Válka Klanů |YAOI|

Část 5.

Jééé on se červenááá. "No tak to teda ne." Uchechtl jsem se. Spíš bych chtěl postříkat já jeho... Neměl bych na to myslet. Nesmím na to myslet. 

,,Ale ale," zazubil jsem se a vodu začal obtáčet okolo něj. Usmíval jsem se jako kterén...Znám toho kluka dvacet minut...ale cítím se s ním docela fajn.

Usmál jsem se a lehce přivřel oči. "Až tak moc se ti líbím? Raději moc neriskuj, nemuselo by se ti to vyplatit." Usmál jsem se nevinně, ale za ním začal ze země vytvářet kamenou 'tyčku'. 

,,To je výhružka?" zvedl jsem párkrát obočí a něco z mého hada jsem mu cákl na obličej. Dvojmysly...ach jo.

"A co když jo?" Uculil jsem se a pak trochu zatřásl hlavou když mi zas cákl vodu do tváře. svou tyčku jsem o něco zvětšil.

,,Takhle to skončit nemuselo..." pomalu jsem začal vodu mrazit. Snažil jsem se udržet vážný výraz ale...moc mi to nešlo. Měl jsem co dělat, abych nevybouchl.

"Souhlasím..." Na rozdíl od něj mi hraní vážné tváře šlo a pak, dokud jsem mohl, jsem svou tyčku ze země vysunul dost na to, aby ho šťouchla přímo mezi půlky. Jemné to nebylo, ale ani to nebylo tak tvrdé aby ho to bolelo. He he, tvrdé. 

,,Kya! Ty hovado!" heknul jsem. Zamračil jsem se, vjel mu vodou pod triko a tam mu ji hluboce zmrazil. Mě ikdo do zadku nic strkat nebude!

Opravdu udělal... Kya? Neměl jsem moc času nad tím přemýšlet. Zalapal jsem po dechu jak to studělo a následně i začalo mrazivě bodat. "Blbče.." Dostal jsem ze sebe a tlačil si ruce na hruď. Jestli my se náhodou nezabijeme z provokace.

,,Heh... neštvi," rozpusti jsem led a veškerou vodu, kterou měl na těle, jsem rozprsknul po okolí. Uuu, jsem takový lidský zavlažovač. Hm. Podíval jsem se na něj a pousmál se.

Je pravda, že bych si měl odvyknout provokování a drzost... Teď nebudu u svých... "Začal sis." Oddechl jsem s podíval se mu do očí. Mmm.. hezká barva. Ale to co řekl předtím mi jasně ukázalo že on na vztah s chlapem nebude... škoda.

,,Máš docela pěkný oči," naklonil jsem hlavu.,,Tak...jdeme ty provokatére...a! Já si nikdy nezačínám, na to mysli," uchecht jsem se a šel po vyšlapané lesní cestě.

Usmál jsem se a svoje si raději nechal pro sebe. Nechci ho odradit tím, že jsem teplej. "Jááá vím své." Prohodil jsem ještě a šel s ním.

,,Pf, neštvi," usmá jsem se a z kapsy mi vypadl můj křišťál.,,Jaj, už si ho fakt musím přidělat," zakoulel jsem očima a ohnul se pro něj.

"Už mlčím." Uchechtl jse se a... To bych prostě nebyl já kdyby mi nepadl pohled na jeho zadek. "Takové nosíte vy?" Zeptal jsem se zvědavě když jsem se trošku znormalizoval a koukl na kamínek.

,,Jop. Mocnější vládci u sebe mívají spíše měsíční kámen...jsou to odvážní bojovníci. Taky jsem takový chtěl, ale žádného boje jsem se nikdy nezúžastnil...Protože si asi ostatn myslí...že na to nemám," povídal jsem a už měl na dohled naší vesnici.

Takže on ještě nikoho nezabil? Teď se mi zamlouvá ještě víc ale... "Ty chceš do těch bojů?" Zeptal jsem se ho.

,,Chtěl bych to zkusit...jaké to je, postavit se někomu, kdo by mě chtěl vidět padnout. Kdo by mě chtěl zabít...jestli bych se zvládl ubránit. Tréninky s bratrem... není to ono. Nechce mě zabít," mluvil jsem dál když už jsme procházeli uličkami. Hledal jsem ten dům.

"To jsi tak pošetilý že CHCEŠ bojovat o život?" Zamračil jsem se. Vždyť tohle je naprosté šílenstvý!

,,Pomsta." Jediné slovo, kter jsem řekl, když jsem vešel do domu. Jen jsem tu dlouho nebyl...zapomněl jsem, kde že se to rozsvicí.

Zas jsem se zamračil. Možná není takový andílek, jak se zdá... možná bych si měl dát spíš bacha. Možná jsem ani neměl přijmout jeho nabídku... ale už jsem tu. 

,,Můj táta tam zemřel. Sice je to už sedm let...ale ta generace...ta genrace, která to udělala, ta za to musí zaplatit. Sice jsou staší...zkušeněší a silnější..." Konečně jsem našel vypínač.,,Ah! Budiž světlo. Teď si musím vzpomenout, kde co je."

"To je mi líto..." Tohle už chápu ale i tak.. "Ah bože." Zakryl jsem si oči a počkal, až si přiviknu světlu. "Nebylo by lepší oznámit někomu že tu jsem? Nerad bych byl přepaden někým, kdo by si mohl myslet, že tu kradu." Uchechtl jsem se a rozhlížel se po... Domově? Můžu to tak vůbec nazvat?

,,Jsem k tomu vychovanej...tlačenej do toho, abych bojoval. Takže jsem si z padesáti procent nevybral. Pff, já sem chodím skoro pořád, takže si lidi zvykli na to, že se tu svítí...navíc teď všichni spí." Podíval jsem se na něj a pousmál se.,,Kdybys ses rozhodl, že tu chceš zůstat dýl, tenhle dům by mohl být tvůj."

"Jo dobře. Hmm... Nevím, jestli bych to mohl příjmout, ale děkuju za nabídu. Jsi fajnovej." Usmál jsem se na něj. Nic takového pro mě ještě nikdo neudělal.

Teda...znám to jenom ve sklepě na zpaměť... Nevím proč chodim jenom tam.,,Promysli si to," otočil jsem se na něj a usmál se.,,Taky jsi fajn, Goro.."

"Promyslím... Takže kámoši, Aoi?" Uculil jsem se.

,,Beru všema deseti," mrknul jsem na něj a usmál se. Je to zvláštní pocit, mít za kamaráda někoho z druhého klanu,,,nepřátelského klanu. Přijdu si jako rebel! Pf.

Dneska už druhá kapitola, tak co, milujete mě? Já vím že jo xD Tímhle tempem asi dneska vydám ještě jednu. Tak zatím páá c: