"Už se těším až to kluci zkusí." Jimin obdivoval naši práci, která se už pekla v troubě. Mezitím z mísy vylízával tekuté těsto. "Nežer to všechno." Dal jsem mu jemný pohlavek. "Bude tě pak bolet břicho a budeš mít průjem."
"Počkej, dáme jim to první na talíř, ale jenom pro každého jeden, zbytek si vemem do pokoje."
"Kluci tu máte." Položil jsem jim talíř s koláčky na stůl. "Jéé" všichni se hned vrhli po talíři. "Každý má jeden." Upozornil jsem je. Všichni se do toho hned zakusovali a my s Jiminem jsme se jenom ďabelsky usmívali. "Jo a kluci?" řekl jim Jimin ještě před tím, než jsme odešli. "Doufám, že víte že je v tom tráva." Jin se najednou začal dusit a někteří ustali v jezení a s vyjeveným výrazem na nás hleděli. "Ups, já Vám to zapomněl říct." Oba jsme zdrhli nahoru a zavřeli jsme se v pokoji.
Každý jsme snědli svou porci. "Dobrý." Zhodnotil jsem naši práci. "Už to cítím hyung." Jimin mi položil ruku na můj bicák. "Už to na mě jde, tahle tráva je celkem silná, takže doufám že nikdo dole neodpadne." Začal se roztomile smát. "Tak umřít na to nemůžou" odpověděl jsem mu, ale nezmínil jsem se mu, že mě to už úplně pohltilo. "Yoongi jsi ok? Co to děláš?" slyšel jsem Jimina na mě mluvit. "Co dělám?" nechápal jsem. "To já nevím o co ti jde, pořád mě hladíš po ruce" zasmál se. Jeho smích byl tak strašně vtipný. Jenom jsem se trochu uškrnul a až teď jsem si všiml, že vážně Jimina hladím po ruce. Oba dva jsme seděli na zemi naproti sobě v tureckém sedu. "Buď rád, že tě nehladím někde jinde." Všiml jsem si, jak mu teď ta jeho sukýnka odhalovala trochu více stehna. Najednou mě zajímalo jestli je to tak i u mě. Podíval jsem se a moje sukně byla nějakým způsobem nahoře, takže mi byly vidět spodky. Jak se to stalo? "Jak?" "Co?" "Jak se to stalo?" Jimin se podíval směrem, kterým jsem se díval já. "Ty sis ji přece vyhrnul, že ti je prý horko." "Aha." Vstal jsem a trochu se mi zamotal svět, jak jsem vstal moc rychle. Jimin vstal taky a rychle skočil do postele. "To je tak příjemný."
Na tváři měl spokojený úsměv.
Nevím co mě to napadlo. Lehl jsem si vedle něho. "Posuň se."
"Nemůžu."
Zvědavě jsem se na něj podíval. "Vždyť máš vedle sebe tolik místa." "Tak si lehni tam."
"To je moc daleko."
Jimin jenom pokrčil rameny a roztomile nakrčil ret. Vytáhl si mobil z kapsy "Počkej jenom si něco zapnu."
"Proč zrovna tuhle?"
"Mě se líbí, tobě ne?"
"Jo má dobrý hlas."
"No vidíš a už můžeš přelézt."
"Co?"
"Že můžeš přelézt."
"Tak jo" vyhoupl jsem se na něj a najednou se mi vůbec nechtělo dolů, sedělo se mi tak pohodlně. Jimin mě jenom pozoroval těma svýma krásnýma očkama. Chtěl jsem mu vyhrnout tričko, ale pak jsem si uvědomil, že má vlastně šaty. "Nemůžu ti vyhrnout tričko." "A proč by si to dělal?" Jimin vyprskl smíchy a já se k němu přidal.
"Yoongi co to zase děláš?" Jimin nevěděl jestli se má tvářit zděšeně, nebo se má smát. "Já nevím." Odpověděl jsem mu, než jsem si uvědomil, že se o něj otírám a začínám tvrdnout. Nechápal jsem co dělám, ale bylo to tak příjemný, že jsem nehodlal přestat.
