Písnička pro ty, kdo neznají B.A.P.
_____________________________________
Co jsem to právě řekl? A co to vlastně dělám? Vždyť to je úplně normální věc mezi kamarády. Budu dělat, že to byla jenom sranda.
Vyprskl jsem smíchy a Jimin se začal taky trochu nejistě smát. Ustoupil jsem od něj, aby se ke mě mohl otočit čelem. "Co to bylo?" do očí se mi hrnuly slzy, jak jsem se smál. "Ty jsi debil" vrazil mi celkem silně pěstí do hrudi a já se chytl za bolavé místo. "Ow." "Tak to bylo divný" řekl Jimin a trochu divně se na mě čuměl. (Natal, to jsem mi dvě 😜.) Teď si o mě bude myslet divný věci. Ale smál se, to je dobrý znamení ne?
Někdo najednou otevřel dveře na pravé straně od nás a mi se rychle chtěli schovat. "Vím, že tam jste, jsou tu kamery" promluvil ten hlas z telefonu. S Jiminem jsme na sebe kývli a vykoukli jsme z rohu.
"Co a kde je Namjoon?" Jimin to skoro vykřikl a překvapeně civěl na toho kluka co jsme s ním telefonovali. "Kdo vůbec jsi?!" šel k němu blíž.
"Nejsi ty z B.A.P?" někoho mi připomínal. "Nejsem!" založil si ruce na prsou. "Aha, tak sorrry, moje chyba" byl jsem zklamaný sám ze sebe, jak jsem takhle mohl chybovat? "Vždyť je to on!" vykřikl Jimin "Jsi Yongguk, tak proč lžeš?" Jimin si taky založil ruce na prsou. "To tě nemusí zajímat!" Vypadalo to jako hádka nějakých sexy holek. Bylo to sexy. Ale musel jsem to zastavit. "Můžeme dál?"
Hned na to se otočil a nechal za sebou otevřené dveře. "To znamená jo?" otázka, které si nikdo nevšímal a Jimin se hned nahrnul za ním. "Říkal jsem Vám, abyste sem nechodili, tak proč jste tu?" zastavil se v kuchyni a opřel se o roh kuchyňské linky. Měl na sobě dlouhý barevný plášť, který zdobily diamanty a pod ním měl jenom spodní prádlo.
"Because of Namjoon?" Jimin umí anglicky? To mě překvapilo. Ještě ten jeho Diva postoj. Tvářil se, jako by mluvil s debilem. Posadil se do bílého křesla, které tu bylo umístěné uprostřed místnosti.
Yongguk mu na to nic neřekl a žuchl sebou vedle Jimina. "Říkal jsem Vám, že Namjoon už nežije."
"Omyl on žije. A proč máš vůbec jeho mobil? Musel si s ním být" Jimin ho propaloval pohledem.
"To máš pravdu slečinko." Usmál se a jeho úsměv byl tak okouzlující a roztomilý.
Cítil jsem se trochu blbě, že jsem ještě pořád jako jediný stál uprostřed místnosti, tak jsem se posadil na židličku, i když jsem chtěl jít do křesla za nimi.
"Víme, že je tady s tebou, tak nám ho přiveď ať můžeme jít" řekl jsem to jenom tak ze srandy. Hodil jsem slova do větru a najednou to vypadalo, že to tak vážně je.
"Ale on nechce jít domů" najednou vypadal trochu smutně. Nohy zkřížil do tureckého sedu.
"Tak když ho tu nechceš, nech nás si ho vzít ne?"
"Chci aby tu byl, aspoň tu nejsem tak sám."
"Aha, tak nám ho aspoň ukaž."
"A co za to?"
Poslouchal jsem a i sledoval jejich konverzaci a k ničemu jsem se neměl.
"Co třeba rande?"
"Jako s kým?"
"S Yoongim" podíval se na mě trochu stydlivým pohledem.
"Ale to nejde!" vykřikl Jimin a já byl překvapený jeho reakcí.
"Proč? Vy dva..?"
"Ne!" přerušil ho Jimin "Ale Yoongi je můj, takže si vyber někoho jiného."
Překvapeně jsem Jimina sledoval. Vážně právě řekl, že jsem jeho? Jako mohl to říct jenom proto, aby mě zachránil. Jo určitě to tak je. I když jeho herecký výkon byl až moc dobrý.
Naše oči se na chvíli střetly, než mi Jimin uhnul pohledem a zase se věnoval Yonggukovi.
"A můžu dostat aspoň pusu?" zkusil to.
"Ne a proč to vůbec zkoušíš na nás? Vždyť máš svoje vlastní kluky." Jimin vstal naštvaně z křesla a odešel někam do neznáma tohohle obrovského domu. Yongguk se za ním hned hrnul jakoby něco skrýval. A taky, že skrývá.
_____________________________________
Lol. Tohle je zatím asi nejdelší díl tohohle tady a je to tak o hovně xD
Snad příští díl bude o něčem 😄
Jinak moc děkuju za tak vysoký počet Hlasů a přes 1k očí a za komenty.
Děkuju moc 🙏 jste úžasní.
😎😎😎🙏
A omlouvám se za chyby, nechápu, jak si na ně nikdo nemůže stěžovat 😄
