Winter Sound

10. Rozbitý rámeček

S Jamesem jsme seděli ve svém autě a nechali se táhnout dobráckým farmářem do západu slunce.

"Jsme turisti jedoucí do New Yorku na prázdniny. Já jsem James a ty Anna, tvoje pravé jméno by se mohlo objevit ve zprávách a potíže nepotřebujujeme. Rozumíš všemu?" seděl na sedadle spolujezdce. S kovovou rukou v obvazech a chladným výrazem odrážejícím se v předním skle. V hlavě si propočítával jakékoliv možné scénáře, byl strnulý jako skála.

"Jo, všechno zapamatováno." odvětila jsem, neschopná udržet klidný výraz. Tvář se mi kroutila pod tíhou pochyb a nervozity.

"Dobře." klidný dech, stabilní srdeční frekvence, žádná emoce.
Já, ale emoce na uzdě neměla. Snažila jsem se je tam dostat, ale to se snadněji řekne, než udělá. Slunce už téměř zapadlo za obzor.

"Vždycky jsem se chtěla podívat do NewYorku, ale upřímně mě vždycky víc lákala Kanada. Působí víc klidně. Byl jsi někdy v Kanadě?" Přestaň! Co to meleš!?
Tvář odrážející se v předním skle se uvolnila. Přes nečitelnou, stálou masku prasklinami začalo prosakovat jisté zmatení.

"Ale na druhou stranu, USA je historicky hodně zajímavá. Třeba to dohadování o to, kdo ji objevil. Nebo Indiáni, měli vážně zajímavou kulturu. Na střední jsem na ně psala seminární práci. Chtěla jsem psát o severských kultech, ale to jsi už zabral Tomáš. Viděl jednu show na HostoryChanell a myslel si, že je expert." Už nemluv! Dost!

" Já mám přitom doma pravou EDDU a ty dokumenty jsem studovala už před tím. Měl by jsi vidět moji knihovnu co mám doma. Chtěla bych ti ji ukázat. Nemyslím v tom malým bytečku, ale doma jako Doma." Natočil se mým směrem. Zmatený pohled, do kterého se začínalo přimýchávat ještě něco mi rozechvěl hlas. Ale nemohla jsem se donutit zůstat tiše.

"Je přes celou zeď a je v ní všechno co jsem kdy četla. Jako né všechno, ale velká většina. Od pohádkovejch knížek přes dobrodružný romány až k naučný literatuře. A..."

"Nebude to hned. A nebude to lehké, ale jednou mi ji budeš moct ukázat."

Starost. To ta přemohla zmatek.

***
Rick nás usadil do útulného obývacího pokoje ve svém velkém domě obklopeném rozsáhlými pozemky obsetými kukuřicí.

"Na to auto se můžem mrknout zítra ráno. Teď si pochutnáme na vynikající večeři od mojí milované Marthy." Rick s úsměvem od ucha k uchu vytahoval gramofonovou desku z obalu o opatrně ji do gramofonu vložil. Z přístroje se linula svižná jazzová melodie.

"Vážně se omlouváme, nechceme vám přidělávat potíže." řekl James, kterého hudba viditelně zaskočila.

"Ale jaké pak potíže. Jsme tu pořád sami a oceníme novou společnost. Já jsme Martha, a vy? Koho mi ten můj manžílek přivedl? " ozvalo se z dveří vedle masivní dřevěné skříně s ozdobným nádobím. Příjemný zpěvný hlásek patřil vysoké štíhlé paní a vráskami ve tváří a šedými vlasy vyčesanými do ohonu. Zjevila se jako by odnikud. Nervózně jsem se na ni usmála.

"Dobrý večer, já jsem James a tohle Anna. Umřelo nám auto kus cesty odtud." převzal iniciativu a setřást ze sebe předchozí zaskočení. S tím falešným úsměvem, který by obalamutil i mě, nevidět předtím ten pravý. Ten, ze kterého srdce odmítá spolupracovat. Paní Martha se ustala na zpět, ruce položené na bocích.

"Nebudeme tu dlouho, jenom jak rozchodíme motor." vykřesala jsem ze sebe a vysloužila si pohled říkající: Klid dítě.

"Nemusíte spěchat. Tady se moc lidí nepotuluje a společnost vždycky potěší. Pojďte za mnou, ukážu vám pokoj pro hosty." doplnilo váhu pohledu míle postarší paní. Zvedla jsem se z pohodlné pohovky, do rukou vzala dva kufry zatímco James jeden do zdravé.