Válka Klanů |YAOI|

Část 11.

Říkala jsem to

Potuleně jsem se usmíval, jak mě držel za ruku a když už mě pustil, povzdechl jsem si.
  "Ty jsi teda partner. Když mě máš držet, tak mě pustíš. No co to má být za způsoby?" Spustil jsem,, jakoby jsme byli dlouholetí manželé a pak, po chvilce ticha jsem se začal smát. A raději ho nechal, ať mi to ukáže.

Zasmál jsem se a pak zalezl za pár stromů. Sjel dolů po male skalce a pak šel po cestičce. Už bylo šero, což je ideální...Vlastně už se stmívalo. 

Postupoval jsem stejně jako on. Nevím, jestli tady není něco jako 'past' a tak podobně.

Když už jsem stal před stromem, který má v sobě díru plnou červů, otočil jsem se zpět na něj.

"Hm?" Rozhlédl jsem se kolem. Nic mi tu nepřišlo extra strašidelné nebo zajímavé i když je pravda že, okolní stromy byly zvláštní. "Co ... tady?"

,,Teď chci, aby ses držel u mě," řeknu vážně. Zřejmě není moc interesovaný, ale v téhle části žijou bytosti, které porazí jedině voda.

Trochu podezřívavě jsem kývl. Vůbec jsem netušil, co má v plánu ale věřím mu. Přeci jen mě do teď nezabil.

Okolo nás se rozprostřela velice mělká bažina, jejíž výpary smrděly trochu jako síra. V dálce zahoukala sova ...Až moc mi to připomíná moji zkoušku dospělosti.

Zacpal jsem si nos a těkal pohledem z okolí na něj a očekával, co se bude nebo nebude dít.

Chvíli jsem se rozhlížel a pak se z bažiny vynořil Karewa. Je to vlastně...Člověk pokrytý šupinami, na lýtkách a předloktí má ploutve. Na uších má protáhlejší bodce a má špičaté zuby. Zorničky téměř přes celé žluté oči. Chvíli jsem stal na místě a přemýšlel, jestli něco udělá a nebo ne. Pf, to Goro sem chtěl, chtěl to vidět ne? Tak ať se podívá. 

Ustoupil jsem o krok dál a prohlížel si tu ...věc? V životě jsem nic takového neviděl. "A tohle nás chce sežrat nebo to je tvůj mazlíček?" Šeptl jsem. Nechci zabít něco, co pro vodní kmen může být... co já vím! třeba důležité? U nás máme 'kamenné' jeleny a.. ti jsou posvátní.

,,Tohle...tohle se u nás považuje za havěť. Jako komáři a tak," polknul jsem a pak se na něj zase zadíval. ,,Smutný je, že Karewy jsou přeměnění vládci vodního kmene. Nikdo pořád nepřišel na to, proč se mění."

"Aha.." Koukl jsem na tu Karewu a zpátky na něj. "To... se může stát komukoliv..? I tobě?" Zeptal jsem se opatrně. Najednou mi bylo děsně při pomyšlení, že bych o něj přišel a bylo by z něj... tohle... byl by z něj odpad... Havěť...

,,Může. Máme to těžké v tom, že se to může stát, když přeceníme své síly. Defakto... Ano, může se mi to stát."Vlastně už se mi to stalo...ale ještě nejsem v tomhle stádiu. Ale to si zatím nechám pro sebe. Když se Karewa hnul, bodl jsem mu do srdce ledovou šipku. Chudák... Má to za sebou a nebude tu topit poutníky.

Lehce jsem sebou trhl. Už jsem ho chtěl zavalit půdou ale Aoi byl rychlejší.
"Tak doufám že se nepřeceníš. Jsi teď můj jediný kámoš." Usmál jsem se a dal mu ruku na rameno.

Smutně jsem se usmál. Je otázka času, až se mi to stane. Ale...S tímhle se nechci svěřit ani vlastnímu bratrovi. Natož tady Gorovi...Že jsem poloviční Karewa.

"Nepůjdem zpátky? ...Potřebuju si nutně ulevit a tady se mi fakt nechce." Uchechtl jsem se a podrbal se ve vlasech.

,,Jasně," usmál jsem se a vyběhl zpátky na bezpečnou cestu. Kdybych tam zůstal déle, tak bych se asi rozbrečel.

Běžel jsem hned za ním, a když už jsme byli na cestě, podíval jsem se na oblohu. Byla tak krásná... ale myslím že u nás bylo víc hvězd. "Já si teda odskočím." Odběhl jsem ke stromu a za chvilku už si úlevně oddechl.

Usmál jsem se a pak se taky podíval na oblohu. Zůstal jsem tam stát úžasem...Neuvěřitelný, jak se člověk dokáže tak snadno uvolnit.

Už jsem byl hotový a tak jsem se zas vrátil. Všiml jsem si jak pozoruje nebe a tak jsem se na chvilku zapojil. "Nestihl jsi o mě říct bráchovi." Usmál jsem se a stále koukal nahoru.

,,Stihnu to zítra...," Přivřel jsem oči a nechal hvězdy se v nich odrážet

.Na to jsem jen kývl a spustil svůj pohled na něj. Lehce jsem si skousl ret... vypadal až neuvěřitelně krásně a tahle atmosféra mu dodávala takový tajemný a... vzácný nádech. Myslím že... on mě dřív nebo později poblázní i kdyby nechtěl.

Aniž jsem spustil oči z oblohy, tak jsem svým ukazováčkem chytil ten jeho. Víc zatím není potřeba, tohle je fajn.

Dočkali jste se! Mai přeci jen není tak líná :D :D Tak u další kapitoly Yaahoo ♥