Válka Klanů |YAOI|

Část 3.

"Pf, jistě. Zab mě. Dělej. Jestli to neuděláš ty, tak tenhle. A jestli ani on, tak kdokoliv další z vašeho klanu!" Zavrčel jsem nevrle a toho na zemi ze svého sevření nepouštěl. "Baví vás zabíjet? Mě teda ne!" Nesnáším zabíjení..

,,Nikoho to nebaví! To Váš klan si začal s válkou!" zavrčel Takeru a já nespouštěl pohled z toho cápka.,,Už je spíš takový zvyk..." pokrčil jsem rameny.

"Chyba je na obou stranách." Zabručel jsem. Ach jo, co ted?! "Co všechno víte o současné situaci?" Zeptal jsem se a pomalu uvolnil své sevření. Ale byl jsem připravený se bránit.

,,V současnosti má být uzavřen dočasný mír, s podmínkou, že nikdo z druhého klanu nevstoupí na území nepřátel. Nevypadáš, že bys o tom něco věděl," zvedalse Takeru ze země.,,Takeru..." zamračil jsem se na něj. Má ten jeho typicky nepříjemný tón hlasu.

Musel jsem svraštit obočí. "Aha... Tak to mě můžete nasměrovat a já odejdu. Nechci způsobovat problémy tím, že bloudím všude možně. Bojů se já neúčastním, tak nemusíte mít strach." Stejně mi něco říká, že mi to jen tak neprojde. Ale já opravdu nechci dělat problémy... ehm... né takové.

,,Fajn...jdi tou-touhle cestou pořád rovně...kdyby tě p-potkal někdo další z našeho klanu...asi tě nebudou šetřit," řekl jsem a ukázal na vyšlapanou cestu.

"Díky. Snad teda nikoho nepotkám. Bůh vám žehnej." Usmál jsem se na něj a odešel cestou kterou mi ukázal. Furt mám hlad..

,,Hele počkej ještě," udělal jsem krok k němu.,,Ser na něj Aoi," okřikl mě Takeru.

Jen jsem na něj trochu překvapeně otočil hlavu, ale mávl jsem mu na rozloučenou. Kdybych byl vodňan, jakej bych byl asi kámoš? Mohl bych někde mohl složit prdel a najít si kámoše.

,,Myslel jsem jestli nemáhlad," odfknul jsem, vzal sesbírané dřevo a kouknul na Takerua. Ten jen protočil panenky a sebral svoje.

"Pořád po cestě... Rovně..." Brblal jsem si dokola, dokud jsem pár metrů před sebou nespatřil zajíce. V tu chvilku jsem se úplně přestal hýbat a nevydal jsem ani hlásku... Maso!!! Po tváři se mi roztáhl široký úsměv a jedinou dobře mířenou trefou kamenem jsem ho usmrtil. "Jo!" Vzal jsem si úlovek a šel s ním dál. Dám si ho večer. 

,,Aoi, nemůžeš být pořád taková měkkota. Ty se divíš, že tě neberou do válek," odsekl.To mě docela ranilo...ale něco na tom bude. Neumím být zlý a drsný. Nemm to v povaze...ale do války chci! Chci být užitečný.,,Chápu...Něco s tím udělám."

To cestování mě přestává bavit. Zakotvil jsem svou zadnici na jednom pařezu a začal kuchat toho zajíce. Potom si rozdělám oheň a upeču si ho. To bude žrádlo.

Došli jsme zpátky do tábora. Půlku cesty se mnou Takeru nemluvil. Hm... mně z hlavy ale ten kluk nejde. Možná jsem praštěný, ale večer se půjdu podívat... po něm. Chci si s ním popovídat, protože mi přijde divné, že by nějaký šutr na nás neútočil.

"To je fuška." Oddechl jsem si a znovu se pokusil s křemeny rozdělat oheň, ale podařilo se mi škrtnout o prst. "Kurva! Do prdele... To bolí! " Zanadával jsem si a krvavý prst si na chvilku strčil do pusy. Pak jsem to zkusil znovu. Já se dnes prostě nažeru.

K večeru, když všichni zalezli do svých obydlí, tak jsem si vzal bundu a šel do lesa. Já ho prostě najdu. A už dokonce i vím jak.

Nakonec se mi podařilo rozdělat oheň, a tak už jsem si opékal zajíce a ohříval si ruce. Moc dlouho to netrvalo a už jsem se do toho mohl pustit. Uřízl jsem si z něj zadní nohu a s chutí se do toho pustil. "Mmmh!! no fonešně!" Zamumlal jsem šťastně s plnou hubou.

Sehl jsem se k zemi a pložil na ni ruku. Podle toho, kde je jak stlačená půda poznám, kudy šel. Voda v zemi se na místech jeho došlapů stlačila více do země, a tak jsem ho mohl vystopovat.

Během pár minut jsem snědl půlku zajíce. "Čas na venčení." Odběhl jsem ze blízký keř aa ulevil si. 

Pomalu jsem navázal stopu a cítil jsem, že už jsem blízko. Pak jsem v dálce zahlédl oheň. Na nic jsem nečekal a vydal se směrem za ním.

Spokojeně jsem vydechl, schoval svoje ptáčátko do kalhot a zas se posadil k ohni. Trochu jsem ho klackem prohrábl a zívl si. "Už bych měl spát.." Ale než zalehnu, dojím to maso. A tak jsem se do toho zas pustil.

,,H-hej..." řekl jsem pomalu a nejistě. Kdybych ho vyděsil, asi by mě zamáčkl kusem skály. Na sucho jsem polkl a udělal další krok k němu.

Překvapilo mě, že jsem uslyšel hlas. Navíc známý. Stočil jsem pohled směrem odkud jsem ho zaslech a spatřil toho vodňana, co mě nechtěl zabít, když jsme se potkali poprvé. Rychle jsem sežvýkal a polkl ten kus masa, co jsem měl v puse. "Chtěl jsi mě zabít ve spánku? Promiň, ale spát budu až tak za hodinu takžeeee... až pak. Teď jím." Zabručel jsem a zas si kousl do masa. Vlastně jsem i čekal, že se někdo ukáže. Kdo by taky nechal po svém území bloudit nepřítele?

,,Nezabíjím ze spánku. To, co jsem za celý život zabil, bylo pár prasat," sedl jsem si vedle něj a pusmál se.,,Chci si jen promluvit, hledat jsem tě s tím úmyslem."

You-hou! A je tu další kapitola! Aoi je docela vlezka co? Tak jako jeho herečka xD Nu, tak u další kapitoly zdarec c: