,,Já tebe taky Goro. Doufám, že se se mnou budeš mit dobře..." Budu se optavdu snažit o to, aby se tu cítil...co nejlépe.

Musel jsem se usmát. "Už teď se mám díky tobě úžasně a za to moc děkuju."

,,T-to jsem rád..." Ta slova mě příjemné zahřála. Zničehonic jsem zaslechl hlasy, které šly s cesty. Prudce jsem se od něj odtáhl a posadil.

Než jsem mu na to stihl něco říct, odtáhl se. Chvilku mi trvalo než jsem pochopil proč ale když mi to došlo, taky jsem se posadil.

Ty tváře jsem poznal okamžitě.

,,To ne..." odfrknul jsem zoufale.

"Co je?" Šeptl jsem trochu nervózně. Máme průser?

,,Rádoby borci," zakroutil jsem očima a vydechl.,,Jestli si nás všimnou tak je amen."

"Tak si lehnem. Tráva je vysoká dost na to aby nás tak skryla." Pokrčil jsem rameny a upřel pohled na ně.

Na nic jsem nečekal a rychle si lehnul. Já je tak nenávidím, škola kvůli nim byla peklo.

Lehnul jsem si hned po něm a oddechl. "Nějací debílkové co si myslí že jsou nej, viď? hmm.. zajímalo by mě jak by vypadali rozpláclí na zemi." uchechtl jsem se tiše a měl strašnou chuť hnout aspoň s kamínkem.

,,Machři no...se z vládců země mají vítr. Stačil by Jenny náznak, že je vládce kolem a rychleji by nikdy neběželi," objasnil jsem mu.

"Mmm... a co kdyby 'náhodou' aspoň jeden zakopl?" Zazubil jsem se. Hmmm to je nutkání!!

Škodolibě jsem se usmál a kousnul se do rtu. ,,Jen do toho," uchechtl jsem se tiše. 

"Tak poslouchej. Schválně jak zařve." Usmál jsem se a zavřel oči. Začal jsem vnímat vibrace v zemi a podle toho zjistil, kde přesně kdo jde. Chvilku jsem si počkal... "už." Šeptl jsem a přesně na čas vysunul ze země malý kámen o který ale jeden z nich zavadil a řítil se na zem.

,,Au! Kurva..." zavrčel jeden.,,Co děláš vole? Neumíš chodit?",,Ten kámen tam před chvílí nebyl..."Musel jsem se začít tiše smát. 

Spokojeně jsem se usmál protože takové nevinné žerty mě baví a navíc se Aoi potichu smál, takže jsem to bral jako bonus. "Spokojený?" Broukl jsem.

,,Mizíme!" A v tu ránu byli pryč. Sál jsem si ruce na obličej a začal se smát hlasitěji. ,,To se ti povedlo!"

Taky jsem se začal smát. "Poved-lo? byl... byl to jen š-šutřík!" Soukal jsem ze sebe při tom smíchu.

Začal jsem se smát ještě víc, protože je jeho smích nakažlivý. Zakryl jsem si obličej, který tím smíchem začal rudnout.

Tohle se nedalo. Oba už jsme byli úplně rudí, smáli se jak mentálně narušení a, nevím jak u něj ale mě už bolelo břicho, plíce i pusa.

Po chvilce už jsem přestal a pomalu vydýchával. Naposledy jsem se uchechtl a otočil na něj hlavu.

Já se uchechtával ještě chvilku po něm ale když už jsem přestal, párkrát jsem se hluboce nadechl, zavřel oči a na tváři měl stále úsměv. Díky stálému spojení se zemí, které jsem zatím nepřerušil, jsem věděl, že se na mě podíval. "Co je?" Uchechtl jsem se a ještě nechal oči zavřené.

,,Mmm nic...co by melo být?" Usmál jsem se a taky zavřel oči. Tak tohle bylo boží.

Už jsem své spojení se zemí zrušil, otevřel oči a usmál se na něj. "Přesně tohle mě baví."

,,Je to zábava," zase jsem oči otevřel a pak kýchnul. Je to zvláštní, protože kýcham jako nějaké zvíře. 

Musel jsem se uchechtnout ale bylo to popravdě roztomilý. "Na zdraví."

,,Ahh, děkuji," zasmál jsem se a zase se posadil. Promnul jsem si oči a jazykem si navlhčil rty.

"Dáme si pivko?" Usmál jsem se po chvíli ticha.

A další...Asi za chvíli, dokud jsem na školním PC...Nevím, jak to bude tenhle víkend s vydáváním, ale snad už budu mít notebook v chodu a vrátí se to do původních kolejí...Jako by snad nějaký byly xD

Nu...a u další kapitolky Yaahoo ^^