Tom Raddle a železná panna krásnohůlská

24. kapitola

„Dost!"

Had na chvíli zaváhal. Tomovi se ta chvíle, kdy hleděl do jantarově žlutých očí, zdála nekonečně dlouhá. Pak bazilišek nejspíš usoudil, že nemá proč ho poslechnout a zaměřil svou pozornost opět na svou oběť, která využila toho okamžiku a odplazila se po mramorové podlaze o kus dál. Podařilo se jí poslepu nahmatat za svými zády zeď a podél ní se postavit na nohy.

„Řekl jsem dost!" zahřměl znovu Tom.

Když tentokrát už had nereagoval, vytáhl hůlku a hbitě vykouzlil velkou ledovou stěnu přímo mezi ním a Seffirou, která v ruce křečovitě svírala svou hůlku, ale díky pevně zavřeným očím ji nemohla použít.

„Petrificus totalus!"

Tom rozzuřeně prošel kolem ztuhlého hada, jediným mávnutím hůlky rozrazil ledovou zeď na milion střípků, které pod jeho nohama křupaly, a popadl Seffiru za paži.

„Co jsi to provedla!"

Z očí, které konečně otevřela, jí stékaly slzy. V něm se ale žádná vlna lítosti nevzedmula. Cloumala jím divoká zuřivost.

„Co sis u všech všudy myslela?! Že sem jen tak nakráčíš a zabiješ ho?! To jsi opravu tak hloupá?!"

„Asi ano!" vykřikla a vytrhla se mu. „Protože já se prostě nemůžu smířit s tím, že ta bestie zabíjí lidi kolem mě!"

„Ještě nikoho nezabil!" oponoval.

„Ještě... Ale je to jen náhoda, co? Jaké jsi mu dal příkazy, hm? Ohledně mě?"

Trochu ucouvl a viditelně znervózněl. Snažil se dívat kamkoliv jinam, než do jejích očí. Co čekala? Vyznání lásky? Toho se nedočká.

Tom pevně sevřel rty a stiskl ruce v pěst. „Jak ses sem vůbec dostala?"

Když přišel do umývárny a uviděl vchod nedbale otevřený, jako první ho napadlo, že se ten starý čmuchal Brumbál nějak dostal dovnitř. Ale v životě by ho nenapadlo, že je to ona. To, že ji tam nezatáhl bazilišek, bylo jasné na první pohled. Střepy po zrcadlech se povalovaly na několika místech Tajemné komnaty. Bylo očividné, o co jí šlo.

„Jak bys řekl?" zasyčela.

Nebylo moc věcí, které ho dokázaly skutečně překvapit. Ona ho poslední dobou překvapovala neustále.

„Jak jsi tohle dokázala?" Jeho šepot stále ještě zastíralo silné překvapení.

Odhodlaně k němu pokročila a zblízka se mu zadívala do očí. Všechny slzy už oschly.

„Sám jsi to řekl – jsme stejní."

„Ale..."

„Jsem dost dobrá na to, abych si opatřila všechno potřebné ke zlikvidování toho netvora. Jen se mi to trochu vymknulo z ruky."

„Trochu!" zaječel. Ozvěna se ještě několik vteřin rozléhala podzemím. „Co kdybych nepřišel?! Byla bys mrtvá! Hadí jazyk by tě nezachránil!"

„Budeš se možná divit, ale na to jsem taky přišla," odsekla a rychlým pohledem zkontrolovala hada za jeho zády. Odvážila se podívat jen na šupinaté tělo, které stále ještě zůstávalo nehybně klidné.

Tom nepřítomným pohledem zíral do zdi. Urputně se snažil něco vymyslet. Cokoliv, jak z toho ven. Bazilišek se ani netajil tím, že chce zrovna Seffiru. Dělal nemožné, aby mu zabránil ji zabít, a ona si teď nakráčí přímo do Tajemné komnaty a hraje si na Persea.