Winter Sound

6. Přehlídka

Časovač na desce s ukazately znatelně zapípal. Byly dvě v noci místního času a to podle plánu znamenalo ještě půl hodinu do přistání. Nově pojmenovaný seržant James se usadil na sedadle u okna s bradou opěrnou o kovovou ruku.

Technické věci mě vždycky zajímaly, ale to neznamená, že bych jim rozuměla. Jak je možné že s ní dokáže pohybovat? Je napojená na jeho nervy jako v nějaké steampunk hře? Ale, jak? Neměla by váha kovu ničit jeho stabilitu? Tak daleko zpátky a stejně existuje. Jako Stonehenge, to taky tak nějak vzniklo. Ten kov musí být o nekolik stupňů chladnější, než zbytek jeho tela. Chtěla bych se jí dotknou. A DOST! Řízení! Na to se soustřeď!

Voda pod námi postupně nabírala světlejší odstíny, jak se hloubka zmenšovala. V nasazených sluchátkách zapraskalo, jak se letiště ve Washingtonu s námi snažilo spojit.

Rychlá a téměř nesrozumitelná angličtina mě zaskočila jen na okamžik.
"Letoun Anna z České republiky se hlásí, poloha X34J6, žádám o povolení k přistání."

"Povolení uděleno, pokračujte po stejné letové dráze." proč všichni z dispečinku zní tak unaveně? "Kolik pasažérů máte na palubě?"

"Jen pilot."

"Jeden pilot? Vždyť letíte přes 10 hodin." v jeho hlase prosazoval nesouhlas s mým chováním.

"Mám povolení udělené na základě zákona o době letu paragraf 035 odstavec 7c." hlavně dýchej. Poslední za praskání a zvuk nesouhlasného mlasknutí. Ticho.

Pomalu, opatrně, precizně jsem začala letadlo připravovat k přistání a přešla do klesání. Kovové cvaknutí a kroky těžkých bot.

"Jak přistaneme, pokus se na chvíli zabavit pracovníky letiště, vyklouznu otvorem u podvozku." hlas pevný jako skála, konec zasněného pohledu z okna.

Tak takhle ses sem dostal. Cítila jsem vztlak letadla. Byla to taková nádhera. Rotovala jsem k přistávací dráze, tlak tlačící se mi do plic mě naplňoval nevýslovnou euforii. Vysunutý podvozek ladně dopadl na betonovou plochu. Snížila jsem rychlost a najela do otevřených vrat hangáru. Zajel a jsem na volné místo ve středu. Na zdi za ním visela tabulka Anna-Czech. Opatrně jsem vypla všechny spínače a zkontrolovala kontrolky. Budeš potřebovat nakrmit broučku. Ale teď odpočívej. Maminka musí zamaskovat převoz ilegálního pasažéra.

Hned jak jsem se dotkla pevné země, chyběl mi pocit výšin. Normálně jsem každou sobotu jezdila létat alespoň s vyhlídkovým letounem, jako brigádu. Chtěla jsem být tak vysoko a na tak dlouhou dobu, jak to jen šlo. S pocitem lehké rozmrzelosti jsem zároveň zaznamenala i 5 lidí ve specifických uniformách pracovníků letiště. Tři z nich se odhodlaně blížili mým směrem. Museli natankovat a zkontrolovat letadlo, na 100℅ by si Jamese všimli. Možná jsi mu nemusela dávat jméno. Teď k němu víc přilneš. Mé myšlenkové pochody mě nikdy nepřestanou udivovat. Ale právě nyní jsem měla důležitější problém. Jak je zastavit. Snaž se s nima bavit!