Válka Klanů |YAOI|

Část 7.

"Jo? Už jsi zadaný? Máš vybráno?" Vyzvídal jsem dál a podepřel se rukama. Má tak úúúúžasný oči... "Jo a... asi by jsi ze mě měl slézt. Sice to je příjemný, ale asi bych měl problém." Usmál jsem se omluvně.

,,Já jsem na kluky..." řekl jsem a pevně zavřel oči. Je mi to trapný...už jenom proto, že to skoro všichhni odsuzují. Ale, když se chce být můj kamarád...měl by to asi vědět.
,,J-jo...hned slezu," polknul jsem.

Vykulil jsem oči a chytil ho za předloktí tak, že se zvednout zatím nemohl. "Ty jsi na kluky?" Zvedl jsem obočí a v duchu se usmál. Oh bože, to je dáreček že jo?

,,J-jo... Zjistil jsem to minulý rok...Neodsuzuj mě prosím," zavřel jsem oči a očekával jeho odpověď. Proč se bojím toho, že mě odsoudí, když ho znám teprve den?

Krátce jsem se zasmál a poplácal ho po ruce. "Já myslím že svým chováním jsem dost naznačil že jsem na tom stejně. Takže neboj." Ujistil jsem ho a zároveň jsem se prozradil.

,,T-t-ty taky?" otevřel jsem oči, podíval se na něj a pak zase uhnul pohledem.,,T-to jsem teda nečekal."Najednou je ze mě stydlivá pinda, Aoi! Takový ty nebýváš.

"Já myslel, že s tou tyčkou, co tě šťoucha do zadku jsem to dal dost najevo." Uchechtl jsem se.
"Spíš já jsem to nečekal u tebe."

,,Hm...je to zajímavý," mumlal jsem a pořád koukal na zem. Spíš jsem si myslel, že ta tyčka byla provokace...nepoznal jsem z toho, že je gay.

"Ty už na něco myslííš?" Provokoval jsem.
"Sotva se známe." No, ale je pravda, že já na něco myslím už dávno... 

,,H-he? N-na nic nem-myslím," nafouknul jsem tváře a založil ruce na prsou. Je pravda, že už dlouho chci nějaký vztah, ale pochybuji, že bych byl v nějakým dobrý.

"Jsem pohodlný?" Vyplázl jsem na něj jazyk a trošku se pod ním zavrtěl.

,,U-uhm...samozřejmě, jinak bych na tobě neseděl," zamumla jsem a letmo se na něj podíval. Proč se tváří tak, jak se tváří?

Uchechtl jsem se a pak s výdechem koukl do strany. "Mmmm.... oh. Už jsi ukecal toho bručouna?" Zeptal jsem se. Nebylo by dobrý, kdyby po mě vyjel...

,,Až odpoledne...půjdeme k jezeru. Vezmu tam i tebe. Neboj...budu se tě samozřejmě zastávat," pousmál jsem se a poposedl si.

"Tak jo. To ber-mhh.." Přivřel jsem oči. Teď sedí na nebezpečném místě...

,,V pohodě?" zvedl jsem obočí a dosedl celou vahou. To by mě zajímalo, proč se najednou tak zasekl.

"Mmhh.. proboha..." Zaklonil jsem lehce hlavu ve snaze aspoň na to nemyslet.
"M-Možná až moc..." Špitl jsem pro sebe.
"Víš vůbec... kde sedíš?" Usmál jsem se trochu nervózně.

,,No...na tobě?" naklonil jsem hlabu a trochu poskočil. Pak mi to teprve došlo. Nejradši bych na místě umřel.

"No to an-Ah!" Zavzdychal jsem. Joo... líbilo se mi to. Hodně ale ani nejsme spolu aa... prostě nic. I když bych chtěl.

,,J-já se moc omlouvám!" začal jsem nehorázně rudnout. Je mi trapně, ale pořád se nechci zvedat.

Je... docela roztomilý. A je divný, že se i tak nezvedá. "Rád riskuješ?" Nadzvedl jsem obočí a pánví se lehce pohnul proti němu. Jestli se nezvedne ani teď tak po něm asi skočím...,,Já neto...tamto...a to... eehhh" Když se proti mě prohnul, zakryl jsem si obličej a snažil se nedát na jevo svůj stud.