The Boy Next Door // h.s. (CZECH TRANSLATION)

THIRTY-FIVE

•Emma•

Od: Harry

Ahoj, vyzvednu tě za pět minut.

Celý víkend jsme strávili s rodiči, šli jsme na večeři a na film. Byla to zábava, ale ne tak, jako když jsem trávila čas s Harrym.

Harry mě měl vyzvednout do školy za 5 minut.

Všimla jsem si, že se Harry začal chovat divně od doby, co se jeho rodiče vrátili domů, ptala jsem se ho, jestli je v pořádku, jenom řekl, že je v pohodě a choval se, jako by se nic nestalo.

Musím se ho zeptat později a pokusit se to z něj dostat.

Vzala jsem si tašku a běžela jsem po schodech dolů pro něco k jídlu, než jsme vyrazili.

Vzala jsem jabko z linky, pak jsem si nazula boty. Když jsem otevřela dveře, Harry zajížděl na příjezdovou cestu s úsměvem na tváři.

„Ahoj," řekla jsem a věnovala jsem mu objetí, jakmile jsem nasedla do jeho auta.

„Ahoj." Dal mi pusu na tvář, pak vyjel z příjezdové cesty.

Chvíli jsme jeli v tichosti, než jsem promluvila.

„Vím, že tě něco trápí, prosím, řekni mi to," řekla jsem a položila jsem ruku na jeho stehno.

Povzdechl si a položil ruku na tu mojí. 

„Moje sestra se stěhuje zpátky."

„To je skvělá zpráva, proč nejsi šťastný?" usmála jsem se, proplétající naše prsty.

„Protože se vdává."

Proč není šťastný kvůli své sestře?

„To je ještě lepší." Usmála jsem se.

„Ne, to není, ten vůl je čurák." Pokoušel se zůstat v klidu. 

„O čem to mluvíš, je milý."

Nick byl vždycky ke mně milý, nikdy jsem ho neviděla, aby byl k někomu hrubý.

„Ne, není, vždycky mi vyhrožoval, že mě zabije, jestli je „přeruším". A není ani dobrý k Aidenovi, jenom Gemmu nechává, aby se o něj starala sama." Převrátil oči.

Vjel ke škole a zaparkoval auto.

„Nikdy jsem ho neviděla být zlého," řekla jsem a chytila jsem ho za ruku, přičemž jsme šli do školy.

„Jo, to proto, že to dělá, když se nikdo nedívá."

Teď je mi Gemmy a Aidena líto. Vždycky jsem si myslela, že Nick byl skvělý chlap, ale hádám, že není.

„A ta věc je ta, že je Gemma slepá, jak může být, je do něj příliš zamilovaná na to, aby viděla, co se děje."

„Chudák Aiden, ubližuje mu?" zeptala jsem se, doufala jsem, že řekne ne, Nick je docela silný chlap a pravděpodobně by mohl všechny přinutit, aby dělali to, co chce. A Aiden je nejsladší chlapeček, nezaslouží si něco takového, je mu teprve šest.

„Několikrát ho praštil, ale nezanechalo to na něm nic, protože nechce, aby to někdo věděl," řekl trapně Harry, dívající se do země.

„Proč to někomu neřekneš?" zeptala jsem se.

„Protože mi nikdo nebude věřit," řekl, přičemž jsme vešli do třídy ruku v ruce. April seděla ve předu, věnovala nám pohled, ale nechystala jsem se ji nechat vlézt mi do cesty, takže jsem ji ignorovala a šla jsem s Harrym ke dvěma volným místům.

„Promluvíme si o tom později," zašeptala jsem do jeho ucha a vytáhla jsem si knížky z tašky, přičemž vešla učitelka.

-

„Může ke mně přijít po škole, cítím se, jako bychom se nebavily," řekla Zoe, když jsme se posadily ke stolu v jídelně.

„Jo, jasně." Usmála jsem se a kousla jsem si do jídla.

„Ahoj," řekl Harry, dal mi pusu na tvář a posadil se vedle mě. Omotal paže kolem mě a přisunul si židli blíže ke mně. Louis se posadil vedle Zoe a položil kolem ní paže.

„Máš plány po škole?" zeptal se mě Harry, přičemž si ukradl ode mě kousek jídla.

„Heej, moje jídlo," řekla jsem a vzala jsem mu ho z rukou.

„Jo, já a Emma jsme plánovaly, že se po škole sejdeme u mě doma," odpověděla mu Zoe.

„Ou, dobře," řekl Harry, vypadal zklamaně.

„Proč?" zeptala jsem se.

„Chtěl jsem tě požádat, jestli bys mi pomohla s esejí do dějáku, ale v pohodě." Usmál se.

Po škole

„Takže co ty a Louis?" zeptala jsem se, když jsme šly k jejímu autu.

„Ugh... nic moc," řekla a odemkla auto.

„Co tím myslíš?" zeptala jsem se, nasedla jsem do jejího auta a hodila jsem si tašku na zadní sedadlo.

„No, myslím, že se celou dobu chováme jako pár, ale ještě se mě nezeptal," řekla a rozjela se pryč z tohohle pekla.

„Brzy se zeptá, slibuji," řekla jsem.

„Máš takové štěstí, že máš Harryho." Zasmála se a jela směrem k její mu domu.

„Jo, mám." Usmála jsem se, dívala jsem se na svoje boty.

Najednou něco zasáhlo stranu auta, cítila jsem, jak jsem se hlavou praštila do okýnka.

Poslední věc, co si pamatuji, je bolest v celém těle, než jsem zavřela oči a omdlela.

↓↓↓↓↓↓↓↓

A tady přichází ten zlom... Proč musí být všude autonehoda, proč, proboha?! Já, když jsem psala svou první povídku, jsem to vzala ve velkém stylu, pád letadla, střelba, totální kovbojka, všuchni umírali, ale tohle prostě nepochopím, klidně si myslete, co chcete, tohle je můj názor, vaše názory mi napiště do komentáře, ráda se na ně podívám.:D

A moc, moc, moc, moc děkuji za 11K přečtení!!:3 Už ale taky pomalu jdeme do finishe...:)

Edited