Co když...? [HP FF] ✔

1. kapitola - Příjezd

Crrrrrrrrrr!
Severus se poslepu snažil zamáčknout budík a dopřát si ještě chvilku spánku. Několikrát minul rukou, a tak přecejen rozlepil oči a konečně zvonění utichlo. Neměl problém stávat brzo ráno, ale protože měl prázdniny, zvykl si ráno trochu přispat. Ale to se dnes změní. Je prvního září, to znamená jediné - dnes odjíždí spěšný vlak do Bradavic. Už se tam těšil. Prázdniny byly sice fajn, ale 2 měsíce jsou akorát dost. Přiznal si to - škola mu chyběla. A taky kamarádi.

Pomalu vstal z postele. Zběžně pohlédl na svůj ještě otevřený kufr, který zdobil zmijozelský erb. Vypadá to, že má všechno. Učebnice, pergamen, brky, hábit. Ze skříně vytáhl čisté oblečení a zamířil do koupelny, která byla chytře umístěna hned vedle jeho polic s knihami.

Letmo pohlédl na svůj odraz v zrcadle. Povzdechl si. Jeho vlasy byly opět mastné, i když si je včera myl. To je daň za to, že většinu volného času trávím v laboratoři u nějakého lektvaru, pomyslel si. Všechny ty výpary na vás prostě nějaký stopy nechat musely. Vzal do ruky lahvičku šampónu a vmasíroval je do vlasů. Pak se ještě namydlil mýdlem a smyl ze sebe mydlinky. Když si čistil zuby, zaměřil se na svou tvář. Při pohledu na své ostře řezané rysy, vystouplé lícní kosti a tmavé oči nebylo pochyb o tom, kdo je jeho otec. Vzhledem si byli podobní jako vejce vejci.

Když scházel do jídelny, pohledem ho upoutali jeho rodiče, kteří žhavě diskutovali o jakémsi článku ve Věstci. To bylo matoucí. Jeho otec byl majitelem největší firmy na výrobu košťat v Evropě. Také vlastnil podíl v několika famfrpálových mužstvech. Jako takový se málokdy zdržoval doma, většinou pendloval mezi jejich pobočkou na Příčné ulici nebo dohlížel na výrobu. Potkat ho u snídaně byla pro Severuse opravdu rarita. No, opravdu záslužná práce. Bez toho bychom se opravdu neobešli, ušklíbl se v duchu Severus.

„Dobrou chuť," řekl, aby na sebe upoutal pozornost rodičů. Před ním se objevila míchaná vajíčka a tousty a káva. Severus se pustil do jídla. Když se natáhl po hrnku s kafem, otec odložil noviny a sjel svého syna pohledem.

„Máš všechno zabaleno?" zeptal se ho.
„Ano, ještě dneska jsem to kontroloval," přitakal na souhlas.
„Až dojíš snídani, zlato, řekni Sluggymu, ať ti vezme věci do haly. Doprovodím tě na nádraží," mrkla na jeho matka. Severus jí věnoval vděčný pohled. Dál už na nic nečekal. Rychle do sebe naházel vajíčka a odběhl do svého pokoje. Zaklapl kufr a vzal klec se svým černým výrem a zamířil do haly, kde ho už čekala matka.

„Máš všechno, Seve?" ujišťovala se, jakoby jel do Bradavic poprvé. Severus se ušklíbl.
„Neboj mami, mám všechno. A kdyby ne," zarazil ji, „můžu si to sehnat v Prasinkách. Nezapomínej, už jsem čtvrťák!" pokýval důležitě hlavou.

„No dobře, ty můj velký studente," usmála se na něj a zmenšila jeho kufr a dala si ho do kapsy. A natáhla ruku ke svému synovi. Ten vzal klec se sovou a chytnul se jí. Přemístili se spolu do zapadlejší uličky kousek od nádraží Kings Cross. Společně prošli přepážkou na nástupišti 9 ¾.

„Támhle je Regulus, půjdu za ním, mami," otočil se na ni Severus. Ta zvětšila synův do původní velikosti. „Měj se hezky, mami," řekl a objal ji.
„Ty taky, zlato. A piš mi!"
„Neboj, ty víš, že budu," usmál se na ni a odběhl ke svým přátelům. Eileen se za ním ještě chvíli dívala a pak se odebrala zpět domů.

„Ahoj, Severusi!" mával na něj už z dálky Regulus, který postával v hloučku zmijozelských studentů.
„Regulusi, máš se?" zeptal se ho Severus a rozhlédl se kolem sebe. V okolí zpozoroval další své přátele.
„Nestěžuju si," usmál se na svého kamaráda, „neviděl si Alexis?" sháněl se po jejich spolužačce. V tu chvíli se vedle nich objevila jako velká voda blonďatá slečna, která se držela za ruku s hnědovlasým chlapcem.

„Ahoj, jak se mají moji dva oblíbení spolužáci?" prohlížela si je. Hnědovlasý kluk vedle ní se zatvářil naoko žárlivě: „Já myslela, že tvůj oblíbenec jsem já."
„To samozřejmě seš, Niku, ale zatímco tebe jsem si přes prázdniny užila ažaž, tyhle dva jsem neviděla celou věčnost!" usmála se na ně Alexis. A oba je naráz objala.
„No, Niku, to zní jako by tě měla už plný zuby," dobíral si ho Severus, ale potom ho kamarádsky poplácal po zádech. Ten se jenom ušklíbl a dál se věnoval své přítelkyni.
„Panstvo, je čas najít si kupé, než to tam obsaděj sedmáci!" zavelil Regulus a celá parta zamířila do vlaku.

Vlak jel už asi 20 minut, když se dveře od jejich kupé otevřely a dovnitř nakoukly dvě dívky.
„Ahoj," začala hnědovláska,"můžeme se nakvartýrovat k vám?"
„Jé, ahoj Scar," vypísla Alexis, která seděla vedle Severuse a vyskočila na nohy, „jasně, že můžete, místa je tu dost," kývala hlavou a rukou obsáhla celý prostor kupé. Obě nově příchozí dívky se usmály a chtěly si dát svoje kufry na poličku nad sedadly.

„Ukaž, pomůžu ti," nabídl se Severus Scarlett, zatímco Regulus pomáhal té druhé blonďaté dívce.
„Děkuju mockrát," usmála se Scralett na Severuse, když jí pomohl se zavazadlem. Sedla si naproti němu. Ona i její kamarádka Dafné, která se teď o něčem bavila s Nikem, byla v ložnici s Alexis, tedy chodila stejně jako on do Zmijozelu do 4. ročníku.

Chvíli pozoroval krajinu, která se mu míhala před očima. Potom otočil hlavu a setkal se s pohledem světle zelených očí. Scarlett se na něj pousmála. No vida, tenhle ročník by mohl být opravdu zajímavý, pomyslil si Severus.

DDDVo