Tom Raddle a železná panna krásnohůlská

22. kapitola

„Ať je to, co chce, je nutné to zastavit," prohlásil ředitel Dipet. „Včera nalezli zkamenělého chlapce."

Nebelvírští a havraspárští prefekti se po sobě překvapeně podívali. Mrzimorští to věděli, protože chlapec byl opět z jejich koleje, a Tom s Lyrou se tvářili naprosto nezúčastněně. Tom, protože to věděl, a Lyra prostě proto, že emoce nedávala najevo nikdy. Ne, že by byla v bůhvíjakém šoku ze zkamenělého mrzimorského kluka.

„Myslím, že je zcela jasné, že se jedná o útoky na studenty mé koleje," prohlásil pisklavým hláskem stařičký profesor bylinkářství Beery.

Tom se ušklíbl. To jistě. Před těmi se každý zrovna třese!

„Třeba nejde o to, že byli z Mrzimoru," nadhodil Gerion Fawley, nebelvírský prefekt.

Tom překvapeně nazdvihl obočí.

„Oba byli z mudlovských rodin," řekl pomalu Gerion.

Tomovi se zdálo, že na docela nepatrný okamžik se podíval jeho směrem. Sám se mu pátravě zadíval do tváře.

Opravdu pronikavá dedukce.

„Máte snad nějaké podezření?" zeptal se profesor Brumbál a předběhl tak ředitele, který se zamračil. „Omlouvám se, Armando. Ale je nezbytné postupovat rychle."

„Tedy, pane Fawley, máte nějaké podezření?" vybídl ho ředitel.

Zraky všech přítomných se upíraly na nebelvírského prefekta. Tom přímo viděl, jak se odhodlává říct pravdu. Trochu přehmátl s tím poštváváním mladších zmijozelských proti mudlovským šmejdům. Teď by to mohlo být nebezpečné.

„Ne," řekl, ale pohled upřel přímo na Toma. Nestyděl se nazvat ho nepřátelským.

Až se pustím do likvidace nepohodlných, budeš na prvním místě, příteli. Čistokrevný nečistokrevný, Seffira Neseffira.

„Možná by bylo dobré postavit hlídky," navrhl Tom. „Pokud se skutečně jedná o útoky na studenty z mudlovských rodin, měli by se po chodbách pohybovat jen v doprovodu někoho dalšího."

„Kdo by proboha útočil na čaroděje z mudlovských rodin?" zasípal ředitel Dipet. „Vždyť je to holý nesmysl!"

„Třeba ne," odporoval Brumbál. „Ale takovou možnost bych s vámi raději projednal o samotě, Armando. Pokud smím."

„Ale jistě."

Ředitel je propustil. Osm studentů pátého ročníku sestoupilo po točitých schodech a prošlo kolem chrličů na chodbu.

Prefekti Mrzimoru a Havraspáru se pomalu loudali ke svým kolejím. Lyra se vydala směrem do sklepení. Čekala, že Tom půjde s ní, ale zdálo se, že on má namířeno na druhou stranu. Rozhodla se na něj nečekat.

Tom měl skutečně v plánu jít do východní věže. Měl zvláštní tušení, že tam na něj někdo čeká.

„Raddle!"

Otočil se. Rázoval si to k němu Gerion Fawley a citelně postrádal svůj sladký výraz, na který balil holky.

„Co chceš, Fawley."

„Drž se od Seffiry dál," procedil skrz zuby.

„Nebo co?"

„Nebo se budu muset zmínit řediteli o tom, kdo štve studenty proti těm z mudlovských rodin."

Nebylo moc času na přemýšlení. Tom se jen samolibě usmál. „To ti jistě uvěří," zašeptal pobaveně. „Copak by někdo, kdo ostatní štve proti mudlovským studentům, s jedním z nich trávil tolik času?"