The Boy Next Door // h.s. (CZECH TRANSLATION)

THIRTY-SEVEN

•Harry•

Vzbudil jsem se na nemocniční posteli, máma a táta stáli při mně.

„C-co se stalo," řekl jsem, rozhlížel jsem se po pokoji.

„Doktoři ti dali něco na uklidnění," řekla máma a rukou mi vjela do vlasů.

„Je Emma v pořádku?" zeptal jsem se.

Poslední věc, co si pamatuji, je, že se Emma dostala do autonehody a říkal jsem nesmysly. Nedokážu si představit život bez Emmy. Vzpomínám si, že jsem ječel, že ji miluju, teď naši rodiče věděli, že jsme spolu, nemyslím si, že je to způsob, jakým jim to chtěla říct, ale musel jsem něco říct, nedovolili by mi ji vidět.

„Jo, Emma je v pořádku, zlomila si levou nohu a levou ruku," řekla moje máma.

„Kdy ji můžu vidět," řekl jsem a zívnul jsem, cokoliv, co mi doktoři dali mě jistě unavilo.

„Kdy ji chceš vidět?" zeptal se táta a usmál se mým směrem.

„Teď, jestli můžu," řekl jsem a protřel jsem si oči hřbetem ruky.

„Půjdu se zeptat sestřičky, jestli je vzhůru," řekl táta a dal mi pusu na čelo, pak vyšel z pokoje. Trochu jsem se zasmál, když mi dal pusu na čelo, nejsem na to zvyklý. A myslím, že ať už mi doktoři dali cokoli, později jsem z toho mohl být trochu hyper.

„Harry," řekla máma a posadila se vedle mé postele. Proč jsem měl pocit, že se zeptá na Emmu?

„Jo," řekl jsem a posadil jsem se na posteli. Projel jsem si vlasy prsty, abych je upravil potom, co mi nimi máma prsty projížděla, co jsem se vzbudil.

„Ty a Emma jste spolu?" zeptala se zvědavě.

„Ugh... Můžeme se nezmiňovat Emmě, co se stalo, řekneme vám to, až zajdeme dále v našem vztahu a nejsem si jistý, jestli chtěla, aby to někdo kromě nás a našich přátel věděl, a no, lidi ve škole to ví kvůli plesu."

Nevím, jak by zareagovala, kdyby slyšela, že jsem za ní ječel „Miluji tě". Chci říct, že jsme byli spolu jenom něco málo přes týden nebo tak.

Je příliš brzy na to říct „Miluji tě.".

„Samozřejmě." Usmála se máma. „Jak dlouho jste spolu?" zeptala se máma.

Řekl jsem jí něco málo o našem vztahu, ale ne všechno, stejně jak jsme byli na rande a jak jsme spolu začali chodit.

„Aw, jste sladcí. Vím, že budeš nejlepší manžel, jakého si každá může přát, jestli je to Emma nebo někdo jiný." Usmála se máma. Začervenal jsem se a díval jsem se na prsty.

„Nejsme vdaní, mami." Zasmál jsem se trapně.

„Můžeš ji teď navštívit, jestli chceš, ale nenuť ji, aby se moc pohybovala, pořád má bolesti," řekl táta vcházející do pokoje.

Usmál jsem se nad myšlenkou, že uvidím Emmu, ale neměl jsem tušení, co na mě čekalo v pokoji.

„Můžeš mi pomoct?" zeptal jsem se a položil jsem paži tátovi kolem ramene, aby mi pomohl udržet rovnováhu. Cítil jsem závrať, jakmile jsem se postavil, ale táta mě přidržoval.

„Jsi v pohodě?" zeptal se a položil mi paži kolem pasu.

„Jo," zašeptal jsem a udělal jsem krok dopředu. Mé svaly byly pořád uvolněné, takže bylo trochu těžké udělat krok, ale do jejího pokoje jsem to zvládl.

Její rodiče seděli na každé straně postele a bavili se s ní, neslyšel jsem, co říkali, ale pravděpodobně to bylo něco o tom, jak šťastní byli, že byla v pořádku.

Máma jemně zaklepala na dveře a usmála se, přičemž se všichni otočili. Emminí rodiče se usmáli a postavili se.

„Necháme vás tady o samotě." Usmála se její máma a věnovala mi nečekané objetí.

Můj táta mi pomohl posadit se vedle její postele. Její noha byla v sádře a její levá ruka taky. Na obličeji, na kloubech a na zápěstí měla náplasti. Myslím, že takhle bude nějakou chvíli.

Ale budu při ní na 100%.

„Ahoj," řekl jsem, když můj táta konečně vyšel z pokoje a zavřel dveře.

„Čau," zašeptala slabě odpověď.

„Jak se cítíš?" zeptal jsem se a vzal jsem její ruku do mé.

„Jsem v pořádku," řekla slabě a poslala mi úsměv. Její oči byly těžké a vypadalo to, že každou chvíli usne.

„Jsi unavená?" zeptal jsem se a projel jsem jí rukou vlasy.

„Mhm," zakňučela a zavřela oči. „Lehni si ke mně," řekla a posunula se kousek doleva, takže jsem se k ní mohl připojit. Postel byla pro jednu osobu docela velká, což bylo dobré, protože jsem se pak k ní mohl připojit.

Lehl jsem si k ní a opatrně jsem položil ruku kolem jejího těla. Políbil jsem ji na čelo, přičemž si položila hlavu na mou hruď.

„Skoro jsem dostal infarkt, víš," řekl jsem z ničeho nic. Dosáhl jsem na vypínač a zhasnul jsem světlo.

„Proč?" zeptala se zmateně.

„Protože nemůžu žít bez tebe po mém boku."

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Uf, docela se mi ulevilo, že je v pořádku, dokážete si představit, jak by to asi skončilo?:OO

Mooooooooooooooooc děkuji za tolik přečtení a všechno.:3 Pamatuji si, jak jsem měla 6K a měla jsem úplnou radost, teď mám jednou tolik a má radost je snad ještě většíí.:)))

Moc mi Emma a Harry budou chybět, až tohle skončí...:'( Co vám??

Edited