,,Rozdělíme se, vy dva tudy a já to projdu z druhý strany.'' zavelel jsem pevným hlasem a vydal se do temného lesa. Jack a Niall se mezitím rozešli na druhou stranu.
Šel jsem přibližně dvacet minut, když se za mnou ozvalo prasknutí větvičky. Ztuhl jsem a pevně k sobě přitiskl nabitou zbraň v mé ruce. Pomaličku jsem se otočil a uviděl to nejnádhernější stvoření. Jsem lovec vlků, ale nikdy jsem takhle krásného neviděl. Vlk měl bílý kožich s šedými skvrnami a modré oči. Vypadal celkem mladý.
Můj úkol byl ho zabít, ale já to udělat nedokázal. Neměl jsem důvod. Nezaútočil na mě, jen postával na místě a koukal mi do očí. Pohled jsem mu oplácel. Bylo mi jasné, že jsem ho tu nemohl nechat, mohl by na něj totiž zaútočit jiný lovec. Musel ztratit smečku, jinak by se tu sám takhle malý nepotuloval. Opatrně jsem k němu natáhl ruku a nejistě vykročil. Vlk ale ucouvl. Vzpomněl jsem si na zbraň v mé ruce a opatrně ji uložil do pouzdra. ,,Neboj se, já ti neublížím.'' přiblížil jsem se k němu na vzdálenost paže a natáhl ruku. Vlk si ji očuchal a poté mi vtiskl hlavu do dlaně. Toto gesto mě velmi potěšilo.
,,Ochráním tě. Půjdeš se mnou ?'' požádal jsem ho a on přikývl. Vyvedl jsem ho z lesa a naložil do své dodávky. Sám jsem nasedl na místo řidiče a klukům oznámil, že jsem nic nenašel, proto jedu domů. Nastartoval jsem a vyjel na silnici. Dojel jsem před můj skromnější dům a zaparkoval v garáži. Ve zpětném zrcátku jsem uviděl, že vlk usnul na zadních sedačkách. Vynesl jsem ho stále spícího na gauč a až tam ho vzbudil. Zavedl jsem ho do koupelny a umyl ho, jelikož se odmítl přeměnit.
-O dva měsíce později-
S mým vlkem jsem se stihl velmi sblížit, nikdy mi sice neukázal, jak vypadá jako člověk, ale i přesto jsem si s ním dokázal najít určitý způsob komunikace. Myslím, že se mi nechtěl ukázat, protože mi úplně ještě nevěřil. Chápal jsem to.Dnes jsem ho celý den neviděl, ale dokázal jsem si domyslet, že se šel třeba proběhnout. Vždy ho varuji, aby se vyhýbal pár lesům, kam vím, že chodí lovci. Moc se o něj bojím a nevím co bych dělal, kdybych ho ztratil.
Na sporák jsem postavil hrnec s vodou a nechal ji dovést do bodu varu. Následně jsem do vroucí vody nasypal těstoviny a na vedlejší plotnu postavil pánev s čínou z předešlého dne. Zaslechl jsem bouchnutí dveří a leknutím na sebe málem vylil hrnec s horkou vodou. Otočil jsem se, ale to co jsem uviděl nebo spíše koho mě velmi překvapilo. Přede mnou stál přibližně 17-ti letý brunet. ,,Kdo jsi ?'' namířil jsem na něj nejbližší zbraň co jsem měl po ruce, tedy vařečku.
,,Ty mě nepoznáváš ?'' pronesl lehce ublíženě. Chvilku jsem si ho prohlížel a až na poslední chvíli mě napadlo podívat se mu do očí. Ihned jsem poznal modré diamanty, které se mu skrývaly za víčky a řasami. ,,Jak se jmenuješ ?'' zeptal jsem se ho ohromen jeho krásou. ,,Louis.'' odpověděl, sklápějíc pohled. ,,Jsi nádherný...Jako vlk, ale i jako člověk.'' flirtoval jsem s ním. Začervenal se. ,,Uteč se mnou.'' vyhrkl najednou a já strnul. ,,C-cože ?'' vykoktal jsem ze sebe a nechápavě na něj hleděl.
,,Uteč se mnou, udělám z tebe vlkodlaka, ale uteč se mnou prosím. Nemůžu tu déle zůstat, ti kterým říkáš kamarádi by mě přišli zabít. Bojím se smrti, ale hlavně se bojím tě opustit.'' než jsem stihl jakkoliv zareagovat, nalepil se na mě a políbil mě.
Polibek jsem mu oplácel velmi rád. Odpojili jsme se až díky nedostatku vzduchu. ,,Dobře.'' zašeptal jsem a opřel si čelo o jeho. ,,Vážně ?'' pronesl nadšeně a já přikývl. ,,A teď, dovolíš mi z tebe udělat vlkodlaka ?''
,,Nikdy jsem si nebyl jistější.''
-
Dva dny jsem ležel v horečkách v posteli, až pak jsem byl schopný vstát. Louis mě pokousal a řekl mi, že budu trpět, ale že výsledek stojí zato.
,,Pojď, dnes je úplněk, čas tvé přeměny.'' vzal mě Louis za ruku a vtáhl do chladné noci. ,,Je docela ironie, že se z lovce stane lovená zvěř, huh ?'' zasmál jsem se a Louis taky. Dovedl mě do středu louky, vedle mého domu. ,,Podívej se na měsíc.'' zajiskřilo mě v očích. Podíval jsem se nad sebe na velkou zářící kouli a v tu chvíli mé tělo pohltila strašlivá bolest. Doslova jsem cítil, jak se v mém těle láme každá kost. Mé údy se prodloužily a narostla mi srst. Ohlédl jsem se za sebe a spatřil Louise. Louis něco zakřičel a kolem mě se vynořilo přibližně deset dalších vlků a vlčic.
,,Promiň Harry, ale my se s lovci nepřátelíme.'' zašeptal Louis a odstoupil. Kolem mě se v kruhu srovnali vlci. ,,Můžete.'' pokynul jim Louis a mě v tu chvili došlo, že Louis nebyl tak nevinný a opuštěný, jak jsem si myslel. On byl volavka a já se na jeho návnadu chytil.
Louis se otočil, aby nemusel sledovat, jak mě jeho smečka trhá na kusy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
...
Doufám, že se ti líbí :) a doufám, že nevadí, že to není smut.
